Pes jako hračka pro děti

A - s dovolenim - "dokud se člověk nesrovná a nenaučí se respektovat právo na život toho druhého, včetně sebe samotného" bylo by docela fajn, kdyby už konečně někdo hodil zadkem a vymyslel zákon, kterej tyhle lidi(nejen) k pokud možno slušnýmu chováním k němý tváři alespoň přinutí.

Sdělovací prostředky, časopisy a v neposlední řadě i net, mají velký vliv na člověka, ať už více nebo méně. Neumím si představit jakou radu dát, aby zvíře nebylo věc, doplněk nebo dokonce fackovací panák. Snad jedno bych si dovolila zde napsat: vše je o lidech a v lidech. Dokud se člověk nesrovná a nenaučí se respektovat právo na život toho druhého, včetně sebe samotného, obávám se, že chování takových jedinců, kterých je bohužel víc než dost, se nezmění. ... Snad jen, že musíme každý začít u sebe a snad my, kteří máme své kamarády a věnujeme se jim ať už profesionálně nebo je máme pro radost, dokážeme okolí svým příkladem, že k živému tvorovi se lze chovat s úctou, láskou, pochopením a trpělivě a nenásilně ho učit způsobům, které nikoho a nic neomezují.

Mít pejska je prostě in, a jestliže si pejska přejí děti, proč nevyhovět. Vždyť v médiích můžeme pravidelně vidět, že psy vlastní spousta slavných, tak proč né my! Jenže - kolik z takových vlastníků té psí "věci" ví, co vše pes potřebuje, jak se k němu chovat, jak mu zajistit spokojený život, aby soužití člověka a psa bylo pro obě strany příjemné? A většinou ani vědět nechtějí!
Proč tady vypisuju věci, které určitě každého opravdového přítele psů štvou a často se s nimi setkává? Chtěla bych vyprovokovat diskusi, jak tyhle lidi ovlivňovat, co se pro takto chované pejsky dá udělat. Naposledy jsem byla bezradná a cloumal mnou vztek, když jsme potkali maličkého jorka, prý asi 18 týdnů, kterého dost nešetrně tahal na vodítku asi čtyřletý klučina v doprovodu tatínka. Sissina si šla čichnout a pejsek se za ni hrnul, chlapec ho ale tvrdě strhnul. Řekla jsem klučinovi, že to pejska bolí, že s ním nemůže tak zacházet. Chlapec se na mně ani nekouknul, jenom tatínek se smíchem zareagoval - jó, ten náš pes má s malým tvrdou školu, ten s ním cvičí! Tak jsem tatínkovi řekla, že pejska by spíše mohli využít k tomu, aby se dítě naučilo, jak se k němu chovat a jak se o něj starat. Že mám také tak velké vnučky a ty se už stihly naučit, jak se k pejskům chovat a neubližovat jim. A že jsou se Sissinou dobří kamarádi. Tatínek se zasmál, vzal hocha za ruku a odešli. Psa táhl kluk za sebou. A takových případů znám jen z toho našeho malého města spousty a nevím co dělat. Podělte se o své zážitky a máte-li radu, poraďte.