7°C
Tato psí disciplína je v České republice relativně krátkou dobu, a to asi 11 let. Zato v Americe ji praktikují už několik desítek let.
„Psí frisbee objevili v Americe, kde dali psům žrádlo do takových misek podobných létajícímu talíři a oni si s tím začali hrát a aportovat. Díky tomu se pak začaly vyrábět speciální disky z ohebného materiálu určené přímo pro pejsky,“ vysvětlila Míša Andrová, která tuto disciplínu trénuje od roku 2006.
Létající talíř učí chytat jak své tři border kolie, tak i cizí pejsky, pro které pořádá jednotlivé lekce každý týden v Praze a o víkendech po celé republice. „Začala jsem s tím, protože moje první border kolie byla hrozně aktivní a procházky ani aportování jí nestačily. A tak jsem na internetu našla tuto disciplínu. Postupně jsem s ní začala objíždět soutěže a pak i trénovat další psy,“ popsala trenérka.
Na rase psa nezáleží, baset ale preferuje gauč
Celkový výcvik začíná tím, že se pejskovi ukážou disky, aby věděl, že je má chytat, a naučil se na ně. Jakmile pochopí to, že je má nosit, začíná se je učit chytat přímo ze vzduchu.
„Já vždy postupuju ve třech krocích, když už má pes motivaci a běhá za disky a nosí je zpátky, tak pokračuju chytáním ze vzduchu. Když disk chytne, samozřejmě ho chválím. Postupně mu začnu frisbee házet z větší vzdálenosti. A pak ho naučím další triky, jako je třeba válení sudů,“ popsala Míša Andrová.
Podívejte se na video z výcviku psího frisbee:
Na rase zvířete příliš nezáleží, jelikož psí frisbee se naučí chytat téměř každý. Hlavním předpokladem je, aby pejsek rád aportoval, a pak je vše o tréninku. Nejčastěji se ale používají pastevecká plemena jako právě border kolie či australští ovčáci. „Jednou jsme se pokusili naučit chytat frisbee baseta, ale to opravdu nešlo, ten dal raději přednost gaučingu,“ sdělila trenérka.
Soutěžení v psím frisbee se poté dělí na dvě disciplíny. Na distanční závody se používá pouze jeden disk a jde spíše o takovou atletiku. Člověk psovi hází frisbee na dálku, přesnost a rychlost. Na tuto soutěž pes může už od mala, když je šikovný a hned mu jde disky chytat.
Na druhou disciplínu – freestyle – se pak trénuje tak 2 až 3 roky, protože člověk musí být naprosto sehraný se svým pejskem. „Hází se až s deseti disky a jde o sestavu na dvě minuty na hudbu. Při této disciplíně pes dělá právě ty triky, skáče přes tělo, panáčkuje nebo třeba válí sudy,“ sdělila Míša.
Největší konkurenti jsou Japonci
Soutěžit s pejsky můžete po České republice, ale i mimo ní. „S Arnikou jsem byla třeba až v Americe, kde se pořádá mistrovství světa v psím frisbee a umístily jsme se jako osmé, což byl pro mě obrovský úspěch. Pak jsem byla třeba ještě v Japonsku, kde jsem měla seminář. Japonci jsou všeobecně veliká konkurence, protože jsou důslední, precizní a trénink vůbec nepodceňují a berou ho vážně,“ řekla Míša.
Na soutěžích se ale kromě těžké dřiny může člověk i pobavit. „Jelikož Kiminka je žrout, tak se mi jednou stalo, že místo chytání disku začala pojídat mouku, kterou byly vysypány okraje soutěžního placu,“ uvedla trenérka s úsměvem.
Důležitá je ale i bezpečnost. Pokud máte více pejsků, vždy trénujte pouze s jedním. Kdybyste hodili disk oběma současně, mohlo by se stát, že se srazí, protože se soustředí jen na chytání.
Máte i vy doma nevybouřeného pejska a chtěli byste s ním být aktivní? Můžete navštívit Míšu na trénincích, které pořádá v Praze pravidelně každou středu. Jedna lekce vás vyjde asi na 200 korun. Jestli vás ale zajímá, jak vypadají pejsci v akci, můžete zajít na historicky 1. distanční závod v Praze, který se uskuteční od 24. do 25. června v Petrovicích.
Podívejte se na fotky, jak cvičení psího frisbee vypadá:
