Separační úzkost

"I- Separační úzkost:
Objevuje se u některých psů, jsou-li ponecháni někde o samotě (většinou doma v bytě). Nejčastěji se projevuje
1/ vokalizací - vytí, štěkání,
2/ destruktivním chováním - rozkousávání bot, nábytku, škrabání na dveře, atd.,
3/ urinací (močení), defekací (stolice), popř. obojím.
V případě bodu tři je ovšem nutné odlišit psy, kteří nejsou naučeni vykonávat svoje potřeby jen venku a psy, kteří trpí somatickým onemocněním (cukrovka, choroby ledvin …). Zjednodušeně lze říct,že pes se separační úzkostí se pomočí nebo pokálí během půl až jedné hodiny po odchodu majitele, kdežto pes nemocný či nenaučený až po několika hodinách (až dojde k naplnění močového měchýře).
Zvířata trpící separační úzkostí vykazují následující znaky:
1 - často začnou být vyděšená ještě před odchodem majitele,
2 - výše uvedené příznaky jsou nejintenzivnější během první hodiny po odchodu majitele,
3 - po návratu majitele se pes chová, jako by byl vysvobozen z nějaké pro něj strašné situace a velmi nadšeně (až přehnaně) majitele vítá,
4 - většinou takovýto pes doprovází majitele na každém kroku a těžce snáší oddělení od ostatních členů domácnosti (dveřmi …),
5 - nejčastěji tento problém můžeme pozorovat u psů, kteří nebyli necháváni o samotě v štěněcím věku.
Doporučení:
a/ zvykat psa na samotu již od štěněte,
b/ jestliže se tento problém objeví, pak ho nejprve vycvičit, aby nechodil za pánem po celém bytě, ale setrval v jedné místnosti,
c/ udržovat určitý odstup od psa, aby majitel určoval, kdy se co bude dělat ( tj. hladím psa, když chci já),
d/ postupně ho zvykat na samotu - odcházet na zkoušku (zavřít a zase se vrátit), nejprve několik sekund, minut; v případě, že pes zůstane v klidu, tak ho pozitivně motivovat (pamlsky, pochvalou); pro psa to může být i určitá forma hry,
e/ cca půl,hodiny před odchodem jej ignorovat,
f/ nechávat v místnosti, kde je zavřen, věci se svým pachem,
g/ po návratu si psa nevšímat dokud se neuklidní,
h/ podávání sedativ a anxiolytik nemá zdaleka tak dobrý efekt jako u lidí a jejich podání by mělo být vždy prokonzultováno s veterinárním lékařem (viz předchozí),
ch/ obecné zvýšení poslušnosti.
Dále můžeme pořídit velkou transportní klec (leteckou) a postupně psa zvykat na toto místo, tak aby tam zůstával po dobu naší nepřítomnosti. Postup je zhruba následující: klec necháme v místnosti a dáváme do ní pamlsky, hračky apod., aby si pes navykl, že klec je spojena s příjemnými věcmi. Dvířka nezavíráme a psa necháme volně chodit dovnitř a ven. Vždy když vleze dovnitř odměňujeme ho. Až si na klec zvykne, necháváme ho v ní i spát. Postupně přivíráme dvířka, stále v přítomnosti lidí z domácnosti v pokoji. Dále se snažíme v době, kdy je pes v kleci odcházet z pokoje a dvířka úplně zavíráme. Posléze odcházíme i z bytu. Cílem našeho snažení je vytvořit pro psa místo, kde se bude cítit v bezpečí i po dobu naší nepřítomnosti, ne vězení. Tento trénink vyžaduje opět od majitele velkou dávku trpělivosti a času."


Řešení tohoto problému je zdlouhavé, ale nemělo by se ignorovat, protože krom uvedených problémů hrozí, že se pes začne sebepoškozovat. Velmi časté je olizování a okusování tlap, z čehož bývá celoživotní patálie, která se zvrhne rychle v alergii! Je-li možnost brát psa sebou do práce, je to pro něj dobré vzhledem k tomu, že jde o smečkové zvíře, i když separ. úzkostí netrpí.

Zdravím vás. Máte někdo zkušenosti s pejskem, který trpí separační úzkostí? Přemýšlíme, že pořídíme druhého pejska, aby mu nebylo smutno. Ale není to prý na 100%že to zabere. Pes má 5 let a je to trpasličí jezevčík. Zatím to řešíme tak, že si ho beru do práce. Ale je to hodně náročné. Když byl doma, tak demoloval byt.
Díky za reakce.