Herečka Jiřina Jirásková s oblibou říkávala, že vypadá jako její francouzská buldočka. „Čumáky máme úplně stejné, jen ty uši, bohužel, nemám,“ smála se.
Autoři reklamní kampaně na psí krmiva se před časem pokusili vyhledat dvojice lidí a psů, kteří jsou si podobní. Výsledkem byla unikátní kolekce fotografií, na kterých majitelka pudla vypadá přesně jako pudlík a podobně. Veterináři a psychologové se shodují, že nejde jen o uměle vytvořený mýtus, stačí zajít na některou psí výstavu. Svalnatci se zarputilými výrazy vedou pitbuly a bulteriéry, drobounké dívky cupitají s pražskými krysaříky, kudrnaté pečlivě nalíčené dámy nesou v náručí napudrované bišony. A když zazní věta: "Váš pes je vám podobný", nikdo se neurazí, byť byste ho srovnávali s jeho právě slintající dogou. Opravdu si podvědomě vybíráme psy, kteří jsou nám podobní?
„Určité tendence se v tomto směru dají vypozorovat,“ říká veterinářka Hana Žertová. „Všimněte si, že sportovně založení muži si často vybírají ohaře, rhodéské ridgebacky, dobrmany. Lidé plaší a choleričtí mají rádi pinče, anarchisté si rozumí s voříšky a zásadně jim nedávají vodítka a obojky. Platí také to, že muži si často pořizují psy samce, ženy upřednostňují fenky. Mnohem důležitější než podoba týkající se vzhledu však je to, jak si pes a člověk takzvaně sednou co do způsobu života. Protože i psi stejného plemene můžou být rozdílní, záleží na tom, s kým žijí. Jinak se může chovat kokršpaněl chovaný myslivcem a jinak kokršpaněl žijící s penzistkou,“ vysvětluje.
Vzhled pejska napoví
Právě na to je třeba myslet při výběru psa. Měli bychom volit toho, o němž víme co nejvíce a zároveň v jeho povaze a potřebách najdeme co nejvíce ze sebe. A vzhled o tom hodně vypovídá. Od chrta asi nemůžeme čekat, že s námi bude rád trávit dny na sedačce. Mnozí lidé se podobou při výběru pejska podvědomě řídí, aniž si to uvědomují. Dokladuje to například výzkum psychologa Stanley Corena, který je autor řady knih o psím chování. Mnoho let sbíral statistické údaje a zpovídal téměř stovku kynologů a veterinářů s cílem zjistit, zda se psi dají rozdělit do skupin a k nim pak přiřadit typy lidí, s nimiž by jim bylo nejlépe. Vytvořil sedm kategorií a tvrdí, že když si člověk oblíbí psa z jedné z nich, je téměř jisté, že by se mu dobře žilo i s dalšími z této skupiny.
Pozor, nejde o obvyklé dělení podle rasy, ve skupině označené jako psi přátelští je například zařazen bišon spolu s retrívry či kavalíry, což jsou rasy na první pohled naprosto odlišné, ale mají hodně společného. Jsou sice jiní velikostí, ale povahu a dobrosrdečný výraz mají hodně podobné. V tomto konkrétním případě jde o psy přátelské, snadno učenlivé, dobromyslné. Tyto vlastnosti může mít stejné velký retrívr i malý kavalír. A všimněme si, tuto rasu si zpravidla nepořizují lidé militantně založení nebo samotářští. Nepreferují je ani výrazné osobnosti, jako třeba mladí nezávislí lidé.
Který vám vyhovuje?
Tady jsou další skupiny, podle nichž je podle psychologa vhodné psa vybírat.
Psi ochranní. Ty volí lidé, kteří chtějí psům věnovat hodně času, chodit s nimi na výcvik, ale zároveň mají pocit, že potřebují ve psech oporu, ochranu. Často si je vybírají lidé, kteří chtějí dominovat, řídit jiné. Patří tam velcí knírači, briardi, stafordteriéři, bullmastifové.
Psi sebevědomí: Klamou tělem, vypadají jako hračky, ale měli by si je pořizovat lidé klidní, sebejistí a věnovat jim dostatek času. Patří mezi ně westíci, jorkšíři a další teriéři. Právě toto je kategorie, která dělá hodně malérů. Lidé si je pořizují podle vzhledu, ale zapomínají na jejich povahu. Když si dvojice penzistů, která ráda odpočívá na zahrádce, pořídí malého teriéra, může se pak hodně divit, proč pes pořád štěká a zahradu od něj mají celou rozhrabanou. Kdyby si místo něj koupili mopse, lvíčka nebo maltézáka, byli by spokojenější.
Psi nezávislí. Patří mezi ně chrti, aljašský malamut nebo třeba husky. Ty si zpravidla vybírají lidé sportovně založení, turisté, zkrátka ti, kteří mají rádi přírodu a spoléhají sami na sebe. Takové soužití obvykle klape.
Psi domácí. Jde o trošku jinou kategorii, než byla ta prvně zmíněná. Vzhledově jsou sice podobní třeba bišonům, ale ti patří mezi ty, kteří potřebují neustálý kontakt s člověkem, zábavu, akci. Naopak kategorie domácích psů obsahuje tak trochu lenochy: francouzské buldočky, pekinéze, mopse. Vůbec jim nevadí, když si sami doma pospí na gauči, když pán spí vedle. V podstatě jim nevadí vůbec nic.
Psi vyrovnaní. Ti jsou ideální pro lidi, kteří mají domy, zahrady, chtějí hlídače, ale ne drsné plemeno. Tihle pohodáři sice vzbuzují respekt, ale když mají za pána vyrovnanou silnou osobnost, je s nimi klidný život: irští vlkodavové, bernardýni, mastifové, dogy.
Psi chytří. Pozor na ně. Jsou velmi oblíbení, patří mezi ně border kolie, pudl, ale třeba taky německý ovčák. Mají rádi pohyb, rozruch, rádi se učí, ale potřebují pozornost a výcvik. Pořídit si border kolii do bytu a pak nemít čas s ní cvičit je utrpení pro ni i pro člověka. Mrzutí budou oba dva, protože si prostě nebudou rozumět. Člověk nechápe, proč je pes neklidný, pes nechápe, proč mu člověk nehází hračky a neběhá s ním.
Vybírejte podle sebe
Zajímavý je i další poznatek uznávaného psychologa Corena. Říká, že když se psům zadíváme do tváří, najdeme v nich v jednotlivých kategoriích shodné rysy, i když na první pohled vypadají odlišně. Možná na tom něco je, například bišoni a retrívři mají podobně milý a uklidňující výraz, i když jde o vzhledově hodně odlišné psy.
Pokud tedy psa máte, zadívejte se na něj, možná najdete něco, co má s vámi společného. Pokud se pro psa teprve rozhodujete, podívejte se do zrcadla a pak listujte psím atlasem. Možná, že vzhled napoví, se kterým si budete rozumět. No ano, dáma, která si ráda posedí u zákusku, si určitě nepořídí chrta. A muž, který každé ráno vyráží běhat, si určitě nevybere mopse.
