Narodil se začátkem léta 2004 vmalé vesničce na Rokycansku a byl jediný "znakatý" kluk mezi ostatními vlkošedými brášky a sestřičkami. Vdevíti týdnech se přestěhoval ke svému novému majiteli, kterému zároveň patřil i jeho otec, krásný, velký německý ovčák sloužící u Policie ČR.
Jak se dalo očekávat, i tento malý psík byl připravován pro práci u policie, kam byl vroce a půl přijat. Následně krásných, dlouhých osm let, až do svých skoro deseti let, u policie aktivně pracoval. Mnohokrát zachránil svého psovoda, mnohokrát pomohl ostatním lidem a vypátral mnoho ztracených osob. Měl skvělou povahu, byl to ostrý pes, ale pracoval s rozvahou, ničeho se nebál, dobře kousal a skvěle čichal.
Svoji rodinu a svého pána miloval celým srdcem. Říkali mu Profesor, právě pro jeho skvělou povahu, kdy uměl přemýšlet co a jak provést, aby splnil své poslání, ale zároveň se u toho zbytečně nenadřel. Byl učitelem a vychovatelem pro několik mladých psů, včetně svého nástupce.
Po odchodu od policie důchod samozřejmě strávil se svým jediným, milovaným pánem. Občas kulhal a už ho často bolela záda. Ovšem nikdy nezapomněl kým byl a svůj dům a rodinu si vždy ohlídal.Pána doprovázel na každém kroku. Stále s ním jezdil do práce, i když už jen jako „dohled". Nechtěl zůstávat sám doma a raději dal přednost kotci a přepravce v autě vpráci, než pohodlné, teplé matraci nebo měkkému trávníku u domu.
Byl věrný a milující až do samého konce, kdy poprvé prohrál svůj souboj, a to souboj o život se zákeřnou nemocí. Jeho srdce tiše dotlouklo minulé pondělí po poledni za přítomnosti jeho milovaného pána.
Naštěstí nám tu zanechal svůj odkaz ve své, dnes čtrnáctiměsíční dceři, kterou stihl naučit vše, jak se má správný pes chovat.Dal jí své statečné srdce a svůj skvělý nos.Bude snámi žít navždy vnašich vzpomínkách.
Profesore, za všechny policisty co tě znali, děkujeme!
