Očichává cizí lidi

Jo, každej pes může venku kousnout, záleží na tom, co se stane.
Každopádně je to všechno o výchově a o tom, jak majitel svýho psa zná.
Např. za mýho minulýho Bena bych dala ruku do ohně. Nikdy se nic nestalo, i když jsem byla v pofidérních situacích vždycky ve střehu. Věděla jsem ale, že kdyby na něj spadlo třeba batole a zabodlo mu do slabiny loket, prostě jen uhne.
U E. je to už jinak. Má úplně jinou povahu. Je zlatej, děti miluje, je k nim vopatrnej, jemnej, ale kdyby na něj spadlo dítě a zabolelo ho to, ruku do ohně, že se neožene nebo nerafne z bolesti, nedám určitě.

S tim mym Benem byla sranda. Byl to kontejner, žral všechno a na co přišel, sešrotoval. Chodil vždy bez vodítka, kolikrát i bez obojku, poslouchal na slovo.
Když před náma venku jeli golfky a dítě v nich sedělo ruce rozpažený a v jedný rohlik. Přiřadil se zezadu vedle golfek, jemně chytil na kraji rohlík a držel. A bylo to kdo z koho, když dítě povolilo stisk, rohlik byl jeho.
Když si toho matky nevšimli, šli jsme dál, když jo, holt jsem rozdávala pětikoruny.....

Jo a čumáky z tašky se často blbě vodvolávaj.

No právě, někteří se ho , ač zbytečně, dost bojí (jéžiš ovčák). Když někoho vidím, zavolám si ho, ale jak stihne čumák k tašce, trvá to, než se uráčí přijít. Ale když na něj někdo cizí volá - i jménem, úplně na to kašle. Prostě svéhlavička haskoovčáčí. Když už se teď lidí nebojí, nechci to pokazit. Výhoda je, že chodíme v lokalitě, kde se lidé vesměs znají. Jednou jsem slyšela od nějaké skupinky dětí: "jé, on má modré oko" a na to "neboj, to je ten hodnej". Tak jsem měla radost, děti jsem neznala. Jen si říkám, aby ho někdo nenaštval, někoho nepřipomněl. Prostě, aby nekous. Na zahradě by neohlášeného vetřelce zmasíroval spolehlivě. ALe návštěvy s dětmi miluje a půjčuje hračky , k malému mimču dokonce zalehl a hlídal. Může takový pes venku kousnout???

Tak to asi neřeš, když jde jen o čmuchání, buď ráda, že je v pohodě. Jen víc koukej kolem sebe, abys nenarazila na dementa, kterej psy nesnáší a i když k němu přijde v dobrym, aby Ti ho nenakop apod.

Když si všimnu někoho s taškou pozdě a Ben se stihne zavěsit, kašle na mě, no vizitka to není, ale fakt to je. Nemám s kým trénovat - nemám nikoho, kdo by mi dělal pakofiguranta s taškou. Měla bych asi hledat. Já opravdu dva roky spíš ochočovala. Hodně lidí se ho bojí, ale je hodný. Přivolání funguje (a že nebylo), pokud na něj nevystartuje pes, i to už je lepší, na tom jsme pracovali, lovit už taky nechodí (až na kočky, to je horší). Jenom trochu tahá na vodítku, ale proti tomu, jak to vypadalo, taky spokojenost. Navíc my na vodítku vůbec nechodíme, psa upnu, když vidí druhého a začínají pózovat. Máme takové to 30 cm vodítko do kapsy. V Praze bych si to netroufla, tam jezdíme s vodítkem.

Co takhle povel? Fuj. Nebo ke mně. Nebo nesmíš. Nebo k noze.

Nevím jak tašky, ale třeba Bertík tak musí na každý schůzce všechny děti obejít očichat si je, aby věděl, že jsou to ty "jeho" a pak ať děcka dělaj jaký chtěj lumpárny on spí a maximálně zvedne hlavu.

Psali jsme do deníčku, Ben se bál mužů a poslední dobou opak. Chodí k cizím, zejména nesoucím slibně vyhlížející tašku, somrovat. Kdo ho neznal, se zoufalým výrazem zvedal tašku. Ale už vědí, že nic neukradne, nekousne... Nevím, jak ho to odnaučit, když dva roky bojujeme s nedůvěřivostí a strachem z chlapů... Když jsme si ho přivedli, panáčkoval u každé popelnice a manžel se pomalu styděl s ním vyjít, no a já taky doufala, že nebudeme viděni... Teď se bojí už jen lidí s holí. Ale co s tím očicháváním cizích rukou a tašek...?