20.04.2010
21.03.2010
17.02.2010
17.02.2010
12.02.2010
19.12.2009
19.12.2009
19.11.2009
Prezentace » Trhači z Krupky » Athila » 
Athila 
| Majitel: Trhači z Krupky | • Plemeno: Americký pitbulteriér bez PP |
| Zapsáno: 24. 7. 2009 | • Poslední aktualizace: 15. 10. 2010  |
| Počet návštěv: 2375 | • Počet palců: 0 |
| Kategorie: Neuznané | • Oblíbenost: 6 uživatelů  |
| Datum narození: 29. 9. 1998 | • Hmotnost: 30 kg |
| Fotek a videí: 35+2 | • Komentářů: 8 |
| |
O mně: Athilka náš svět opustila 4.10.2010
Děkujeme za dvanáct společných let, které jsme mohli s tak úžasnou pitbulí dámou strávit.
BYLO NÁM CTÍ AJKOSLAVO DOBROTIVÁ...
Původ: soukromý chovatel Radonice u Kadaně
Krmení: granule, masové konzervy, nesnáším ovoce a zeleninu, nejsem ani králík ani Keliška
Oblíbená hračka: balkón!!!Tam si lehnu a válímm se a mazlím se s dlažbou, hihihi, jinak klacky,větve,přetahovadla a ty dva pošahanci co se mnou bydleji
Jak mi doma říkali: Ajko, Ajuš,Atí,Majlou,Babizno,Bábo a ještě všelijak
Svátek: 5.9.
Datum úmrtí: 4. 10. 2010
Poznámka: Moje starší záznamy v deníčku najdete na mých a Ellis webovkách: http://pitbulajzny.websnadno.cz
Složky fotek
 Spustit pomalu rychle | Všechny fotky (34) | Ostatní (24) |  NEJ hafík (1) |
 Animace (0) |  Časová osa | Fotky z deníčku (10) |  Nové fotky |
Ajka venku (10) |
Fotky z reprezentativní složky: Ostatní
Nejnovější fotky v dalších složkách
30.08.2009
Ufffff, to je ale vedro......
30.08.2009
Nepůjdeme už třeba domů?
30.08.2009
Brrrrr, to zzzzebééééé!!!!!!
30.08.2009
Ajka v zimě.
30.08.2009
Co tam vidí oko mé????
30.08.2009
Moje větééééééév!!!!!
30.08.2009
Číháááám...
Deníček vývoj počasí
| 4 10.2010 | Milí kamarádi, vím, že jsem slíbila, že naštěkám do svého deníčku nějaké to
počteníčko, ale mamulinka s tatííím neměli vůbec náladu a chuť otevírat
hafíkácké stránky. Měli se mnou obrovskou hromadu starostí, měli o mne strach a báli se až přijde ta chvilka a já je opustím... Nyní už na Vás na všechny štěkám z druhé strany Duhového mostu, radostě tu běhám se všemi kamarády, kteří zde na mě čekali. Sleduji z obláčku všechno co se děje dole pode mnou a olizuji uplakané mamulince její tváře, šeptám jí do ouška, že jí moc a moc děkuji, že mě nenechala se trápit a umožila mi přejít na druhou stranu důstojně, tak jak si to zasloužím... "Neplakej mamulinko, ani Ty moje ségro člověčí. Už je mi vážně dobře a nic nebolí. I neurotickej tatíííí se svou naběhlou žílou by se mohl konečně vysmrkat a otřít si očička. Byli jste tou nejsenzačnější rodinkou ve které jsem mohla žít a jsem osudu za to štěstí vděčná. Nebuď smutná bloncko a přestaň mne všude hledat, máš tam dole kšíra Číra Keliško, tak ho opatruj. Vím, že na me nikdy nezapomenete, slibuju, že Vás miláčci moji budu ze shora hlídat..." Jsi v našich srdíčkách Athilko nejmilovanější. Nikdy Tě nepřestaneme milovat a DĚKUJEME TI, že jsme měli tu čest s Tebou strávit báječných dvanáct let... |
| 30 9.2010 | Hafojky kamarádi! Moc a moc všem děkuji za přáníčka a dárečky k narozeninám  .Udělali jste mi velikáááánskou radost!!! Posílám všem sladký oblíznutí čeníšku a tatík slíbil, že o víkendu konečně zas natlapkáme deníčky, takže budete mít co slízávat z monitorů. Mějte se zatím všichni co nej, páček hafáček vaše Ajkoslava Dobrotivá   |
| 1 9.2010 | Hafojky deníčku a kamarádi. Víte co je nejhorší pro starýho pesana, teda fenu?? Všecko! Vedro mě unavuje, že se mi nechce ani ani a jen co najdu první stín,tak do něj sebou fláknu a odmítám udělat jediněj krok. Od žízně se slepujou čelisti a moje skoro slepý vočíčka viděj jen na pár milimetrů... Zima a mokro mě taky deptá, špatně se mi chodí i bez toho, abych měla tlapky obalený blátem a skrze muj starej vypelichanej kožuch mi vlhko a mokro prosakuje až ke kostím... Takže mě vlastně irituje všecko všecičko. Jediný co mě na tom světě těší je plná mistička vody a ještě plnější mňamkový bašty. Jinak se strašně rychle unavim, už ani nevím co to je se proběhnout, nějak to moje svaly nepobíraj a vůbec celý tělo se jakýmukoli pohybu úporně brání. Už ani nereaguju na povely co mi mamulinka dává, no jednak a hlavně je neslyším a potom mě vůbec, ale vůbec nezajímaji. O tom, jak si jen tak ten svůj podzim života prožívám svědčí i nedávná historka z večerní couračky: Jsme šli všichni,krom tatího ven a v lesíku po cestě jdou proti nám nějací lidé se svým psem. Jindy bych se naježila a na toho pesana vycenila zubiska, ale já jsem žádnýho psa proti sobě jít neviděla, necejtila, neslyšela. Pak jsme zas pro změnu potkali partičku tří teenagerů, dvě holky a jeden kluk šli proti nám, jedna z nich a ten kluk se nám vyhnuli, ovšem další z těch dvou manekýn do mě přímo vrazila a já NIC, ani jsem to nepostřehla. A když jsme pak u školky potkali kočky, který tam paní kuchařky krmí a pěstují si je, tak já o nich vůbec nevěděla, přitom jindy by z takový číči mňoukavý zbylo jen pár chlupisek... Tak to se mnou teda je, naši ze mě mají kolikrát už nervy, ale pak si vždycky řeknou, že jsou rádi, že mě ještě mají a veškerá ta jejich neuróza je najednou ve pryč a já jsem hned mazlená... Teda, ale štěknu vám, že to byl sákryš fofr, jak utekly ty prázdniny co? No my byli letos zase tam co jezdíme skoro každej rok, možná, že tam byla i spousta z vás a jak říká náš tatííí, když mu teda zrovna nenabíhá ta jeho neurotická žíííla na krku a neječí na nás, tak jednou se tam sejdeme všichni. Prej to tam i dost smrdí, ale o tom já nemám ani tucha, protože už nejenom, že prdlačky vidím a slyším, ale cejtim toho taky dost málo. Akorát tatíího nohy, ty musej cejtit až na Islandu, když dorazí domu po šestnáctce a zuje pohorky. Si pak chudáci Islanďani prohlížej ty svoje sopky a koukaj která si zrovna pšouchla... Jo a ještě musím tady ve svým deníčku zaštěkat omluvu za dlouhou absenci, ale fakt nebyl vůbec čas, budu se ale od týhle chvíle snažit tatíího k počítači dokopat, by do klábosnice tlapkal moje zážitky co nejčastěji. Tak se kamarádi mějte i v novém školním roce co nejlépe, nádherné babí léto a suprácký září!! Všem posílám lízaneček na čeníšek a brzy na hafanou!! Páček hafáček vaše Ajkoslava Dobrotivá |
| 23 6.2010 |  Tak takhle studenej začátek léta jsem teda vůbec nečekala. Ještě minulej tejden jsem si nahřejvala svůj letitej stříbrem posetej kožíšek na balkóně a poslední dny, abych si štěkla o šálu a beranici. Ono si občas sluníčko i vzpomene a já si na balkónek zajdu, to jo, ale fouká mi na hřbet tak ledovej vítr, že hned pádím nazpátek, zalehnout na deku... Konečně už skončilo Kelišky hárání, to byly tři tejdny, hrůůůůůza!! Kšír Čír nejedl, nepil a přiblble se na bloncku díval, žadonil o trochu přízně a venku by nejraději zakousl všechny desetkrát větší a stejně tak těžší hafany, jak si Kelišovou bránil. Teď už je v cajku, už je ho zase plnej byteček a o přízeň žadoní u mamulinky a tatího, by mu nadělili nějakou tu mlsotu, aby prej dohnal svojí váhu. Kelišová je už taky v normálu, pokud se jí teda nešprajcne v tlamě venku nějaká ta větev co hryže a ona se nezačne dusit. No a já? Já jsem prej totální mimoň, protože se venku neustále ztrácím, někam se vždycky zaběhnu a pak se neumim vrátit, zapomínám kde jsem, neslyším povely a volání, ale když mě mamulinka nebo tatík zavolaji, že dostanu nějakou mňamku, tak to se mi sluch vrátí a jsem u nich z celý smečky nejdřív. Že prej jsem pěkně mazaná a dělám si z nich psinu, teda feninu... Zrovna minulej tejden, jsem se šla vytento a asi jsem překročila bludnej kořen, protože jsem najednou vůbec nevěděla kde jsem. Mamulinka mě volala, člověkoségra mě musela jít nakonec hledat, když už mě uviděla, tak začala volat a já nic, odcházela jsem od ní pryč a to k nějakým úplně cizím člověkům, protože jsem si myslela, že to jsou moji člověkové. Ségruše naše lidská si musela pro mě dojít až k nim, drapla mě pak za obojek a odtáhla k mojí smečce. Tam, jakmile jsem poznala mamulinku, jsem kolem ní začala poskakovat a vlnit se radostí v bocích jak nějak orientální tanečnice... Takže jestli někde v Krušných horách potkáte žíhanou, prošedivělou pitbulici, tak to jsem prosím já a tak mě seberte a odneste, nebo odveďte, nebo odvezte k našim, protože já bych při svý skleróze netrefila... Jé a taky jsem minulej tejden mamulince přivodila málem infarkt! Mamulinka byla v koupelně, se tam nějak upravovala, aby se sama sobě víc líbila a pak se podívá na chodbu a tam ležím já s pohledem upřeným do zdi a ani se nehnu. Volá na mě a já nic, volá znovu a znovu a já vůbec nereaguju a tak jsem tam ležela hezkejch pár minut. V mamce ztuhla krev a pomalu se ke mně blížila, aby se přesvědčila, že jsem ještě na tomhle světě a já si jí všimla až když už byla u mě tak na půl metru a teprve pak jsem se pohnula, mrkla očkama a zavrtěla ocáskem. Ozvala se rána jako hrom, jak spadl mamulince ze srdce balvan a hned mě řádně pomazlinkovala. Jsem si tak v duchu štěkla, že bych mohla dělat „umřetou“ častějc, ale hned jsem se kousla do jazyku za tyhle kacířský myšlenky a zaháněla je od sebe pryč ještě intenzivnějším vrtěním chvostíku... Tak a já nevím jak vy, ale já si jdu zase odpočinout. Doufám, že už bude odpočatý i to sluníčko a začne mě konečně příjemně hřát... Mějte se zatím všichni senza a krásně a vůbec co nejlíp, páček hafáček. Vaše Ajkoslava Dobrotivá ☺ ☺ ☺ ☺ |
| 30 4.2010 | Hafojky deníčku a kamarádi, tak dneska jsem normálka úplně vyprahlá. Sahara hadr.... Jsem se válela zas na balkóně a probudil mě muj jazyk,jak se mi šinul ven z tlamy a olizoval dlažice, takže jsem opatrně, abych si ho nepřišlápla, tak jsem se doplazila do kuchyně, abych se tam napila. Všechnu vodu jsem vypila a tak jsem se přesunula na chodbu jak máme pelíšky a tam také mističku s vodou a i tu jsem všechnu vypila, takovou jsem měla žízeň!!! Venku na odpolední couračce jsem šla jako bych tam ani nebyla a těšila jsem se domu na vodičku. No jasně, že jsem všechno vypila a teď se mi zadrhává pupek o koberec, bych mohla na brigádu k hasičům jako cisterna, hihihi. No jsem utahaná, ale jsem ráda, že je teploučko. Počkám, až mi trochu slehne, abych se mohla jít zas napít, protože už mám zase žízeň. Přeju všem senza večer a báječnej víkend, posílám hromadu pitbulích hubáčků. Mějte se kamarádi, vaše Ajkoslava Dobrotivá
|
Komentáře návštěvníků
| MaB 15.1.11 6:47 | Klidný pátek, hezkou sobotu a veselou neděli, přeje všem Bora.   |
| MaB ® 31.12.10 7:13 | Sedativa pejskům, špunty do uší, Silvestr za chvíli na dveře zabuší. Ještě pár vteřin a je tu Nový rok, přeji Ti, ať uděláš do něj ten správný krok. |
| Iva Hešková 22.12.10 22:07 | Co to cinká, co to zvoní, kouzlo Vánoc jako loni. Tichá chvíle k zastavení, závan štěstí, nad něj není. Kouzelné Vánoce přejí Terry+Bety+Macy s paničkou. |