Nevychovaný pes našeho příbuzného

návodů i videí, jak na to, je všude možně hafo, záleží i na vlastních zkušenostech i tom, jakej způsob výcvik jedinec upřednostňuje, kritizovaný a opěvovaný můžou bejt všechny

třebas www.rancpohoda.cz/…


Ve 2,5 letech je pes akorát dospělej a vzhledem k tomu, že nemá denodenní výcvik a od malička není správně veden, navíc je to silný a těžký pes, který má rozhodně větší sílu, než děda i mladá dáma, je to kapku voříšek.

Na mottu "novejm kouskům starýho psa nenaučíš" něco je, rozhodně ale né u psa 2,5 roku starýho. Jen se pochop. líp učí všemu štěně, než se napravuje dospělák.

Záleží na tom, co psa baví a co má rád. Je možno ho motivovat na jídlo nebo na hračku. Pokud je náruživej aportér a nebo žrout. To je velká výhoda.

Zpočátku je potřeba cvičit /nejen/ chůzi u nohy tam, kde je naprostej klid /od zvířat i lidí/a jak si povel fixuje, ztěžovat podmínky, resp. postupně cvičit tam, kde je víc vjemů. Čili od jednoduchýho ke složitýmu. Né naopak. Vhodnej by byl taky nějakej cvičák v okolí, kde se pes v uzavřenym prostoru učí reagovat na povel i mezi ostatníma psama. Před nácvikem by měl bejt vyběhanej a nenažranej. Nácvik jakýhokoliv povelu se dá provozovat ikskrát denně, ale jen chvíli, dokud ho to bude bavit.


Pokud na psa nemá člověk sílu, je potřeba se obrátit na někoho, kdo se psama cvičí a zvládne ho fyzicky. Protože jestli pes rve jak blázen, nereaguje na nic, zůstane všechno na bodu mrazu.
Rozhodně by bylo dobrý se mu věnovat denně a nejen dvakrát týdně. Každá pauza posouvá úspěch zase o krok zpět.

To, že se na vodítku pes dusí, je pochopitelný, protože tah způsobuje protitah.

Jestli děda háže flintu do žita, nezbejvá, než držet palce, že se výsledky dostavěj a možná ho to nějak ovlivní. Každopádně NO se rychle učí, ale to i špatný věci a rychle zapomíná a je potřeba s ním stále něco opakovat.

Tož hodně zdaru.

Zdravím všechny. Jsem tady nová a nejsem zdaleka žádná chovatelka psů. U nás měl psa vždycky jen děda, takže výchova byla na něm. Problém je ten, že má teď 2,5 roku německého ovčáka, kterého prostě nezvládá. Jenže si to nechce přiznat. Pes za to nemůže, je prostě špatně vychovaný. Je hodně aktivní a dřív nás neustále kousal (ale docela hodně). Na mě si už netroufne, ale trápí mě, že na babičku jo. Už je to starší člověk, a když na ni pes skočí, jednou to špatně dopadne. Neumí absolutně chodit na vodítku, hrozně táhne, má na starého člověka obrovskou sílu (popravdě i na mě, a to jsem mladá a nejsem třasořitka) a na vodítku táhne pořád a "dusí" se. Jenže jemu to nevadí, on prostě jde dál. Vycukat vodítko taky nepomáhá, jemu je to jedno, radši se snad udusí. Pouštět na volno ho nemůžeme, protože často utíká a neposlouchá příkazy. O co mi ale jde. Děda si prostě stojí za tím, že převychovat už nejde a že jeho poslouchá (asi tak v polovině případů ano, ale na vodíku i jeho vláčí, kam se mu zachce). Je šíleně tvrdohlavej a hučíme do něj už od doby, kdy byl pes štěně, že ho špatně vychovává. Takže z dědovo strany bohužel změna žádná, i kdyby se všichni na hlavu stavěli. Proto se obracím sem. Myslíte, že je možné psa alespoň nějak naučit na tom vodítku chodit tak, aby se nemusel dusit a neurvalo to všem ruce? Jde o to, že já nemám čas tam chodit často. Můžu maximálně dvakrát týdně procházku. Řekla bych, že jsem člověk, kterého aspoň trošku někdy poslechne, nebo si alespoň na mě netroufne skákat a kousat mě. Proto bych s tím chtěla zkusit něco udělat, ale nevím si vůbec rady... Je mi jasné, že stěžejní práce bude na dědovi. Ale ten odmítá, že je nevychovanej a nikdo mu to nevysvětlí... Proto bych chtěla zkusit alespoň něco, aby začal poslouchat mě (i přesto, že opravdu nemám čas každý den) a naivně věřím, že když to děda uvidí, zkusí to taky.