Štěně-poslušnost venku

záleží na tom, co chceš se psem dělat, proč se na cvičák hlásíš, má sloužit hlavně Tobě, aby ses tam naučila od dobrých cvičitelů, jak cvičit psa ve volnym čase, Tvou teorii ti pomohli zanést do praxe, aby sis mohla nacvičovat určitý povely v prostoru, ze kterýho ti pes neuteče, na překážkách, které doma nemáš, abys mohla využít napodobovacích metod a aby se Tvýmu psovi v tomto prostoru nemohlo nic stát.
Nejlepší je obrátit se při zjišťování na sousedy, známé apod. i v okolí, kteří se svým psem dělají něco, co Tě oslovilo a chtěla bys něco podobného dělat i Ty a pár cvičáků si obejít a zúčastnit se nějakých hodin nejdřív bez psa, nemusíš se tam zapisovat ihned jako člen, často naopak se platí hodiny individuelně a nebo si kupuješ určitou sérii,převážně můžeš nejdřív vyzkoušet i první hodinu zdarma.

Ač přes níže uvedenou kritiku Svazarmu, měl jedno zajištěno skvěle: Psi na cvičišti museli mít náhubek, protože tam nedocházeli jen ti mírní a mírumilovní, často přímo naopak i z různými defekty. Neexistovalo žádné - pes mít košík nemusí, jedině, když by byl agresivní... Byla to prevence, protože z milých drobečků v pubertě mohlo ze dne na den dojít k napadení a argument - jéé, to on ještě nikdy neudělal, je to poprvý nebyl nic platnej tomu, kdo to odnes. Tedy já bych si vybírala mmj. i cvičiště, kde je nějak zajištěno, aby k tomuto nedošlo, protože když už platím za to, abych mohla někde se psem cvičit, rozhodně je naprosto na posledním místě to, že mi tam někdo mýho psa napadne, byť je to zcela poprvý, to pak můžu vesele cvičit někde na louce nebo v parku.

Neboj, není to tak strašné. Takových těch "typických svazarmovských" cvičáků, jak jsem to nazval dle svých zkušeností já, je prý stále méně a méně. Alespoň mne o tom ubezpečují všichni kolem. Bohu žel však stále existují. Naštěstí ale je stále více cvičáků jiných, které prosazují moderní výcvikové metody založené na pozitivním výcviku hravou formou. A jak poznat správný cvičák? Určitě nedoporučuji stále to zkoušet metodou pokus - omyl. Já osobně dám 100% na doporučení chovatelky, pak dám hodně na doporučení přátel, kteří chovají podobné psy jako já, a taky hodně spoléhám na internetové stránky a předběžnou komunikaci na netu. (Tady ale pozor. Spousta lidí mého a vyššího věku s moderní technikou špatně komunikuje. A u psíčkařů je to ještě více, protože ti raději místo vysedávání u PC jsou se psy někde venku).
Uvedu zde své čerstvé zkušenosti se cvičáky:
1) canisfamiliaris.org/ - Nezisková organizace, která mj. provozuje socializační školku se skvělým vedoucím panem Palatou. Navštěvovali jsme ji pravidelně až do devátého měsíce a dala nám opravdu hodně moc. Zapisovat ani registrovat jsme se nikam nemuseli, bylo možno přijít, sledovat průběh lekce i bez psa a pak se přidat. Platil se dobrovolný příspěvek, já dával 50,-Kč za lekci. Vřele doporučuji všem.
2) kk-hvezda-sternberk.webnode.cz/…/ - kynologický klub, který založili lidé nespokojení s fungováním "klasickými" výcvikovými metodami původního klubu. Dostal jsem se tam když děvčata z naší tlamoknihové skupiny domluvily zkoušku obran pro bull pejsky. Šel jsem to tam hlavně okouknout, jestli by Scottyho obrany bavily. Velmi mne překvapil pozitivní přístup, celá dvouhodinová lekce byla zdarma, jako prezentace klubu, figurant navrhl, že pokud holky najdou vhodné prostory v Olmiku, bude jim jezdit cvičit psy tam. Cenu tady tedy neznám. Rozhodně doporučuju.
3) kkbabice.cz/ - sem jsem se dostal na doporučení kamarádky z tlamoknihové skupiny, která má jako já stafíka, ale má úplně malou fenečku. Vůbec jsem nevěděl, že mám takhle blízko takový cvičák. Omlouvá mne to, že fungují teprve krátce. Zaujalo mne, co vše dělají a jaké metody používají. Vyzkoušet jsme si to byli dnes a byli jsme naprosto nadšení. Překvapilo mne, co se i NO dokáže za jednu hodinovou lekci naučit a jak se to učení psům líbilo. Cena za lekci je 60,-Kč a budeme sem chodit pravidelně.
Pokud to shrnu, tak za nejlepší metodu, jak zjistit, kde a jaký cvičák je, považuji doporučení. Především doporučení chovatele a taky bavit se s lidmi, kteří mají pejsky podobné jako mám já. Mně chovatelka nasměrovala na skupinu Olomouc bulls na tlamoknize, a i když nemám tlamoknihu vůbec rád, tak mi pomohla poznat fajn lidi, kteří mají stejné nebo podobné psy jako já a díky nim jsem našel i ve svém blízkém okolí kvalitní cvičáky, o kterých jsem neměl ani ponětí.
Snad ti tento příklad pomůže při hledání a výběru dobrého cvičáku.

Chtěla bych se zeptat jak to tedy na cvičácích chodí nemám vůbec žádné zkušenosti s tím. Jak poznat tedy ten správný( vím, že je to o lidech a asi o tom stále zkoušet), ale myslela jsem, že na cvičáku se musí zapsat rovnou na více hodit nebo se nějak zaregistrovat... nebo je možnost účastnit se pouze jedné lekce a pak jít třeba jinam??? Popřípadě se chci zeptat jak se asi pohybují ceny cvičáků.

Naprostý souhlas v tom, že všechno je o konkrétních lidech. Nicméně pokud má organizace ve svých stanovách zcestné cíle, pak asi nebude úplně v pořádku. A já se nikdy nesetkal se svazarmovským cvičištěm fungujícím jinak než jsem popsal, takže pro mne všechna byla hnus. Ale je pravda, že jsem znal jen ta v našem okolí a tam asi měli všichni stejný mustr. Jinak co se týče svazarmu obecně, nejen kynologie, ale i střelnic, automotoklubů, radioamatérů, tak vše v mém okolí tehdy fungovalo prakticky stejně - partičky lidí, jejichž největším cílem bylo získat co největší finanční podporu na vybudování různých kluboven, v nichž mohli pak celé noci chlastat, když hospody tehdy měly zavíračku ve 22 hodin...
A já jsem psa (tedy fenu) tehdy cvičil na zahradě. První moje návštěva cvičáku se psem byla minulou sobotu ve Šternberku na obranách a byl jsem mile překvapen. Dnes půjdu se psem na cvičák podruhé v životě.

aha. nevim, já tedy patrně jako svazarmovská palice vyráběla poslušné NO trapně poněkud dýl, sice bych nikdy do psa nekopla, nebila ho, neřvala na něj a kotec jsem nepoužívala ani při zkouškách, přesto to byla moje srdeční záležitost a ještě s E. jsem léta chodila tam, kam kdysi a ač s hostovačkou na různejch místech, bejvalej nás svazarmovskej cvičák byla moje srdeční záležitost (i když je fakt, že nějakej defekt to mít muselo, páč dneska, když E. skoro neslyší, se na něj snažim ječet jak magor, aby se aspoň otočil)

takže Ti musim říct, že mi hodně vadí slovo svazarm a hnus spojený v jednom, páč to neni vo vorganizaci, nýbrž vo konkrétních lidech, a to jak tehdy, tak i dnes!
na jednu stranu, co si budem řikat, i celý národy jsou házený často do jednoho pytle, např. Češi v lecčem tedy nemaj dobrou pověst (jestli to tedy neni tim vraždícím Svazarmem), mmch. kde jsi cvičil psy před revolucí Ty, jestliže tedy.... ?

Ten hnus, kde vypatlané svazarmovské palice "vyráběly" skvěle poslušné NO během dvou měsíců. Myslím, že si spousta lidí vzpomene, bylo jich po republice stovky. Výcvikové metody byly řev, bití a kopání do psů, zavírání do trpasličích kotců velikosti menší než 1x2 metry a druhý den zas a znova... Hnus, velebnosti, dodnes se mi ježí chlupy při slově "cvičák".

Libas napsal: klasický "svazarmovský" cvičák,
co to je - "klasický "svazarmovský" cvičák" ?

Hele, ty se hlavně neplaš, ty nemusíš nic napravovat. Ty máš socializaci skoro vzorovou, s těma psíma kamarádkama, se kterýma se potkáváte a venčíte. Jinak má ale petrab pravdu. My se Scottym taky jezdili do školky do města 20km, ale nedávno jsem objevil nový cvičák kousek od nás, a tam dělají taky socializaci štěňátek, a co je pro mne podstatné, není to ten klasický "svazarmovský" cvičák, ale používají metodu pozitivního vtiskávání, což je pro to naše "varahounské" plemeno důležité

uvidíš, každopádně se to vyplatí do toho čas i tu dálku vrazit

No, len ja by som mala potom problém s dovozom musím ešte pozrieť, ale veľké nádeje tomu nedavam

EDIT

tak zkoušej dál, tady je 30 km cca před půl Prahy, držím ti palce,
určitě bych poptala i nějaký dobrý cvičák, kde mohou socializační hodiny dělat,
je to, i vzhledem k plemenu, velmi vhodný a hlavně nezapomeň, že nejdůležitější soc. fáze je období vtiskávání do 12 neděl, takže do cca roka, roku a půl máš hoodně co dělat napravit aspoň něco

držím palce

Tak tu na Slovensku som sa nedočítala o žiadnej v okruhu 30 km

navím, kde bydlíš, ale např. zde v Praze je takovej "škol" milion, málokterá dobrá, takže jich máš za barákem iksero, ale jezdíš desítky kilometrů přes celou Prahu nebo těsně za ní do tý vyvolený, a rozhodně se to vyplatí, tomu věř!

sgualdrina napsala: já osobně bych psa bez 100% přivolání na volno nepustila,ať už kvůli jeho bezpečí,tak bezpečí ostatních..

jo školky je dobrá věc,ale moc jich není a těch dobrých už vůbec ne..já osobně bych psa bez 100% přivolání na volno nepustila,ať už kvůli jeho bezpečí,tak bezpečí ostatních..stačí když pro začátek zvolíš stopovačku,kterou zašlápneš na zemi,pokud by utíkal..jak napsala petrab, je třeba aby měl nějake psí kamarady,tolerující a ne agresory,pač co se ted nenaučí,špatně budeš dohánět..vím o čem mluvím,páč když schatz trochu vyrostl,tak kvůli jeho velikosti ho lidé nechtěli nechat si hrát se svými menšími psy a na začátku puberty jsem měla co dělat abych tehdy 55kg kolos zvládla..s požíráním mě žádný pes nikdy jako štěně nežral náhodně položené fujtajksly,ale prý pohámá aby štěně nebylo hladové,když jdete ven..taky bych jak psala petrab zvykala na košík..a pokud jste spolu venku zkus ho fixovat hrou nebo zabavným cvičením s pamlskem na sebe a odpoutat tak pozornost od jiných nežádoucích podnětů na sebe..

Škôlka je veľmi dobrá, aspoň čo som počula názory iných My sme chceli tiež navštevovať, ale u nás nič nie je ani v okolí

Petrab to napsala úplně skvěle. Já bych jen zdůraznil tu socializační školku. Mám teď taky svého prvního teriéra a stále znova se nestačím divit, jak je odlišný od jiných plemen. Když měl čtyři měsíce, byl jsem na tom stejně jako ty. Kamarádka mi poradila socializační školku, ale spousta známých, co mají podobná plemena, mne od toho zrazovalo. Po poradě tady na fóru a doporučení paní chovatelky jsem školku začal navštěvovat - přiznám se, že s malou dušičkou, ale nakonec to bylo moc dobré. Malou dušičku jsem měl kvůli přítomnosti psům různých plemen, velikostí a věku... a právě to bylo to nejlepší. Scotty se naučil chovat se v přítomnosti jiných psů, naučil se tolerovat malé a nepoměřovat se s velkými. Vyhrál si s ostatními psi a neměl "absťák" na kamarády. Ale také se tam pod dohledem zkušeného instruktora nacvičovaly základní cviky poslušnosti a chování v běžném životě. Opravdu doporučuji socializační školku každému, kdo má malé štěně. Nám to pomohlo moc.

(EDIT)

osobně bych v tomto věku už navštěvovala nějakou oplocenou (kvůli útěku) psí školku, školu, cvičák, kde by si mohl pes i dostatečně pohrát s podobně starými a velkými psy či dospělými tolerujícími juniory a vyblbnout se a taky aby se hafan a i panička učili, že se (a jak se) i mezi ostatními hafany a lidmi na veřejnosti poslouchá, je velmi nutné dostatek her s vhodnými psími kamarády, aby na ně neměl pes absťák (bude-li za nimi utíkat, hrozí nebezpečí, že ho mmj.. jiný pes může napadnout, z čehož může vzniknout, dle intenzity, i celoživotní problém) a rovněž je zcela nezbytné hodně psa poutat hrou a dostatkem zajímavých podnětů na sebe, aby ses stala pro psa zajímavější, než okolní vjemy, je to denodenní dlouhodobá práce,
samozřejmě, že se každý pes po letech míň či víc zklidní, ale útěky za psy, skákání na lidi apod. samo od sebe nezmizí, nevím, co s psíkem plánuješ, ale dokud pes nebude dobře vycvičen min. na přivolání, příp. odložení, na veřejnosti bych ho z dl. vodítka nepouštěla, alespoň pro jeho bezpečnost, navíc čím víckrát má pes možnost udělat to, co se Ti nelíbí, tím víckrát si to upevnňuje a tím hůře se to odbourává (učenej z nebe nespad, jak čtyřnohej, tak dvounohej!)
v případě, že by pes pozřel žábu, mrtvou myš či podob., patrně by to přežil, nemusel by rozhodně však přežít pozření jedu nebo myši otrávený, jestliže tedy psa i přes nevycvičenost hodláš pustit, než jej vycvičíš, chraň jej náhubkem (alespoň si na něj zvykne už jako malej a nebude z něj mít jednou, až ho bude z nějakýho důvodu potřebovat /třeba ve veř. dopr. prostředku/ trauma)

hodně zdaru, radosti z výcviku a úspěchů s mladým pejskem

Toto dobre poznám. Presne to nám robí/robila Bessie. Za ľuďmi utekala tiež, ale postupom času stačilo aby som ju zavolala menom a zastavila sa. Často krát sa stalo, že ľudia sa báli, ale po vysvetlení si už z toho nič nerobili.
A s tým pozieranim máme ešte stále problém. My ju učíme tak ze pred nos jej niečo hodime (potom to zozbierame) a hovoríme FUJ...pomaly to začína zaberať, ale ešte jej obcas prepne. Momentálne je takmer vždy na flexine takže keď niečo chce žrať stačí ju držať
Postupom času sa to podľa mňa zlepší, ale treba základnú poslušnosť trénovať aj vonku

Dobrý den,
potřebovala bych poradit,máme štěňátko Jack russela teriéra, jsou mu 4 měsíce. Doma nás relativně poslouchá umí sedni,lehni,štěkej,k noze, ke mně. Když chce tak poslechne. Problém je však venku, kde ho rozptyluje mnoho věcí, chápu, že je ještě malý a sedni,lehni a takhle venku je ještě brzy. Ale blbé je, že má hodně rád lidi a když je na volno na louce, u baráku tak ke každému hned běží a skáče na něj, nebo když něco sebere např. našel seschlou žábu tak to veme do tlamy a utíká ne pryč,ale kolem nás tak abychom ho nechytly, protože ví, že to nesmí. Proto se chci zeptat zda nemáte nějakou radu jak to s ním cvičit, rádi bychom ho pouštěli bez vodítka je to aktivní plemeno a na vodítku se nevyřádí, ale bojíme se, že něco sežere ať tu žábu nebo našel i mrtvou myš.... vše jsme mu naštěstí za včasu vždy z něj dostali.Též nechceme,aby obtěžoval cizí lidi. Na ke mně, pocem atd prostě neposlechne ikdyž to umí doma. Myslíte si, že se to časem zlepší nebo co dělat??Děkuji za rady