Demoliční četa

www.dogsmagazin.cz/…/

vykliď kvartýr a nebo třebas : www.srovnanicen.cz/…

výrobky jsou různý, ale různě působěj a jsou i ti miláčkové, kteří i přes největší hnus a smrad neodolaj...

Sagi ničí vše na co přijde.Je vyběhaný dost a je jedno jestli je doma chvíli nebo delší dobu,prostě demoluje byt.Koupila jsem i sprej na nábytek,ale kouše vesele vše dál.hračky má k dispozici,ale nábytek a křeslo je asi lepší.nevíte čím to potřít aby mu to nevonělo?Argo to dělal taky a přešlo ho to až časem.

my tohle úžasný období máme za sebou, na památku jsem si některý výtvory schovala, resp. dodnes nevyměnila, třeba TV stolek (od mlíčňáků vypadá super), no a židle, knihy, čalouněný křeslo, díry v linu, papíry, noviny, boty atd. atd. .... to, že mi něco hafan zničí beru asi jako, že budu mít v bytě chlupy za základ pořízení štěněte

Držím všem palce, můj je neskutečně "neškodný". Jen jednou v počátcích, když jsem přišla později z práce, měl načatou mou domácí obuv a podruhé, když u nás manželova maminka (záměrně neříkám tchyně, on ji moc neznal) hlídala malého, z nervů si načal deku na pelechu.

hafici.net/clanky/239-jak-skvele-kdyz-na-nas-doma-nekdo-ceka

Já se tedy také přidávám
mé feně je 13 měsíců do nějakých 8 měsíců jsem byla na prášky demolovala byt systematicky
překousala i kabel k lampičce co byla pod proudem a přežila kolik zničila hraček radši ani nepočítám boty synů oblečení ponožky z prádla záchodové prkýnko dveře do sprchy Ravak (10000)
dvoje dveře koberec v ložnici dvě kolečka u otočné židle asi 100 pet lahví celý balení po 16 toaleťáku můj péřový polštář(to bylo maso peří potom 14 dní lezlo snad i ze zdi.A určo ještě něco na co jsem zapomněla.A teď jo tenisák má na pět minut občas když si kluci někde něco zapomenou tak jim to šlohne a přinese to vyměnit za piškot ale jinak je báječná je neuvěřitelně poslušná(a to jsem myslela že můj předešlý pes je nepřekonatelný)vůbec Jess vše pochopí na poprvé mám z ní jen radost takže holt vydržet ono to Tobbíska přejde za rok už si budete říkat že to snad ani nikdy nebylo za tu jejich lásku to stojí

malého lidského kámoše doporučuju a neboj, vono to vožvejkávání většinou přejde každou potvoru!

Dokážu si živě představit co by vyváděl s druhým psem
Ale vážně. Kamarád by se hodil, ale sama vím, že bych to nemusela zvládat, a nechci přece abych je pak oba zanedbávala. Jak říkám, můj pes semnou tráví všechen volný čas, dávám mu maximum a mimo práci ho beru uplně všude sebou. Bohužel do práce se chodit musí, to byjsme pak pejsky nemohli mít, když by jsme na to neměli, že
Kotec popisuješ nádherně, takový bych si přála, to jo. Kdyby to bylo možné, bylo by to super. Naše zahrada je obroská a takový kotec by sem šel. Jenže jak to známe není to tak jednoduchý a někdo by ho musel postavit.I když přitel je velmi zručný na baraku jsme chvíli a spíš nás čeká rekonstrukce a až pak se uvidí.
I když hlodá na co přijde mám ho ráda a neumím si to bez něj představit, udělám maximum aby se tu měl dobře. Do budoucnosti se spíš uvažuje o malém lidském kamarádovi

kdybych žila v domě se zahradou, kotec pro psa s boudou bych měla, né, aby tam byl stále, ale na nutnou přechodou dobu, mmj. v případě manipulací na zahradě, aby nemusel být zavřený doma a mohl být venku, myslím tím ale prostorný kotec částečně zastřešený, částečně vybetonovaný, část. zatravněný, záleží na velikosti pozemku, jinak by tam mohl pes pobývat kdyby chtěl, např. nechtěl-li být v domě když prší apod. či naopak ve vedrech v noci, když se večer bez klimatizace do domu natáhne teplo, prostě bych to nechala na jeho libovůli,
psa si pořizuji vždy jako kamaráda, takže chci, aby se mnou trávil všechen možný čas, v tomhle bych mu nechala volný prostor...
popřemýšlej o možnosti pořízení druhého psa, protože když nebýváte dlouhé hodiny přes den doma, zabavil by se s kamarádem...

O kotci dost uvažujeme i když já jsem dost proti. Vím jak to bývá v jiných rodinách když mají psa v kotci. Nemám na něj náladu tak ho tam jednou nechám... a pak to tak dopadá.
Navíc to není tak jednoduché. Když je s námi na zahradě na volno dostane se přes plot, buď pod ním nebo si prostě někdě udělá díru (je to potvůrka mazaná). Nemá tendenci utíkat, ale prostě si pak jde kam chce a vrátí se jak se mu zachce. Takže kotec by musel být opravdu nějaký bytelný.
Mno musíme bojovat. Snad ho to brzy trochu přejde.

budu držet palce, aby to brzy přešlo a nevzniklo z toho něco dlouhodobýho, píšeš o zahradě, neměl by možnost spíše - v létě - zůstávat v nějakým prostorným kotci s částečným výběhem venku? Hlavně přeju, aby se žraní bytu neotočilo ve žraní sebe sama, to mám u jednoh psa, který musel být celou naši prac. dobu sám, za sebou, proto já osobně už bych si psa, když by se mnou nemohl být v podstatě dle libosti, nepořizovala

Dřív jsme chodili ráno jen na 20 min. Teď už si přivstanu a dám mu aspoň tu hodinu běhání, čmuchání, učím ho triky, ale výsledek je stejný. Má fakt moc energie, nebo mu ta samota dělá opravdu tak velký problém, nevím. Musíme s přítelem odcházet před šestou hodinou a já dělám na směny. Někdy se vracím až v deset, takže stávat ještě dřív, to by spíš zničilo mě než psa (teď mě neukamenujte za to že nemám na psa čas to MÁM!) Ale stávat třeba ve čtyři a být v práci do desíti to snad chápete, že by asi moc nešlo.

Pes je doma sám max. 8 - 9 hodin přes den. Odpoledne se vrací přítel a je s ním 2 hodiny venku. A to je pes sám maximálně 3 nebo 4 dny v týdnu. Když jsem doma, je semnou celý den na zahradě, téměř všude ho beru sebou aby se unavil. Možná je to tím, že nemá pravidelný režim? Každý týden dělám jinak.

Vím, že je na nás hodně fixovaný. Když jsem ho nechala u rodičů nachvili, tak nás pořád hledal. Chce neustále kontakt s námi, je to hrozný mazel. Ale v noci spává sám ve vedlejší místnosti a to není vůbec problém až do rána. Je naprosto vklidu na svém místě.

Když je doma sám má omezený prostor. Je jen v chodbě, všechny místnosti jsou zamčené. Mysleli jsme si že tam nemůže nic zničit ale on strhal tapety, kouše obložení, dveře, kliky, a pustil se do izolace bojleru, který je pod schodama na zemi. Tam jsme udelali takovou ohradu ze dřeva, ale zničil ji. Prostě zničí naprosto všechno. Nechápu to.
Nikdy jsem takový problém neměla. Náš minulý pejsek dostal jednou vyhubovano a pak nic neničil.

Po pubertě se zklidní, tomu věřím, jenže jak to tady bude vypadat do té doby!!

Trochu jsem se rozepsala Každopádně díky za rady

někteří jedinci hlodaj jen do přezubení, jiným to přetrvává, většinou po pubertě se zklidněj, čím víc možností maj k hlodání, tím hůře /tzn. jsou-li dýl sami doma a z nudy něco žvejkaj - esli jo, pak ho zkus trochu omezit v pohybu po bytě/, bohužel jde-li časem o zlozvyk, může to přetrvávat dlouhodobě, zkus něco hodně hořkýho - nějakej bylinn. čaj třeba, ale fakt hodně aromatickej a hořkej - nejdřív ale vyzkoušej, ať si lízne, aby mu to nejelo.... aby to nepokládal za máslíčko...

My jsme měli taky ten sprej a je k ničemu psík si hlodal vesele dál. Jak dlouho s ním jste ráno venku?My ráno chodíme tak 1.5-2h a pak chrní,ale taky se hodně sklidnil i věkem,ale stačilo když jsem byla nemocná a ráno ho nemohla brát na dlouho-až o vycházce- a mezitím co jsem byla u doktora tak stihl rozkousat vzteky alespon igelitku na pidi kousky,naštěstí Argo to jen rozkouše ale nesežere.Takže u nás zabíralo jediné-dlouhé procházky které ho fakt unaví-s házením balonku,stopováním atd.

Naše ničení začíná být nesnesitelné. Poradili mi abych koupila sprej proti kousání, prý to pomáhá. Jenže já bych tím musela vymalovat, on ničí opravdu všechno. A hraček ma spoustu! Když nejsme doma tak se jich ani nedotkne. Máte se sprejem nějaké zkušenosti? Spíš by mě zajímalo, co psům smrdí? Že bych to na to použila. Přítel chtěl smíchat vodu s octem, ale zatrhla jsem to, ani nevím jetli by to pomohlo. Jedno místo jsem nastříkala voňavkou a tam pak nekousal, ale bojím se že tímhle ubližuju jen jeho nosu, protože je to fakt hodně aromatické.

Písla jsem Vám mail, ale nějak jsem Vám tam začala tykat, za čož se omlouvám

Zkusila jsem, nefungujeee to , viz výše

ahoj všem a díky za zkušenosti a reakce, demolice už u nás dosáhla skvělých rozměrů , jeden den rozkousala kabely k internetu, přijel technik, opravil a druhý den byly kabely opět vejpůl, znova přijel technik, zaplatila jsem téměř 900,- a než jsme za hoďku a půl přijeli z OBI s lištou, tak to bylo znova načatý .
Zkusila jsem metodu ignorace než uklidím bordel, leč bez výsledků....aaaach jo.

Pavlo, omlouvám se, že teď nereaguji, ale řeším nějaké osobní problémy, které jsou časově náročnější. Pošlete mi třeba na sebe mail, zkusíme komunikovat přímo a třeba něco vymyslíme.
Omlouvám se ještě jednou. Můj mail je mailto:hcerychova@seznam.cz
Hanka

Ahoj, máme s naším pejsek taky tento problém. Už si s tím nevíme rady. Vzali jsme si 8 měsíčního pejska z útulku, který byl hodně týraný, čehož důsledkem je hodně velká fixace na nás. Jelikož jsme u od začátku věděli, že nás to bude stát hodně úsilí ho vše naučit, protže se všeho příšerně bál (lidí, jiných psů, samoty), Odstěhovali jsme se na 4 měsíce na venkov, kde jsme k tomu měli lepší podmínky. Pejska jsme učili samotě potupně. Nejprve, když jsme byli v domě, tak jsme ho dávali na určitý čas ven a dobu jsme postupně prodlužovali. Po 4 týdnech, kdy jsme museli s přítelem pryč, to odnesli dveře do dvora a od sousedů jsme zjistili, že příšerně kňučel po celou dobu naší nepřítomnosti. Trénovali jsme dál a když už nebylo na dvoře co ničit, tak se pejsek trošku uklidnil a ničil pouze svoje hračky - a kňučel a kňučel. Vzhledem k tomu, že normálně bydlíme v bytě, tak dalším stupněm bylo, aby zůstával sám v domě. Ze začátku to snášel výborně (daleko lépe než venku, protože se cítil bezpečněji a více "ve svém"). To však dlouho netrvalo a odnesli to vchodové dveře, boty, polštáře, solnička - no prostě cokoliv na co narazil a to trvá doposud. A to vše včetně kňučení se děje i v noci, protože se snažíme aby spal sám v pelíšku v jiné místnosti. Dalším problémem, který se nám nepodařilo odbourat, je opravdu šílené vítaní po jakémkoliv osamocení (přijdeme z práce, pustíme ho do domu poté co byl na dvoře, ráno). Skáče jak na trampolíně a odnášíme to velkým množstvím modřin a škrábanců. Nepomáhají ani pamlsky ani poslat ho na místo, ignorace, odšťuchování, prostě nic. Je jak kdyby ho chytl amok. Zkoušeli jsme všechno ( načetli jsme co se dalo, radili se, apod.) opravdu postupně, trpělivě a výsledek žádný. Pejskovi se opravdu věnuje, protože ho strašně milujeme a uděláme cokoliv, abysme to nějak vyřešili. Bohužel čas už není - vracíme se za týden - a z tohoto důvodu bychom Vás chtěli požádat o radu. Jednak jak se toho zbavovat obecně a jednak (jelikož je nám jasné, že to nebude jen tak) jaké opatření se dají udělat v bytě, kde si na rozdíl od domu kňučení nemůžeme dovolit. Budeme vděční za každo radu ...

Náš pes nikdy nebyl velký demilišnmen. Ale vydrápal nám omítku ve zdi tak, že tam byla 5 cm hluboká díra, rozkousal si proutěný koš a občas trhal polštáře. U omítky jsem tenkrát dotáhla psa k místu, kde ji vydrápal. Hlavu jsem mu nasměrovala tak, aby se na to místo podíval. Zařvala jsem "fuj" a další dva dny jsem na něj nepromluvila ani slovo. Prostě naprostá ignorace, přístup: zlobíš, nebavím se s tebou! Zabralo to parádně. Po půl dni už byl pes tak smutnej, že pořád chodil a pokládal mi hlavu na klín a já, i když to pro mne bylo hrozně těžké, tak jsem hlavu vždycky odstrčila beze slova a nebavila jsem se s ním. Ven jsme chodili na vodítku, bez příkazů. Jediné co, tak když zatáhl na vodítku, tak jsem škubla, přitáhla si ho k noze, ale bez mluvení. Druhý den, když jsem se vrátila ze školy, tak pes ležel a smutně na mě koukal, nešel se ani přivítat. Já zkontrolovala byt, zjistila, že je vše v pořádku a nastala velká vítačka. Mazlení, drbání za ouškama, mluvení, šišlání, chválení, válela jsem se s ním po zemi, prostě jsme si to maximálně užili. A pes od té doby zeď neškrabal ani náhodou. Když rozkousal svůj proutěný koš, tak jsem neřekla ani slovo. Byl to jeho koš a jeho volba. Měl ho rok a krásně v něm spinkal a pak mu najednou ruplo v hlavně a v noci ho rozkousal. Ráno jsem vstala, posbírala proutí, hodila ho do pryč. Pes asi čekal, že bude nový pelech. Nedostal nic, donedávna spal na holé zemi. Teď jsem mu koupila teplou psí deku, na které spává. Složila jsem ji na zem, psa na ni poslala jako na místo. Rychle to pochopil a spává na ní. Onehdá slyším rochání, jak ji začal okusovat. Vytáhla jsem pěticentimetrovej kousek toho koše co jsem měla schovanej. Ukázala jsem mu ho, očuchal ho, já ho chytla za kůži za krkem, vytahala, ukázala na tu deku, řekla fuj a je klid, už ji nekouše. No a s polštářema to zkouší pořád do kola, to dostane vždycky facku a musí do kuchyně.... Stáhne ocas a jde.... Někdo tvrdí, že pes nemá dlouhodobou paměť. Já si ale myslím, že jo. Jak jinak by mi pomohlo dát mu očuchat proutek jeho starého koše, když by si ho nepamatoval. A pomohlo to. Od té doby pes nedemoluje nic.... Mám milého skvělého chlupatého přítele, který je poslušný a moc hodný a když je doma 10 hodin sám, tak spí ani necekne, pak se přivítáme, dám domů batoh, zakšíruju psa a jdeme ven na prochajdu...on tak ví, jak moc jsem se za ním těšila a že je na prvním místě...on je na prvním místě, i kdybych měla umřít žízní, protože ho miluju a on to ví...

Dobrý den,
krom už zmiňovaných metod na unavení pejska máte ještě možnost použít ohrádku, kde fenku necháte když bude doma sama. Za sebe mohu poradit kombnaci obou metod - tedy unavení už ráno a následně ponechání v omezeném prostoru.(Štěně to bude i lépe snášet, když bude unavené.)
Nejsem příznivcem chování psů v kotcích, ani v domácích klecích, ale pokud máte problém s ničením věcí, můžete zkusit i tuto metodu. Mě se její "varianta" velmi vyplatila.
Před pořízenm štěněte, jsem koupila dvoje dětská bezpečnostní dvířka (kovová) a těmi ohraničila část chodby, kde měl Alf pelíšek a misky. V tomto prostoru (cca 3x2metry) nebylo nic jiného. Jen Alf, misky, pelíšek, jeho hračky, koberec a holé stěny. Alfík nejdřív ničil hračky, pak zkusil ničit koberec, ale když zjistil, že po té, co přijdu domu, tak nejdřív uklidím všechen nepořádek a teprve potom se s ním vítám, přestal po nějaké době dělat nepořádek. Nakonec jsme se (po pár týdnech) dostali tak daleko, že když jsem vcházela do bytu, Alf způsobně seděl za dvířkama a čekal až se s ním začnu vítat. Cca ve stáří jednoho roku jsem sundala první dvířka a sice ty, která vedou do prostoru, který jsem byla ochotná "obětovat", jednalo se o kuchyň a jídelní kout. Prní dny jsem našla roztahané knížky (knihovny mám od stropu na zem bez dveří). Vždycky jsem nejdřív uklidila nepořádek a na štěně ani nepromluvila. Žádné hubování, žádné vítání, nic.. prostě jsem ho ignorovala. Když se mi snažil vetřít, nebo mě olíznout, když jsem něco uklízela ze země, tak jsem ho pouze mlčky odstrčila. Teprve když jsem všechno uklidila, začala jsem se s ním bouřlivě vítat. Alf pochopil a po pár dnech byl zase vzorný a doma si ničeho nevšiml. Asi za měsíc-až dva jsem sundala i druhá dvířka a od té doby má Alf k dispozici celý byt bez zábran a nikdy nic nezničil. Třeba se vám to taky zafunguje. Jen upozorňuji na nutnost fenečku pomalu zvykat na to, že bude v uzavřeném prostoru. Důležitý je taky výběr toho, kam ohrádku umístíte a nebo kde bude mít svůj ohrazený prostor. K tomu třeba příště.

Dobrý den,
přesně Váš problém jsem měla s fenečkou kavalíra - trvalo to asi do jejího 1 roku.
Demolice myslím u nás dosáhla ještě větších rozměrů - např. vykousaná matrace na posteli, rozdrápaná stěna (ne podrápaná, ale až na cihlu byla odrápaná omítka asi 50x50cm) a omítka byla pak všude v pokoji, proutěný koš, který měla na spaní se po 1 noci proměnil na třísky apod.
U nás to nebylo vůbec způsobeno tím, že by fenka byla sama - ona víceméně nikdy sama nebyla, protože moje mamka byla tehdy neustále doma. Fungovalo to asi takto: pokud jsem odešla i na půl dne a jela jsem např. na přednášky, tak bylo vše OK a nezáleželo na tom, jestli je někdo doma nebo není. Problém nastal, když Nukiška zjistila, že jsem večer nepřijela domů (nebo před mým odjezdem viděla, že si balím věci a beru např. jinou tašku)- během noci začaly demolice, dokonce i přes den, když moje mamka odešla třeba na půl hodiny k babičce do přízemí a zavřela Nuki do mého pokoje, tak to začalo!
Trestat se zdálo být úplně bez účinku, ona moc dobře věděla, že se to nesmí a stejně to dělala znovu. U nás pomohlo to, že jsem jí z každého "podezřelého výletu" něco extra dovezla - nový pamlsek, hračku, jí stačila i hrst granulí jiné značky než dostávala. A taky jsem se napřed vítala a pak až jsem se zlobila, že něco vyvedla - vím, že je to obrácený postup, ale fungovalo to.Říká se, že když psa nepřisttihne člověk při činu, tak pak pes neví, za co se zlobíte, ale teda zrovna v našem případě moje kavalírka věděla moc dobře, co udělala i týden potom - stačilo ukázat prstem na vydrápanou omítku a říct "Kdo to udělal?" a už se schovávala.
Řekla bych, že potřebovala pochopit, že když odjedu na déle, tak že se vrátím, že jsem ji nenechala napořád jen s mojí mamkou. Možná chtěla i tímto speciálním způsobem přitáhnout pozornost - což se jí velmi dařilo před rokem jsme se s Nukiškou přestěhovaly k mému příteli a dneska je z ní naprostý pecivál a za ten rok, co jsme tady ještě nerozbila nic, ani když jsem byla vloni 10 dní v Řecku a fenka zůstala jen s mým přítelem, který samozřejmě jako zaměstnaný, nebyl doma pořád.

Máme fenku malého bílého knírače.

Pavli, tak nejdřív mi řekněte, co máte za rasu pejska.....

Když to vezmu kolem a kolem, chybu jsme zřejmě udělali my.
V prvé řadě jsme si fenečku brali od chovatelky později než je běžné, Elince byly v tu dobu téměř 3 měsíce a paní byla doma na mateřské, takže doma stále někdo byl, poté byla 4 dny mojí mamky, pak až po dohodě se Elinka přestěhovala k nám. Za další měsíc jsem s dcerou musela na 12 dní odjet a fenka zůstala s manželem doma. A demolice v této době začala gradovat do těchto nepříjemných rozměrů. Nicméně naše fenka není doma déle než 5-6 hodin. Když byla menší, byla venčená každé 4 hodiny. O prázdninách jsme samozřejmě byli doma víc než během zbytku roku, ale doma taky musela Elinka čas od času zůstat.
S venčením ráno je to taky složitější, chodím do práce velice časně, po 6 hodině už musím vybíhat , a Elince se ráno nechce chodit m sedne si u domu a odmítá chodit někam daleko, zkoušela jsem to i přes mlsky Nicméně rozhodně to tedy nevzdám.
Moc prosím, pokud máte radu jak tohle jinak úžasné stvoření odnaučit strachu, rozhodně jsem odhodlaná ji i nám pomoci. Děkuji Pavla

Důvodů proč to dělá může být řada... z těch nejčastějších
1) pokud to dříve nedělala a dělá to až teď, pravděpodobně to bude způsobeno pubertou, do které teď přišla.
2) pokud to dělá od malička, znamená to, že neumí být sama, došlo k chybě při učení "samoty", např. byli jste s ní doma a pak jednoho dne už jste museli do práce a děti do školy a nechali ji dlouho samotnou. Lekla se a dodnes se sama bojí a strach řeší právě tím ničením...

U bodu 1) je řešení jednodušší. Musíte ji utahat ráno. Je fajn, že večer jde na dlouhou procházku, ale z únavy se vyspí přes noc a přes den už nevydrží spát... Proto bych klidně zkrátila odpolední venčení a prodloužila ranní venčení na hodinu. Ale musíte ji za tu hodinu řádně unavit. Aportovat, hrát si s pejsky, běhat, skákat atd. Pak vydrží přes dopoledne spát a nestihne nic zničit. Zároveň doporučuju vykašlat se na všechny možné hračky, ale dát jí k dispozici na kousání větve a polínka. Z vlastní zkušenosti vím, že když si může pes vybrat z hromady hraček, vytáhne si klacek Jo a odmontujte koš a dejte ho do výšky, přikryjte koš s prádlem.... prostě si klekněte na všechny 4 a koukněte se jejíma očima. Co vidí, kam dosáhne a všechno zakryjte, odstraňte... jedině tak docílíte rychlé záchrany stávajících věcí

U bodu 2) základ je stejný jako u bodu 1. tím předejdete demolici. Ale musíte zároveň pracovat na odstranění strachu ze samoty. Pokud by to byl tento případ, napište, poradím vám kroky, jak postupovat.

Držím palce. Pravděpodobně je to jen růstové období, které přejde. Bohužel to odnese pár věcí, ale pak bude dobře.

nejsem nijak zkušený,ale bojím se že tohle bude těžké...jedině když to bude dělat ji nějak vylekat,aby si to pamatovala a už to neudělal

Dobrý den, máme doma téměř 1/2 roční fenku malého bílého knírače, je velice učenlivá, venku poslouchá výborně, je trošku bojácnější, ale snaží se vše sama pomalu překonat, myslím, že je hodně chválená, ven s ní chodím cca na 20 minut ráno než jdu do práce, pak manžel po poledni nebo dcera, když přijde ze školy a já navečer na dlouhé 1,5 až 2,5 hodiny, potom už jen na vyčurání před dům před spaním. Potud je myslím vše v pořádku, ale když zůstane naše fenka sama doma, stává se z ní demoliční četa ačkoliv jsem nakoupila hromadu hraček různých druhů i materiálů. Těch si ovšem příliš nevšímá a rozkouše co může, vytahává odpadky z koše, podotýkám, že koš je přivrtaný k zemi, aby ho nemohla převrhnout, vytahává 3pinavé prádlo z koše na prádlo, vytrhla lino, prokousala hadici od pračky a pod.Ona ví,že něco dělá špatně, což je vidět když se vrátíme domů, ona už strachy utíká z kuchyně, kde je zavřená. Nevím si v tomto ohledu rady. Prosím poradíte jak můžeme postupovat v odnaučení této neřesti u jinak skvělého pejska? Děkuji. S pozdravem Pavla Petříková