Nominace na Oskara aneb psi jsou pěkné hééérečky

Terda napsala: Desek kilo jich nebylo...
Tak to je jiná, ať už deset klidně desek...

Desek kilo jich nebylo... celkem to bylo asi tak 16 bambulek, ale s dávkou kůží a masa před tím se přežral tak, že se sotva valil (normálně - bez pangamínu - totiž sní tak tři čtvrtě misky a odchází). Udělal dva kroky a dřepnul si, pět minut odpočíval a pak zase dva kroky. Vypadal jako váleček. Naštěstí jen do příštího venčení... A pak už jsme pokus s pangamínem nezkoušeli, protože on byl schopnej sehrát tak hladovýho, jako by nedostal měsíc nažrat, granule by ale stejně nejedl. Jen to co mu chutná, toho by zežral vagón a kdo se má na ten přežratej válec koukat, že jo. On vůbec těch pár dní vyváděl co je jídla týče pěkný vytáčky... Třeba ho hlídal brácha páč jsem dolaďovala bakalářku. Šla jsem se za svýho kutlochu napít a koukám... Bratr zavřenej v pokoji, hudba naplno a v kuchyni na stole nablejskanej talíř a pes za ním s přešťastným výrazem, oblizující se až za ušima. Dolů už seskočit nestihl. Ale jeho pohled "A stejně si přišla pozdě. Já už ulovil"... V tu chvíli jsme myslela že z něj nadělám čtyři malý čivavy

No, tak bambulky schvaluju, jen né deset kilo, jax to tedy popisovala.....

No my mu nikdy nedáváme celý právě proto že se štěpí, jen ukousnout takovoutu tu bambulku s chrupavkou... jenže ono těch bambulek bylo moc Příště se polepším a na mamku nedám i kdyby pes koukal stokrát hladově.

No, tak on pangamin víc než jako podpora k jídlu slouží k přibrání.
Každopádně má Tvůj pejsek štěstí, že přežil takovou hromadu kostí, zvlášť vařených a ještě z drůbeže, který se štěpí. Příště radši neriskovat. Co z toho může vzejít, je hotovej horror.

hobby.idnes.cz/…

www.ifauna.cz/…

A ještě k tomu přežírání... Bert je nežravec a má záklopku. Když nemá hlad tak se znechuceně odvrátí i od masa. Jenže po dovolený na Šumavě zhubl i na můj vkus až moc, tak jsme mu koupili pangamín. Že by začal žrát granule to ne, ale mamka zrovna vařila kuřata a to se vždycky kus nechá psovi. Takže mladej dostal špičky od paliček a něco z křídel... taková normální porce jakou dostává běžně. A on pořád jezdil s miskou na hlavě po kuchyni a koukal, kde že má to jídlo. Tak mi máma v domnění, že pes má ještě určitě hlad, podala hromadu kostí ať mu je dám okousat. A Berťa okusoval a okusoval a okusoval... Ta záklopka jakoby najednou nebyla a kdyby mohl tak k těm kostem sežere i mě. Když dochroupal, tak pak chudák, koulel očima jako ten zlej pes co sežral pejskovi a kočičce dort a sotva funěl jak se přežral. Víckrát už pangamín radši nedostal... a nedostane.

Hehe. To jednou máma pesanovi koupila konzervu a ta mu nějak nevoněla... Takže pes přišel k plný misce, kde měl tuhle konzervu a začal z ní lovit masíčka - hezky po jednom. Ale né aby je snědl. On je pokládal na čerstvě vytřenou podlahu a hezky je rovnal do řádku.

Granulky jsou fajn. Dosud dostal večer misku, snědl. A když výjimečně nesnědl, miska pryč. E. začal v poslední době dělat problémy s jídlem, přikládala jsem to delšímu podávání atb spojeného s menší odolností žaludku alá věk a také hořkosti léku. Tůůůze se mu t.č. líbí, že mu překládám menu, tu mističku s granulkami, tu s masíčkem a zeleninkou, tu s konzervičkou, vod všeho kousek, nezamíchaný pěkně a když dělal úplný forky, tu na ňuňátko trošku z ručky..... Takže teď trochu užere, zalehne, kouká a od misky odklání pohled. Jakmile se panda sehne a nabídne z dlaně, to jsou přivřený očka, vyplajzaný ffšecko a eště se chce příděl.
Miska ňáká ale - blee...

tak Phoebe nám připravuje minové pole z granulí . Vypadá to asi tak, že bere granulky po jedné a rozhazuje po zemi. Tuhle jsme ji pozorovaly a zjistily, že si vyměřuje i vzdálenost, aby jsme ji měly fakt v cestě! Děsně se jí líbí, když na ni šlápnem či najedu a řeknem doprkýnka, ty potvůrko. Kouká a chechtá se.

Tak já přidám taky malou historku toho mého důchodce - taky začal dělat, co nikdy nedělal. Na chodbě mám stojan a v něm dvě misky - v jedné je voda, ve druhé granulky. Je to tam - stále vodu měním a granulky doplňuju, protože u nás není zavedený režim - teď se venčí, teď se krmí apod.... - tady prostě pesani si dělají co potřebují a baští podle chuti a hladu....Čauové neznají přejídání - klidně nechají ležet i párek, pokud budou mít dost - tak nehrozí, že by zbaštili všechno, co je v misce. Poslední dobou si ale na mne Míšan vymyslel takovou hru - klidně bych jí nazvala doprovoď mne ke stolu - a s úspěchem se mu daří ji se mnou provozovat - leží třeba ve verandě nebo venku a najednou začne pískat a pofňukávat a jemně poštěkávat. Já jako střela vyletím, co ho bolí, co se stalo - letím k němu a on pohodlně vstane, a podle mého boku za mých otázek: co je, co potřebuješ, co tě bolí...vykračuje k misce a jde si dát baštu !!!!!! Klidně se nabaští podle chuti a pak se na mne podívá pohledem, který přesně vystihuje co tím vším chtěl naznačit !!!!!

No přece nepůjdu zbytečně k té misce, co kdyby byla prázdná a já tam šel zbytečně - takhle mám jistotu, že bys mi jí hned doplnila !!!

No a řekněte - není to na Oscara??? Zvláště, když mu to po každý zbaštím...

Jenže náš důchodce je pan obr pes a nikdy dřív nepískal jak nějaká myš - tedy v týhle situaci, každopádně jsou roztomilí!

Jó to pískání a ňafání to dělá Berťa taky a ani nemusí bejt důchodce U mě má hračky v pelíšku, takže tam si je vezme, ale u našich je má v ošatce ve spodním patře pojízdnýho stolečku - pohodlně na ně dosáhne a ani mu nikdy nikdo nezakazoval si je odtamaď brát. Ale on ne. Přijde ke stolku a ňafe a kníká... teprve když mu hračku někdo vyndá přestane. A to si ještě vybírá jestli chce balónek nebo uzlík nebo třeba kostičku.

Egoš si po včerejším horrorovým večeru, kdy začal skákat po třech a nemohl se postavit na jednu packu, dneska po delší době vymoh doma fotbal.Jako senior začíná vymejšlet blbiny. Fakt se u toho řehtám. Vydoluje z přepravky packou balonek, kterej žvejká jindy nonstop a vůbec ho nechce vzít do huby, furt ho posunuje jen packama před sebou a hraje s námi fotbal, úplně jak kdyby nás napodoboval, pinká ho k nám a my k němu a nahrává, couvá, aby se strefil packou a jak mu balon uteče dál, začne kňučet, čučí na něj a packama ho zase šine před sebou. A já už taky kuju, proč píská, jestli ho nebolej zuby, že nemůže aportíček vzít do huby, chudinka a tak lezu pod stolem jak blbec, když se mu tam balon zakutálí a on na mě ještě ňafne alá dělej - přihraj!

Ahoj. Myslím, že trocha smíchu nikomu ještě neuškodila, tak mě napadlo založit téma, kde bychom se mohli vzájemně pochlubit jak nás naši čtyřnozí mazlíci svým hereckým uměním převezli čili hezky česky řečeno přečůrali. Inspirovalo mě dnešní odpolední venčení. Byla jsem domluvená s kamarádkou, že mi přiveze sešit a cesta k metru,kde jsme měly sraz je stejná jako na veterinu. Bertík, sotva jsme prošli prakem začali se blížit k místu, kde zahybáme k veterině, začal dělat alotria... nejprve se jen loudal, pak si i začal lehat. Když jsem řekla že ho tam nechám, tak se zvedl a šel, ale nechuť z něj jen sálala. Nakonec začal dokonce pajdat a dělat ztuhlýho - prostě strašně nemocnej pes... Vzheldem k tomu že jsme v parku potkali opět jednoho rváče jsem se docela lekla, že mu během těch pár vteřin střetu něco provedl... Jednoduše jsme se nechala oblafnout a poponesla ho No a jakmile jsme onu odbočku přešli začal se drát z náruče a běžel jakoby se nechumelilo