
Mám už sedmiletého čauáčka se kterým jezdím na výstavy od jeho 19ti měsíců, po přemlouvání jeho chovatelem, že by se měl taky
ukázat. Musím napsat, že toho nelituji a jsem z jeho úspěchů nadšená. Ale chtěla jsem vám napsat veselou příhodu, snad se vám bude
líbit. Od začátku vystavování vodil Míšu jen syn a já jsem si netroufala vůbec do kruhu vstoupit. Jen jsem strašně ráda za kruhem fotila a
fotila. Až jednou na krajské výstavě v Rokycanech - bylo tam tehdy strašně ošklivé počasí -jsem musela do kruhu . Syn totiž byl
promočený, jak chránil Míšu před deštěm (zmoklej čaučau vypadá hrozně) a tak poslal mne. Naprosto neznalá Míšovi reakce, že na povel
rozhodčího:tak se projděte - Míša zabere - a já, jak dlouhá, tak široká jsem se válela na zemi....navíc tráva mokrá, všude
vody.....Míša se tvářil jako že po čtyřech nemusím, že on to zvládne sám....

naštěstí pan rozhodčí pochopil, že je mi asi
hrozně, a tak upustil od ostatního předvádění a ukončil posuzování s výrokem krajský vítěz, blahopřeju vám....

od té doby už
uplynulo hodně vody, ale stejně pokaždé, když jdu do kruhu přidržuju si Míšu a čekám na jeho rozběhnutí..sichr je sichr.....

jistota je jistota