Co vše se dá o psech povídat

JiraSchely napsala: No, tady jiný problém a to že lidi něchtějí diskutovat Diskutuje nás fakt málo si někdy všimni
a ti co chtějí zrovna makají jak šroub a musej dát pauzu...

Děkas... já jsem to tušila správně tedy,aspon něco si pamatuju ted jen to poslat majitelce bígliny čabás

I pro tebe nebude špatné, když si přečteš něco tady :

www.psycholog-psu.com/…

A co když se pes snaží naskakovat na psa? Resp. štěně - psa. Ten můj blboun to právě včera několikrát zkusil na štěndo, se kterým si hrál. Paní od štěněte, říkala, že to je normální, že ho mám nechat a nezakazovat mu to. Štěndo si to nechalo klidně líbit (a Berťas si zase nechal líbit od štěněte věci, za který by dal jinýmu psovi už dávno výchovnou)...

Zkus si počíst na těchto stránkách. Je tu příkladů nespočet.

www.psycholog-psu.com/…
Odhadovala bych to, že bíglice si bere tvoji fenku jako vzor.

Schatzova mama s tetkou se taky jako by nakryvaly mezi sebou kdyz haraly.. ale kdyz neharaj tak nevim

No čuba s čubou nevim co v tom je asi ty hormony

kdyby harala biglice je to jasne,ale jak nehara tak netusim :(

Lidi vy jste na mě uplně zapomněli nevíte o tom něco víc než jsem psala já? Ráda bych to věděla

Mě naštěstí pes nikdy nekousl,jako pořádně..Teďka mě ohlodává jen muj dogouš,má nové zuby tak zkouší..Já těm psům asi voním,už jako malá holka jsem je přitahovala,ze všech děcek si ten pes vždycky vybral mě a chtěl si hrát se mnou..tak nevím..na mojeho bratra zas všichni psi vrčí D

Tak to jsme na tom líp. Mě zatím kousnul akorát Berťas jako štěňátko jehličkama v zápalu hry a to jen tak zlehýnka. Oni na mě psi spíš pouštěli hrůzu, ale to mi jako dítěti nedocházelo. Prostě jsem se jich bála.

Taky ho moc pozoruju (tvrdí veterinář a rodina - ne já ). Mě kousli čtyři psi, z toho tři bezdůvodně - pekinéz a dvakrát york), jednomu lovečáku jsem jako dítě u kamarádky vlezla do boudy, když byl pryč a on mě asi coby vetřelce poznal po čuchu - kousl mě shora do hlavy, tak jen pár ďubíků. Syna tady naháněl jeden york ( utíkal a bál se - tím spíš po něm ten prcek vyjížděl). Malý se šíleně bál psů (i babička ho před psy odváděla pryč ), tak jsem se rozhodla pro terapii maxipsem a vyšlo to.

Hele, nevíte někdo něco sexuálním nutkání ročního psa

Konkrétně fenky, moje kamarádka má problém s fenkou bígla, dneska na procházce nám začala čuchat k Aiwině zadnici a obskakovat ji jako by byla pes při hárání, přitom Aiwa ještě něhárala a biglice ano- poprvé hárala je to cca 2 měsíce nazpět a další hárání ji nastanec až v prosinci odhadem takže je blbost že upozornuje na hárání, napadlo mě že to jsou pudy a hormony dospívání, ale ona to praktikovala opakovaně, nakonec si s Aiwou nemohla ani hrát, protože ji pořád obskakovala... Snad jsem si myslela správně a přejde jí to...

No koukám jak to tak čtu, tak Berta moc pozoruju. Nás zatím trápí jen štítná žláza a občas (cca jednou do roka) větší zažívací problémy a nedávno jsme léčili záda, ale teď už je dobrej (klepu do dřeva) a najednou máme doma úplně jinčí zvíře. Hodnější. (taky zaklepávám) Dneska jsem jen zírala jak si ten můj ignorant a stará netýkavka nechal dobrovolně okusovat packy a tahat za uši od štěněte co bylo dvakrát tak veliký.
Jinak já psy dřív moc nemusela. Jako na malou po mě skočil v zápalu hry vlčák a od tý doby jsem i před ratlíkem lezla na stromy/ploty/zdi a oni to cejtili. Šli po mě snad všichni psi v ulici, i vyhlášený děťomilci. Časem jsem dospěla k závěru, že velký psi jsou většinou "hodný" a malý "bestie kousavý". A když brácha začal s tím, že pejska, tak jsem se snažila mu to buď vymluvit nebo alespoň prosadit, že když pes tak PES a ne uštěkanej ratlík. Mamka zase chtěla pejska malýho a přinesla černou kuličku co měla tak kilo/kilo a půl a dala se držet na jedný ruce. Vždycky se směju, že ve finále se Bertovi z rodiny nejvíc věnujou ti, kdo psa prve nechtěli. Byl to od mamky řekla bych risk, že ho přinesla nikomu nic neřekla s nikým se neporadila a kupodivu jí vyšel. Díky Bertíkovi jsem se musela naučit psů nebát.Dřív by mě nenapadlo, že kdy strčím psovi dobrovolně ruce do tlamy nebo, že bych se postavila před psa, co má evidentně nepřátelské úmysly nebo se ho snažila zahnat. I když někdy si pořád jistá nejsem (hlavně když jdu sama bez psa a potkám nějakýho bezprizorního).

Já o psech diskutuju ráda Dokonce je to mé nejoblíbenější téma "kynologie" jak krásně to zní a povídat se dá pořád o ničem, téma je věčné

O psech mužeš mluvit ikdyž psa nemáš a pokud máš něčím zkušenosti, nebo se na tebe někdo obrátí a ty budeš vědět tak mu o napíšeš Je dobré o psech diskutovat a pokud máš prvního tak se od ostatních dozvíš zase něco nového, což je velmi dobrý přínos.

Já jsem kynolog od svých 12 let, nyní mi je 30let a o psech také hodně věcí nevím a zde se i něco přiučím

Jsem na tom podobně, taky první havojka. Pejsek z útulku (po dvou letech a jednom vrácení) - čemuž nerozumím, je strašně hodný a kromě prvních dvou dnů, kdy na mě naskakoval, jako že bude šéfík, tak od té doby zlatíčko největší. Jen často nemocný, nejhorší je trávení a špatná slinivka, kožní problémy po pár měsících vymizely, na psy už taky nevyjíždí, jen se nesmí nechat z velkými psy očichávat. Jinak je to velkorysý šlechtic- malým by neublížil. Syna bere jako malého páníčka, kterého není nutno poslouchat, ale nechá se ňuchat dosytosti. Těžko snáší moje odchody, je to závislák a do práce ho brát nemůžu, ale nikdy nic nezničil. Největší problém je to zdraví. Za žádného jiného bych ho nevyměnila.

Tady tohle téma ale je právě pro totální amatéry! Já se v žádném případě mezi kynologické profíky nepočítám. Sissi je můj teprve třetí pejsek, teda fenka, a ty psy, které jsme mívali doma, když jsem byla malá, to se určitě nepočítá. Žádná z mých psích holek neabsolvovala nějaký oficiální výcvik, vychovávala jsem je tak, aby byly přiměřeně poslušné, nenapadaly jiné pejsky, natož lidi, a aby neobtěžovaly. Teď budu možná trochu machrovat, ale když má člověk v sobě cit pro přírodu, neřeší věci násilím, umí být důsledný a hlavně se dokáže vcítit do života zvířátka a pochopit ho, pro výchovu (ne výcvik)psa to stačí.
Na všechno ale ne.
V jiném tématu se tady diskutuje o Desenském. Když jsem se konečně dostala k jeho knize a následně k poradně, začala jsem teprve čučet, co všechno jsem dělala špatně. Teď, prosím, vůbec nechci diskutovat o tom, jestli zabil nějakého psa a proč. Nebyla jsem u toho, nic o tom nevím a sdělovacím prostředkům věřím minimálně. Takže ať to řeší jiní.
Já jsem ale, díky poradně, přišla například na to, jak jsem ubližovala své dalmatince Ajce, která se strašně bála pyrotechniky. Utěšovala jsem ji, cpala do ní o Silvestru uklidňující prostředky, seděla s ní zavřená polovinu noci v koupelně a stejně to nepomáhalo. A problémy byly už měsíc dopředu, protože dětičky v okolí měly ještě na útratu dost peněz, takže se střílelo denně. Do mně vždycky vjel vztek a nejraději bych fakany hnala bičem domů. A Ajka to ze mně cítila a znervózněla taky a bála se tím víc. Klid přišel až když měla 13 let, to přestala slyšet a už ji střílení nevadilo.
U Sissiny jsem už byla poučena, nenechala jsem se střílením vyvést z míry a vyplatilo se. Není potřeba žádných léků, Sissi nanejvýš trochu ty rány poštěká, ale jinak se nebojí. Trochu horší je bouřka, protože pořádné rány se leknu i já. Zase se to ale obejde jenom trochou zaštěkání a klidně pokračujeme ve hraní.
Další věc, kterou jsem vyčetla, bylo odnaučení psa žrát venku různé blivajzy. Dvakrát jsem po Sissi hodila klíče,(nic jiného jsem neměla po ruce) ovšem tak, aby neviděla, že je házím já. To nebylo těžké, protože se vždycky snažila sežrat svoji smradlavou kořist co nejrychleji. Takže když byla do mlsání zabraná a neslyšela povel, přilítly klíče. Potřetí stačilo už jenom klíči zacinkat a Sisa mazala od blivajzu pryč.
A jen abyste věděli, že učit se může člověk neustále - Sissi jsem si koupila ve svých šedesáti letech!
Takže sem s vašími příspěvky, nikdo se vám nebude smát, že nejste profíci.

Nezaleží zda máš prvního nebo dvacáteho,každý je jiný a tady můžeš říct všechno..určo máš spoutu zážitků s hafušem..

No jo bych diskutovala, jenže jsem totální amatér, co má prvního rafana Takže můj přínos by byl stejně nulový

No, tady jiný problém a to že lidi něchtějí diskutovat Diskutuje nás fakt málo si někdy všimni

myslím,že brzo tu bude milion příběhů

Napadlo mě založit toto, páč je tu hááfo sekcí a tady mužeme řešit problémy psů jakékoliv rasy v jednom nebo si o našich miláčcích, a vašemi zážitky s nimi, jejich zlozvyky nebo i vašemi problémy s nimi jen tak vyprávět