Starý pes a nádor

No vidiš, aterom nemusí vůbec moc růst a ani nijak zlobit. Tak držim palec.

Tak na veterině jsem byla pro klid už dneska a veterinářka mi potvrdila, že jde "pouze" o tukovou bulku.Zatím je velikosti nehtu a máme to hlídat, protože by mohla ještě narust a udělat neplechu.Ale jsem klidnější A díky za užitečné odkazy

Na veterinu zajdi určitě, aby bylo zjištěno, oč jde, ale předpokládám, že to bude v podstatě neškodný lipom, či aterom - tuková bulka, která, když nijak neroste a nevšímá si jí, psovi nevadí, může se však do ní uhodit a může prasknout i když více roste, což je nepříjemné. Aterom nevymačkávat, protože o to rychleji se tukem plní. Lze je odstranit, když je pes klidný, i bez narkozy, jen s lokálním umrtvením. Když jsou malé, je to maličký zákrok. Většinou to bývá záležitost starších zvířat, kterým se mohou tyto bulky dělat ve větším množství.

http://www.veterina-pisek.cz/publikace/objevili-jste-bulku-na-kuzi-vaseho-mazlicka-duvod-k-obavam-nebo-banalita

http://www.zbyneklonsky.com/onemocneni-kuze/77-boule-na-zadech-u-psa-absces.html

http://kockapes.cz/obsah/tuhe-mekke-utvary-na-tele-psa-nadory

My měli doma dvě feny Sára patřila sestře byla kříženec huskyho a nejspíš stafordšíra.Sestra se odstěhovala a o psa se nestarala.U Sárky jsme ve věku cca 7 let zjistili bulku na břiše, doktor říkal, že může jít i o tukovou, nicméně bulka rostla a po nějakém čase začala praskat.Sestra nic neřešila, já jsem chtěla zaplatit operaci, ale doktor řekl, že jí to nejspíš moc nepomuže....Než se problém vyřešil Sárince bulka začala i a hnisat.Nakonec chudinka umřela Svou psici Lupinku jsem si vzala k sobě a zjistila jsem při kartáčování, že má na krku takovou bulčičku a čouhají z ní chlupy....Tak přemýšlím, jestli je to bradavice, nebo budu muset řešit ten samý problém co za Sárou Každopádně je to zase na návštevu veteriny

to je hezke a hned je asi radosti vice....drzim palecky at se vam obema dari!

Máte pravdu k tomu lékaří už nikdy více.Našel jsem si nového.A s pejskem neváhejte a nějakého si pořiďte.Přece je jenom v chalupě veselejc.

Jeden velky udiv,ze vas lekar nerozpoznal u pejska nador.Uz bych k nemu vice krat nechodila.Radeji ani nepomyslet ,jak musel do posledni chvile vas pejsek trpet.
ted uz je ale objema pejskum, jak Benickovi, tak Akimu,tam kdesi u vas na zahradce dobre.odpocivaji ,tam kde to meli rady,kde pobihali,skadlili se ,dovadeli...
Ja si musela najit, take uz nejake oduvodneni,aby mi krupeje slz nestekaly vecne...
U lidi,kdyz nas prepadne kruta a zhoubna nemoc,tak trpime bolestma az do konce.rozumny clovek pro pejska udela to,ze ho zbavi bolesti a necha ho tise a bezbolestne odejit posledni injekci.

Posilam nasim mazlickum cumackove pusinky s poselstvim,ze na ne nezapomeneme!Byli jste nam věrní!

I muj Kokršpaněl musel odejít z tohoto světa taky kvuli nádoru.Akorát že mu narostl na hlavičce.Doktor nás stále přesvědčoval že to nádor není ,že se bouchl do hlavy a že to je jenom krevní výron.Druhý týden se zvětšil.Opět návštěva doktora.Opět tá samá řeč.Když už mu na hlavě narostla boule jako jeho hlava.Tak jsem apeloval na tom aby pejska odoperoval.Načež jsem se dozvěděl že se operovat nedá že má slabé srdíčko.Koncem týdne už byl unavený a hlava mu klesala k zemy.Nezbylo mi nic jiného než se nad ním smilovat a ukončit to jeho trápení.Pozval jsem kamaráda ten přijel a Beníka uspal už navěky.Moc jsem se mu omlouval slzy mi tekly proudem.A ne jen mě ,ale celé rodině.Beník se dožil pouhých 6 let.Netrvalo dlouho a zemřel mi druhý pejsek na stáří .Dožil se 16 let.Taky jsem si říkal už žádného pejska nechci.Nedalo se to vadržet.Doma prázdno.Na zahradě a po poly semnou nikdo nechodil.A během půl roku jsem si pořídil nového mazlíka.Díky dcerám.Ty se mi o to postaraly.A pejska sehnaly.No a Beníka a Akima mám doma na zahrádce pod meruňkou.

DEKUJI ZA TROCHU UTECHY. VIM,ZE KDYBYCH TAM BYLA S TEDDYM,JISTE BYCH SI HO VZALA DOMU.ALE ,BOHUZEL PSYCHYCKY BYCH TU ROZLUCKU POSLEDNI NEZVLADLA. NA ZAHRADCE BUDE MIT ASPON MALOU PAMETNI DESTICKU.

Nic si nevyčítejte- udělaly jste to co maximálně šlo. Veterinář je blb, a zato vy nemůžete. Držíme palečky v tomto období je to těžké - ale i když tady není- máte ho na celý život ve svém srdíčku stále bude s vámi, a bude vás hlídat z nebíčka

BYT JE TED TAK NAJEDNOU PRAZDNY...NEVIM STALE ZDA NEKDY JESTE NOVEHO PEJSKA,KDYZ UZ TAK TOHO SAMEHO...ALE NASI PROZATIM NECHTEJI.
JSEM RADA ZE NA TEHLE STRANKACH MOHU SDILET S LIDICKAMI NASE MAZLICKY,ONI SI TO ZASLOUZI.

ANI MI NEMLUVTE ,PISI A BRECIM U TOHO....ZUSTANOU V NASICH SRDICKACH,ONI POZNALI A CITILI NASI LASKU.
NASI VCERA TEDDYHO TAM NECHALI,LEKAR NEJAK NEUZNAVA POHRBIVANI NA ZAHRADKACH A TAK DALI NA NEJ.JA KVULI TOMU VSEMU NEMOHLA ANI SPAT.BYLA JSEM ROZHODLA ,ZE DNES TAM PRO NEJ SI ZAJEDEM.BYLI JSME TAM UZ NA DEVATOU,ALE BOHUZEL,LEKAR SDELIL ZE UZ TEDDY TAM NENI ,JIZ V SEDM HO ODVEZLI.TAK SI RIKAM,ZE JSEM UDELALA CO JSEM MOHLA,SNAD SI NEBUDU VYCITAT ,ZE TAM ZUSTAL,ZKUSILI JSME TO,NEVYSLO...

Ďakujem. Je to veľmi ťažké chodiť okolo miesta, kde bol jej peliešok. Po prvý krát je prázdne.Vždy sa rozplačeme aj s dcérou, keď sa tam pozrieme.

UPLNE SVAMI SOUCITIM!KOUKAM,ZE MAME STEJNE SMUTNE DNY.TEN VAS PEJSEK SE DOZIL,ALE MOC KRASNEHO VEKU...TAK JESSIKINCE I MEMU TEDDYMU POSILAM PUSINKU NA CUMACEK.AT ODPOCIVAJI V TOM JEJICH NEBICKU.

ZACATKEM ZARI JSME ZJISTILI, ZE TEDDY(KOKRSPANEL 12LET) SE LIZAL CIM DAL CASTEJI U KONECNIKU , ZACALO TO ZAPACHAT.LEKAR STANOVIL NADOR ZHOUBNY.OPERACI NEDOPORUCOVAL, JELIKOZ PRY Z VLASTNICH ZKUSENNOSTI VI ,ZE PO OTEVRENI, BUNKY ZACNOU METASTAZOVAT,JAKO U LIDI A DO PUL ROKA BY STEJNE ZAHYNUL.DOSTAVOVALI JSME SE PO 5X NA KONTROLY KDE VZDY DOSTAVAL DVE INJEKCE UTISUJICI.TAK TO TRVALO CELY MESIC ZARI.PO NOCICH UZ NESPAVAL TAK TVRDE ,BYLO SLYSET I OBCAS KNOURANI.26.10.2011 SLI MI RODICE PO 14 DNECH NA KONTROLU A NADOR BYL OPET VETSI,UZ MEL DVA.TEN PRVNI MU PRASKNUL A VYTEKAL HNIS,PROTO TO TAK ZAPACHALO ,A ZASAHOVAL UZ STREVO A TEN DRUHY MEL U OCASU,TEN MEL UPLNE ZTUHLY.TEN DEN DOPORUCIL MIM RODICUM AT SE ROZHODNOU,ALE ZE BY TO BYLO LEPSI UKONCIT.NEVEDELA JSEM ,ZE TATO KONTROLA BYLA JEHO POSLEDNI,KDYZ MI TO SDELILI,NEUDRZELA JSEM SE SLZAM.PRIZNAM SE NEMOHLA BYCH U TOHO OSOBNE BYT,NA TO JSEM DOST CITLIVA.JESTE K TEDDYMU.POSLEDNI DOBOU CO SI VZPOMINAM CHTEL VICE NEZ JINDA HLADIT MEZI OCICKAMA,TAM TO MEL NEJRADEJI.TEN DEN PRED SMRTI OPET ,JAKO BY MI CHTEL SDELIT POMOZ MI...A CO UDELAL NAPOPRVE? PRI HLAZENI SE OTOCIL KE ME ZADY A PRDELKOU KE ME...POCHOPILA JSEM,ZE HO TO BOLI...MOZNA TO BYLO I LOUCENI,JAK SE TU UZ NEKDO ZMINOVAL,JEHO VYRAZ BYL SMUTNY,DRZEL MI HLAVICKU NA STEHNU A CHTEL TO HLAZENI.RIKAM SI, PROC TA ZHOUBNA NEMOC NAM BERE BLIZKE LIDI A NASE MAZLICKY.TY KONCE U ZVIRATEK JSOU VAZNE SMUTNE.DAVAM TI SBOHEM,SPINKEJ SLADCE, MUJ TEDDYNKU,MOJE PACINKO... ZBYLY MI NA TEBE JEN KRASNE VZPOMINKY....TVOJE PANICKA.

Dnes 27.10.2011 som musela ukončiť Jessikine trápenie.Nemohla som sa už pozerať na to, ako zavýja a skučí od bolesti. Bola už celkom dezorientovaná a veľmi slabá, lebo už stále padala na zadok. S veľkým smútkom a plačom som sa rozhodla ukončiť jej púť. Dúfam, že mi odpustí. Bola som pri nej do poslednej chvíle. Dožila sa krásnych 16 rokov a 4 mesiace. Jessica, bola si ten najlepší psík na svete. Ľúbim Ťa.

Ale nie je tak stará, aby tu nemohla ešte pár rokov byť. Aspoň takých 5 ako tá moja starká.

A veterinár čo na to povedal? Je to epilepsia? Možno má nejaké srdcové problémy.

Pena ani podobné príznaky ako u epilepsie.Je to podobné to áno.Veterinu navštevujem každoročne,treba predsa očkovať.S veterinárom som to konzultoval.

Je jednoducho stará.

Takýto problém mala fenka mojej kolegyne.Bol to kríženec beagla, ktorého si zobrali od svojej rodiny vo veku asi 3/4 roka. Začala sa hádzať o zem, penilo jej z papule a bola duchom neprítomná.Kopala nohami vo vzduchu a bola v kŕči. Veterinár povedal, že má epilepsiu a dal jej tabletky na zmiernenie. Intervaly sa predlžovali, ale nepominuli. Keď sa už nemohli na to pozerať, tak si povedali, že ju nebudú trápiť a dajú ju v dohľadnej dobe utratiť. Ale kým tak urobili, vyriešila to fenka sama. Vybehla z brány dvora a zrazilo ju auto. Takže na vašom mieste by som zašla za veterinárom a prediskutovala to. Držím palce.

Prezentáciu mojej Jaime som sem dal len nedávno.I keď je ešte čiperná tak starobu nemožno zastaviť.Jaime má 11 rokov.Asi pred rokom sa u nej začali objavovať akoby záchvaty,začne ju dáviť a hneď nato padne k zemi.Niekedy ju celú trasie.Toto trvá tak asi minútku,potom sa zdvihne a zas behá akoby sa nič nestalo.Aj keď som chlap niekedy som už mal slzu na krajíčku.Posledné dva roky čakám kedy sa to stane naposledy.Mám ju rád a je mi ľúto dať ju utratiť.11 rokov je 11 rokov,určite to poznáte.Raz mi takto spadne a ...

Asi posledný výlet. Opekačka v lese. Vyhrievanie sa na slniečku. Osvieženie v potoku.

Na to musím říct jen to, že - co se výčitek týče - člověk je má vždycky. Ať udělá, co udělá, vždy nejdřív přemýšlí, co by bylo lepší a následně zase, že měl udělat přesně opak.

Ďakujem za vašu reakciu. Viem si predstaviť akú hrôzu ste so psíkom zažívali. Presne o to ide, ako píšete. Keď sa rozhodnem dať ju uspať, a potom mať výčitky svedomia, že sa to dalo ešte vydržať. Neviem, koľko sa dožil váš psík, no ja už v jej 16 rokoch toho veľa neporiešim. Operácie neprichádzajú do úvahy. Želám si len,aby nemala žiadne bolesti a aby kľudne zaspala, keď bude jej čas, nech to rozhodnutie nie je na mne. S malou dušičkou pozerám každé ráno na ňu, keď spí, či ešte dýcha. Ale na šťastie ma vždy presvedčí kývajúcim chvostíkom, že je rada, že ma vidí.

Nemohu, na základě toho, co píšeš, nezmínit uspání našeho posledního pejska, který býval velmi často nemocný po celý život. Když u něj asi v 10 letech došlo poprvé k problému s páteří, bylo nám sděleno, že ochrne, kdy, že nikdo neví, že to může trvat týdny a nebo i roky. V době změn počasí a větší námahy pomáhaly krátkodobě nesteroidní antirevmatika a zase se to zlepšilo. Po dvou letech od vyslovené diagnozy, kdy po celou tu dobu denně jsem jen stále myslela na to, kdy to bude, jaké to bude apod. jeden večer na procházce psovi podklesly zadní nohy a chvíli šel jen po předních. Pak se zase postavil a vše bylo v pořádku. Pohled šílený, znásobený velkým plemenem, pejsek bez bolesti. Celou noc jsem nespala a čekala, co nastane ráno. Pokračovalo to. Střídavě šel po čtyřech, chvíli mu padla záď. Během průchodu 100 m ulicí jsem pokaždé, když padl, zvedla mobil a pokaždé, když se zvedl, ho zaklapla. Nakonec jsem vydržela do hovoru s veterinářem. Pejska jsme naložili a když jsme vystupovali u veterináře, vyskočil z auta jakoby nic a procházel se po dvoře. Během čekání na doktora ležel a po 20 minutách bez pomoci nevstal.
Doktor řekl. Ochrne. Kdy, nevím. Možná za pár dní, možná za pár týdnů, možná i měsíců.
Mohu mu znovu nasadit silné léky, znovu mu dát injekce a nebo ho i operovat. Nečekejte na to ale a děkujte bohu, že Vám nepadl a mohl sem ještě dojít sám.
Dodnes mne občas přepadnou výčitky, zda-li nebylo ještě brzy. Dodnes jsem vděčná tomuto lékaři, že nás nepřemlouval. A dodnes mám hrůzu z budoucnosti, protože mám dalšího čtyřnohého kamaráda, který stárne.

Veľmi pekne Vám ďakujem za vaše reakcie. Včera sa stalo to, že nás Jessica nechcela pustiť domov. Ležala za vchodovými dverami a tak sme ich nemohli otvoriť. Nepohla sa ani po tom, ako sme ju nechtiac dverami buchli. Ležala ďalej. My, že už je po nej. Tak sme ju pomaly potlačili dverami tak, aby sme mohli vojsť a až vtedy spozorovala, že sme prišli a začala vrtieť chvostíkom. Až nás mráz prešiel, keď sme pomysleli na to najhoršie. Nevládala sa postaviť, tak som ju dala na jej miestečko a videla som, že sa nevládze postaviť na nohy ani keď som ju podvihla. Tak hovorím, že ideme na veterinu opýtať sa, či už nastal ten čas sa rozlúčiť. Vonku sa ale rozhýbala a už išla sama. Potešila som sa. Veterinár hovoril, že podľa neho nevyzerá, že má bolesti, aj keď nohy neposlúchajú a vraj to môže byť aj nedokysličením nervov, keď už srdiečko nepumpuje ako by malo. Popočúval jej teda srdiečko a hovoril, že má slabý tep, ale žiadny šelest. A pokým jej chutí a má ako tak záujem o okolie, tak ešte nejaký čas s nami pobudne. A po nahmataní sa mu zdalo, že aj tá maternica sa trochu stiahla. Takže ešte uvidíme, ako dlho vydržíme. Ďakujem za vašu podporu.

Vůbec nezávidím to rozhodování! Mám ještě v živé paměti, když odcházela moje dalmatinka Ajka. Já jsem musela rozhodnout, že je čas to ukončit a bylo to strašné! Taky už jí nechtěly poslouchat nožičky a já jsem ji na postroji snášela ze schodů na venčení. Taky už ztrácela rovnováhu, když se chtěla otočit, spadla. Dokonce už někdy neudržela ani hovínko a ani si toho nevšimla. Denně k nám chodila dcera s dvojčaty, které zrovna začínaly lézt a ona na ně byla velmi nevrlá. Ale jíst mohla taky za dva. Jinak to ale vypadalo, že ji nic nebolí. Když se ale teď dívám na její fotky, je vidět ten rozdíl ve výraze. Její oči jsou na posledních fotkách unavené, smutné a někdy jakoby bez výrazu a zájmu o život.
Bylo to těžké rozhodování, ale díky našemu veterináři mohla usnout na svém místečku a já jsem ji hladila a mluvila na ni, dokud neusnula.

Ptáš se na něco, o čem budeme muset jednou přemýšlet my všichni zde a mnozí z nás už tak museli v minulosti vícekrát udělat. Je to velmi těžké, neuvěřitelně smutné, drásající a velmi, velmi individuelní. Záleží na všemožných okolnostech a hlavně na tom, kde je i Tvůj strop pro únosnost v souvislosti s pohodou zvířete. A stáří samo o sobě často nebývá příliš pohotové ať jde o jakéhokoliv tvora.
Osobně já mám u svých psů vždy toto pravidlo: starý pejsek nesmí jevit známky bolesti s tím, že např. kňučení bolestí se u mnohých psů projevuje až při opravdu velkých bolestech, musí sám jíst a pít, vstát a chodit, močit a kálet venku, i když v mnohem kratších intervalech a mít zájem o své okolí a stále o kontakt se svou smečkou.
Přeju hodně síly a to skutečně upřímně.

Dlho som tu nebola, tak by som sem chcela pridať niektoré nové skutočnosti ohľadom tej našej "babičky" (16 r.). Takže hnisavý výtok z maternice prestal a zdá sa, že tento problém ustal. Aj keď sa asi neodstránil. Čo sa týka pocikávania, tak to je hrôza, preto nosí doma detskú jednorazovú plienku. Už je to takmer na dennom poriadku a čo je horšie, už sa ani neunúva vypýtať sa von. Len sa zdvihne a pociká sa. Na šťastie do plienky, lebo keby som to mala denne upratovať, asi by ma trafil šľak. Nehovoriac o tom smrade, čo by bol, odutých parketách atď. Zaujímavé ale na tom je, že sa ešte nestalo, že by sa pocikala kým som v práci, t.j. cca 9 hodín, alebo do rána od poslednej nočnej prechádzky, t.j. cca 8 hodín. Ale zato sa takmer pravidlene pociká, keď sme všetci doma a to aj po 2 hodinách od venčenia. To by bol prvý problém. Ďalšie sú, že stráca silu v nohách a často padá, stráca orientáciu v priestore a tak sa stáva, že vonku nevie, kde som a ide preč, alebo si ľahne mimo svoje miesto. Čo mi vadí, lebo zavadzia a keď sa ju snažím zodvihnúť a dať na jej miesto, začne sa oháňať zubami. Nebyť mojej šikovnosti, tak už mám ruky samý kúsanec. Napriek tomuto všetkému jej ale chutí jesť aj za dvoch. Je podľa vás už ten správny čas na ukončenie jej trápenia sa so starobou? Nechcem aby sa trápila ale ani aby trápila nás. Hlavne s tým kúsaním, nakoľko mám malú dcéru. Vďaka.

V zhledem k věku který má, a nádor lze odstranit ( OP zvládne ) ale pooperační léčba je náročná- to většinou psy nezvládnou! Nech ji, pokud se nebude trápit až příjde ten čas řekne ti sama že chce odejít to z vlastní zkušenosti ( mého psa) stoprocentně poznáš. Držíme moc pelečky

Ďakujem za Vaše príspevky.Po porade s veterinárom sme sa zhodli na tom, že operácia nebude. Nakoľko aj srdiečko má už trochu oslabené, čo zistili pri vyšetrení, tak by mala malú šancu. Teraz sa po tých antibiotíkách trošku zlepšil jej zdravotný stav. Zdá sa mi viac živšia ako pred takými 3-4 týždňami. Odvtedy sa ani nepocikala a prestal jej aj výtok z maternice. Len teraz dúfam, že ten hnis sa nebude niekde ukladať a neurobí to horším. A k tomu všetkému sa mi zdá, že vidí zase o niečo horšie ako doteraz. Pokým fakt nebudem vidieť, že sa trápi a má bolesti alebo niečo podobné, tak jej "naposledy pomôžem" to trápenie skončiť.

Já osob. 16ti letému psovi bych nádor na mléč. žláze operovat už nedala. Zánět dělohy je ovšem akutní záležitost, takže tam bych nečekala a operaci nechala provést. Buď a nebo.
Pochop. narkoza má rizika v každém věku, čím starší jedinec, tím spíše, ale šikovný veterinář objedná vždy zkušeného anesteziologa a zajistí co nejšetrnější metodu s dohledem.
Hodně štěstí,

Jestli má nádor na žláze a k tomu ještě zánět dělohy,tak to bez operace nepůjde,jsou to příliš vážné diagnozy a bez zákroku ti umře,takhle jí dáš alespoň naději.Dnes už jsou velice šetrné llidské narkozy,které se aplikují i u psů a i staří psi je snáší velice dobře.Teď záleží jen na tvé úvaze jestli jsi ochotna pro ní ještě obětovat ty peníze,levná záležitost to rozhodně není.Přeju hodně štěstí a zdaru.

Nadväzujem na predošlé. Tak naša "babička" sa už prehupla cez 16.ty rok. A s tým začali aj starecké starosti. Okrem toho, že už nevydrží toľko čo doteraz a občas sa pociká, tak jej zistili k tomu nádoru na mliečnych zľazách aj zápal maternice. Chcela by som sa spýtať, či má niekto s takouto diagnózou u starej fenky skúsenosť, prípadne ako to mám riešiť. Odporučili mi operáciu, ale v tomto veku nemá veľký zmysel, a nie je 100%-né, že sa preberie z narkózy. Ako mám postupovať? Zatiaľ dostala len antibiotika (ako slabú náplasť).

geminika napsala: Po 10 dňoch to vyzerá, že ATB pomohlo. Jazykom zodraná bradavka je asi o polovicu menšia, aj keď ešte stále trochu mokvá. Ináč je celkom v poriadku. Papať jej veľmi chutí, dokonca sa vonku chce hrať s inými psíkmi. Ale večer, keď je tma, tak nechce chodiť von. Ako keby sa bála tmy a tej neistoty, keď tak zle (ne)vidí. Tak sa držíme.

Po 10 dňoch to vyzerá, že ATB pomohlo. Jazykom zodraná bradavka je asi o polovicu menšia, aj keď ešte stále trochu mokvá. Ináč je celkom v poriadku. Papať jej veľmi chutí, dokonca sa vonku chce hrať s inými psíkmi. Ale večer, keď je tma, tak nechce chodiť von. Ako keby sa bála tmy a tej neistoty, keď tak zle (ne)vidí. Tak sa držíme.

Uvidíte, rozhodně, když to tedy beru podle sebe, si většinou člověk vyčítá a má špatné svědomí ze všeho, co udělá, když se to nakonec nepovede, ať mu kdokoliv tvrdí cokoliv jiného a ujištuje ho, že se rozhodl správně. Tak ať máte šťastnou ruku a dobrou volbu.

Ďakujem za gratuláciu k jej veku a vaše názory. Som rada, že máte taký istý názor ako ja, lebo by som mala asi zlé svedomie, že som jej tú šancu nedala a nedala som ju operovať. Je to už tri dni čo užíva ATB a preväzujem jej ranu. Mám pocit, ako keby sa tá bradavka trochu zmenšila, ale stále jej mokvá. Keď jej to nechám chvíľku odokryté, hneď si to začne olizovať. Snáď sa to zlepší.

V takto požehnaném věku (gratuluji!!!!!!!!!!!!!!) bych já pejska operovat nenechala. V případě, že je jinak v pohodě, vyčkala bych účinku atb, jestli pomohou na zacelení rány. Jestliže by se pejsek za čas začal viditelně zhoršovat po fyzické či psychické stránce, nechala bych ho poté uspat. Přeji mnoho štěstí!!!!!!!! Upřímně.

Ani já bych nezatěžovala psa operací v tomto věku. Nech ji v klidu dožít. Řešila jsem podobné dielma před měsícem. Sice nakonec na operaci musela z jiného důvodu a dopadlo to velmi zle, i když operaci přežila hezky, domu jsme jí již nevzali, tak kdyby to šlo, vyhla bych se tomu.

To mi je ľúto. Vidím, že je to asi bežné, čo mi povedali, že sa to opakuje a je to vlastne zbytočné zaťažovať psíka operáciou v tomto veku. Ďakujem za príspevok.

U mé čubiny se to objevilo v devíti letech. Byla na operaci, ale během půl roku to tam měla znova a na dvou místech. Dál jsme sportovaly jak v záchranařině, tak v coursingu (foto ve 11ti letech). Operaci jsme už neopakovaly, protože nám bylo řečeno, že by nemusela přežít. Skonala mě ve 12ti v náručí.

Chcela by som vedieť Vaše skúsenosti so starým psíkom. Moja fenka kríženca má za mesiac 16 rokov. Nikdy nemala šteniatka ani žiadny iný vážny zdravotný problém. Asi pred pol rokom som si všimla, že má jednu bradavku veľkú ako veľká minca a guličku pod kožou. Tento víkend si začala tú bradavku stále olizovať, až si ju zlízala do krvi. Išla som s ňou na veterinu a doktorka hneď povedala, že je to nádor. Mohlo by sa to vyoperovať, ale v jej veku má šancu 50%, ak by mala dobré predoperačné výsledky. Čiže hlavne srdce, krv atď. Je tu riziko, že sa z narkózy už nezobudí, alebo sa to za nejaký čas objaví na inom mieste. Tak som operáciu odmietla. Dala nám antibiotika a nejaké vodičky na potieranie. Vraj, ak si to nebude lízať, tak môže sa to nejako zastaviť, alebo aspoň spomaliť. Chcem sa vás opýtať, či máte niekto podobnú skúsenosť, poprípade čo by ste mi odporučili. Či ju mám dať operovať, alebo čakať, čo sa stane? Nezdá sa mi, že by ju to nejako bolelo, len ju to asi veľmi svrbí. Ďakujem.