Bouřka - dělobuchy - strach z nich

A přesně o tom to je..pes je obraz svého pána ať chce, nebo ne... tvá fenka je citlivá, je s vámi v těsném kontaktu, tak vás má přečtené a " zahrát " že se nic neděje a že je vše normální je asi výkon hodný Oscara a s tou podporou máš asi pravdu..lidé se taky združují v zájmových skupinách
Hlavní je jí ukázat, že vážně o nic nejde, že si nic neděje a vlastně je to úplně normální Ale musíš tomu věřit i ty
Jinak veterinář by mohl poradit něco na zklidnění, ale hlavní je zkusit ještě zamakat na sobě. Ještě mně napadlo.. nemáš nějaké známé co mají psa co se nebojí? Ten by jí to mohl vysvětlit..
Jak byl KOmíš u sousedů ( psala jsem o tom v deníčku ) tak oni mají dva jorky co se bojí ( 11 a 6 let ) KOmíš při bouřce byl v pohodě, tak vylezli ze skrýší a alespoň se trochu uklidnili.. ne úplně, ale napoprvé to nebylo špatné.
Držím moc palce, Phoebe je ještě mladá, mohlo by se to povést...

Avono- je mi jasné, že Phoebe ze mně cítí nejistotu. ale při bouřce chce ke mě, ne k mamce. Možná, že má pocit, že se budem podporovat . Asi jsme empatičky. Ale je to fakt, že člověk je nervozní, když myslí na to jestli nebude blinkat. Ono v pozvraceném taxíku + 500 Kč to není legrajda .

Koukněte na Císra- ( znalce psí duše) zabývá se také touto tématikou?

Ještě mně napadla příhoda, kdy jsem byla u kamaráda co měl 4 měs. štěně belgičáka maliny. Akční a hodně vzrušivé štěně. Začala bouřka a koukám, mimino najednou přineslo hadr a dožadovalo se pozornosti - kamarád od počátku co ho měl, tak jakmile začalo hřmít tak odváděl pozornost ke hře a mimino si na to zvyklo

Pokud ty se bojíš bouřky, tak je jasné, že čubina to z tebe cítí a je zmatená, necítí dostatečnou podporu. To samé s veterinou... asi se chováš jinak než mamina, když u jedné hysterčí a u druhé ne.. když jedete na výlet, tak jsme uvolněné a v pohodě. Když jedete k doktorovi tak už předem přemýšlíte, co se tam bude dít, trochu znejistíte a čubinka, pokud je citlivější, tak na to bohužel reaguje. S tou dědičností je to také neoddiskutovatelná fakt..když je mamina v pohodě, tak štěňata mají zdravý základ, ví že se menají čeho bát. Pak už je to na majiteli, aby je v pohodě udržel a nestresoval sám

Já se třeba bouřek sama bojím, takže to je takové komplikované . Ale když vidím hrůzu u Phoebe s těch ran. Prvního Silvestra zvládla v pohodě, ale při druhém venku bouchla dělobucha. A od té doby je to síla.
Vím třeba, že kokřice mé tety hrůzou z dělobuch oslepla.
Co se týče toho auta, Phoebe, že když jede s mamkou, jedou k doktorovi a to je vystreslá a většinou se poblinká. Když jede se mnou na dovču nebo tak, nejdřív se lekne, ale pak dobrý. Třeba vlak jí nevadí a ty motoráky jsou docela hlučný.

petrab napsala: V případě fobie z ran - bouřka, rachejtle, střelba jsou plemene, kde jedinci s tímto problémem jsou vyřazeni z chovu z důvodu vrozenosti a dědičnosti, tam to bývá větší problém.

Toto přesně byl náš problém. Celých 14 let se mi to nepodařilo "odnaučit" či potlačit. Náš problém byl bohužel dědičný. Bylo to pro mou fenku ( respektive i pro mně ) hodně stresující. Časem se bohužel naučila reagovat i na záblesky s tím spojené Až poté, co ve stáří postupně ohluchla nastala "pohoda". Takže pak už stačilo při bouřce či ohňostroji nechat rozsvíceno a bylo po problému.

my auto nemame jezdime jen tak 5 krat ročńe asi --byla chiba ji dat najist jenže ona je fakt flegmoš jizdu snaši dobře jen musi byt hlady ale nervičky asi ma bo jak vystoupime tak ma hneh prujem a o autobusu to stejne ...vrha se do každeho a je ji jedno jake ma čioslo ale vystupovat chce na každe zastavce
a co se tyče bouřek tak včera treskla taka rana že ja vyskočila jak kamzik a to je co řict a ona --na veran´de pohodička rozespale oči --uvažuji jesdtli neni hluchaa ja vim že to zlehčuji ale je to jen ma zkušenost jinou nemam holt mam flegmatickeho labroška co ma rat rachot -

Ten návrh s youtube jsem četla také a myslím, že tohle by šlo.. pisatel to řešil tak, že nejdříve psa upozornil, že zvuk nastane a on opravdu proběhl, tudíž pes si myslel, že to řídí pán a ten si při tom se psem hrál, dělal blbosti, jako že se nic neděje, že je vše normální, že pán to má zmáklý .. tak pořád dokola....rozhodně nemá smysl psa litovat, protože to zpravidla hysterčí ještě víc..
S autem mám zkušenost přesně jak psala Petra - nejíst před cestou a nekoukat na krajinu. Já si bývalého rafana dávala pod nohy, dala jsem mu žužlat ruku, aby se zabavil a neblbnul a časem to bylo o.k.

Lze vyzkoušet např. dlouhodobě homeopatika nebo bachovy kapky apod.
Při kinetozách je nutno zjistit, jestli jádro pudla je v psycho. nebo v problémech se zažíváním aj.
Jsou různé druhy tréninku, např. pozvolna navykat psa na cestu autem, nejprve bez zapnutí motoru, poté po nastartování, dobu pobytu v autě postupně prodlužovat, popojíždět pár metrů, prodlužovat vzdálenosti, ustavičně chválit,samá pozitíva, dále co se týče nevolnosti klas. nekrmit před jízdou, zamezit pohledu na ubíhající krajinu z oken atd.
V případě fobie z ran - bouřka, rachejtle, střelba jsou plemene, kde jedinci s tímto problémem jsou vyřazeni z chovu z důvodu vrozenosti a dědičnosti, tam to bývá větší problém.
Jistě Ti poradí nějaký dobrý veterinář, který psa zná a tímto se lépe zabývá.

My autem často nejezdíme, nemáme ho . Ale právě občas taxíkem jede na veterinu, tak jestli to nemá spojené. Já s ní byla na výletech a v pohodě, ale mamce se většinou poblinká. .

Nevím, my s ničím takovým problém nemáme, César všechno snáší v pohodě. Ani osobně neznáme nikoho, kdo by měl tenhle problém. Ale na jedné diskuzi jsem četla radu, že když se pes bojí bouřky, petard apod., je dobré najít si ten zvuk třeba na youtube a pouštět to nejdřív potichu a pomalu zesilovat, až si pes zvykne.
S autem nevím, tam asi pomůžou jen ty prášky nebo ze začátku psa jen posadit do auta, postupně za ním i zavřít dveře, pak se třeba jen kousek projet a pokračovat takhle, dokud si pejsek na jízdu autem nezvykne.

Chtěla jsem se zeptat. Máte určitě podobné zkušenosti se svými pejsky. Jak snášejí bouřku, rány, dělobuchy. Používá někdo nějaký přírodní nebo dobře stravitelný lék či něco, co pomáhá pejskovi při stresech (i třeba cesta autem a tak), ne nic utlumujícího nebo tak?