Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996PSI: Dejte šanci Egonovi
„Jsem pes. Jmenuju se Egon. Jsem z Prahy. Jsem pašák. A krasavec. S úžasným pohledem,“ tak po psovsku odštěkává herec Národního divadla Ondřej Pavelka úvodní věty z budoucí knížky (odkaz na video zde), která vzniká na základě úspěšné facebookové stránky Egon - z mýho deníčku.
Rozrůstala se před časem den co den o fotky a historky a vzpomínky jednoho starého a už nemocemi zkoušeného německého ovčáka, až Egon jednou v noci odešel přes duhový most do psího nebe...
Jeho panička tenkrát v emocích ve čtyři ráno sedla k počítači a slíbila jeho fanouškům, kteří si oblíbili jeho svérázný „psí“ styl vyprávění, že ten příběh vydá knižně. Nejen jako svoji vzpomínku na dvanáct let prožitých v radostech i strastech s Egonem, ale taky na památku všech těch čtyřnohých chlupatých bytostí, které tu s námi nějaký čas byly a prozářily náš život. Na oslavu těch, kteří si tu dosud s námi radostně pobíhají. A na počest všech, kdo se ke zvířatům chovají hezky.
Psí vzpomínky, plné zábavných a ironických postřehů i nechtěného humoru z odposlechnuté hovorové češtiny, jakou mluví Egonova dvounohá smečka a kamarádi-pejskaři z pražských Košíř, vypadají na papíře trochu rebelsky, ale jde o situace majitelům psů důvěrně známé, jen tentokrát vyprávěné z pohledu psa.
A s jeho nadhledem nad naší často přehnanou starostlivostí. Jak se asi cítí v kůži opečovávaného psího mazlíčka?
Egonova literární panička je navíc pěkně trhlá, ukecaná a otravně důsledná ve své snaze o dokonalou péči. Ale také toho o psech dost ví a zábavnou sebekritickou formou se dělí se čtenáři o své celoživotní kynologické know-how.
„Dvanáct let jsem byla skutečnou paničkou skutečného psa Egona. Ta v knize, zvaná panda, trochu jsem, a trochu nejsem, jak už to v knížkách chodí. Stala se ze mě prostě Vona,“ říká Petra Baďurová, nadšená fotografka a autorka knihy, která vyjde po prázdninách.
„Kromě příhod, které se nám skutečně staly, píšu i o věcech, které se staly jinde. Opravdu. Anebo snad... Zúročila jsem v tom příběhu, který lze číst od začátku do konce nebo po kapitolách na přeskáčku, své zkušenosti se psy i s jejich majiteli. Pozoruji je téměř půl století. Jsem odpůrcem polidšťování psů a věřím, že kdyby pes uměl mluvit, nejlepším přítelem člověka by rozhodně nebyl.“
V současné době se někdejší facebookové texty pilují do knižní podoby, čeká je redigování, grafická úprava a tisk. Knížku, jejímž hrdinou je jeden obyčejný pes s neobyčejným pohledem, si můžete už nyní předplatit a získat malý dárek na těchto stránkách - odkaz zde. Zároveň tím podpoříte vznik knížky – a za to vám patří velký dík.
Foto: archiv autorky. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.
Vše potřebné zjistíte zde...