Zakázané územie

Máte všetci pravdu, keby som bývala vo svojom byte, ktorý ale nemám,tak by mi tiež nevadil pes v celom byte (okrem spálne). Zo začiatku to tak aj bolo, až raz sa mamina naštvala, že má všade psie chlpy a povedala, že pes v izbách skonči l!!! Líhavala v obývačke pod stolom, pri našich nohách. Tam bola spokojná. Ale keď sme boli v robote, tak nám zopár krát nechala "kopček" v strede izby a tým si podpísala svoj osud. Teraz aj v zhľadom na jej vek je kľudnejšia a väčšinu dňa prespí. A na to jej stačí naozaj len tá chodba, kde má pelech alebo kuchyňa. Práve ma napadlo, že asi otvorím tému, kde si budeme písať, čo nám vyparatili naši hafani. Aj smiešne veci, ale aj tie vážnejšie. Čo vy na to?

Reaguji na váš problém s píšťalkou.... žádná zázračná věc nefunguje tak,že si koupíte nový vynález a pes na něj bude reagovat lépe, než na předchozí věc. Tudíž, když jste si koupila píšťalku a před tím ji nepoužívala, nebo ne pravidelně, nemůžete čekat, že jen proto, že si to přejete začne pes reagovat. Začněte pomalu. V bytě, kde pejska nic nerozptylujete. Až bude všude kolem klid, sedněte si k pejskovi - ve vašem případě na chodbu . A nechte jí, ať se úplně sklidní, sedne, nebo lehne si k vám, a přestane se o vás zajímat. Potom pískněte na píšťalku. Mělo by to u ní vzbudit zájem, měla by otočit hlavu a podívat se na vás. V tu chvíli ji hodně moc chvalte a přidejte nějakou ňamku, kterou má moc ráda. Zase ji nechte zklidnit a postup zopakujte. Důležité je, aby se naučila Písknutí = něco dobrého. Dejte tomu klidně 2, 3 dny. Potom to zkuste tak, že například až bude ležet u dveří, tak vy vyjděte z pokoje, zastavte se mezi futry a pískněte... mělo by následovat to, že pejsek přiběhne... hned ho odměňte. Když si budete jistá, že 100% reauge, můžete začít trénovat venku. Stále ale musí platit, že za každou správnou reakci musí dostat pamlsek (ne jen pohlazení, to není tak efektivní). Uvidíte, že za chvíli kdykoliv písknete venku, tak přiběhne. Postupně můžete míchat pamlsek s velkou pochvalou (ideálně opakujte jedno slovo, jako... šikulka, hodná holka, aby si ho spojila s hlazením a tím, že udělala něco správně). Uvidíte, že i v pokročilém věku, bude rychle dělat pokroky.... K tomu ostatnímu se vyjadřovat nebudu, ale můj názor je ten, že tím vším se vám jen snaží říct, že jí chybíte a že se cítí osamělá. Neumím si představit, že bych měla psa na chodbě, když jsem doma... to ho tam přeci nemusím mít Ale hodnotit to nebudu, do situace v rodině nevidím a nemám právo ji soudit.

Ďakujem za porozumenie, podporu a radu. S tou šťavou z grepu to nemusí byť zlý nápad. Skúsim. Pre ďalšie príspevky na tému, že sa chcem zbaviť svojho psa, posledný krát vysvetľujem, že sa psa zbaviť nechcem ani kvôli chlpom, ani kvôli mame ani nikomu inému. Pokým to jej zdravotný stav umožní, tak to "zbavenie sa jej" budem odkladať čo najďalej. Robila mi radosť, spoločnosť a niekedy aj starosť celých 14 rokov, tak si to zaslúži.
Radšej mi skúste poradiť, či má v jej veku šancu učiť ju na píšťalku. Je už mierne nahluchlá a keď je ďalej ako 20 metrov, tak nepočuje, keď ju volám. Poradili mi ultrazvukovú píšťalku. Aj som ju kúpila, ale veľmi na ňu nepočúva. Zatiaľ to skúšame dva dni.

No taky mi připadá, že všichni tu pobouřeně řeší rodinné problémy a jak někdo nemůže mít rád psa - ale rada žádná. Geminiko - zkoušeli jste i nějaké odpuzovací prostředky? Některý pes nesnáší třeba vůni citrusů a citronů - jak je na tom Jessica s čichem? Mně se osvědčily kapky citrogrep (výtažky z jader grepů; je to ke koupení v lékárně, nebo prodejnách zdravé výživy) - udělám vodní roztok a rozstřikovačem prostě orosím místa kam nechci, aby pes čuchal. Ale asi bude třeba zjistit, proč to dělá. Držím palce a fandím ti. Každý máme nějaké máslo na hlavě - a jsem ráda, že chceš problémy řešit a ne se psa zbavit.

Že se tady do toho míchám....ale kdo zná její situaci v rodině? Mně se spíš zdá, že to geminika bere realisticky - co si budeme povídat, 14 letý pes už je v dnešní době přece jen starý pes. U přešlechtěných plemen jsou lidi rádi, pokud se dožijou 10. Mí dva kavalíři se dožili téměř 8, to mi přijde jako sakramentsky málo. Copak je špatného na tom, když se člověk smíří s tím, že jeho starý pes už tady dlouho nebude? Naopak jsem zažila případy, kdy v 11-12 letech své psy "nutili" k různým psím sportům, což mi přijde celkem uhozené. Ale to už je zase něco jiného.
Se situací v rodině je to bohužel horší, ale kdybyste neměli na výběr - dali byste psa do útulku (jak tady někdo radil) nebo byste se snažili situaci nějak řešit? Nechci tady nikoho obhajovat, ale dobře vím, co znamená si psa v rodině "vybojovat"... naši je sice všechny měli/mají rádi, ale jak vidno, ne každý má takové štěstí. Chlupy taky nesnášeli..otec pak na ně dostal alergii. A co jsem dělala? Česala každý den, snažila jsem se, ať mu to dělá co nejmenší obtíže a po smrti kavalírů jsem si konečně pořídila vytouženého BO, který je venku a všichni jsou šťastní a spokojení.. včetně psa, který má lásky a péče až nad hlavu.

(...No čo už? Psík si v kľude dožije svoj psí život a bude mať mamina zase svoj kľud bez mopu. Len si ešte trochu musí počkať. Jessi je na šťastie zdravá ako buk, len horšie počuje. Čo je možno aj lepšie, lebo nemusí počúvať to mamine nadávanie na chlpy. ...)

Tak Ti nevím kdo tu koho nechápe, neodsuzuji Tě, že se chceš co nejdříve zbavit svého psa, ale každý Tvůj příspěvek v podobném duchu končí.
Dále naprosto souhlasím s tím co Ti píše jak "levandulka", tak "edus". Nechtěl bych být ve Vaší rodině stárnoucím psem, ani bych nechtěl být Tvou "starou mamou", protože žít, respektive dožívat s vědomím, že se tím až odejdu na druhý břeh uleví těm o kterých jsem si myslel, že mne milují....nic moc představa

Asi máš pravdu, že si takto vyžaduje viac pozornosti. Keď som sa presťahovala pred 10 rokmi k mame, tak to nerobila. Začala takto blbnúť asi pred 3 rokmi. Mne by tých pár chlpov ani tak nevadilo, ale mamina je posadnutá čistotou a tak stále behá po byte s mopom na podlahu a nadáva na psa - chlpy. Niekedy jej aj poviem, že je chorobne čistotná a že by najradšej vysterilizovala celý byt. Ale to je asi v povahe kozorožca. Ja som blíženec a tak mi nejaký ten chlp nevadí. Naučila som s nimi žiť. Preto mi ani nenapadlo, že to bude mame tak vadiť keď sme prišli bývať k nej. A určite by som ju kvôli chlpom nedávala do útulku. No čo už? Psík si v kľude dožije svoj psí život a bude mať mamina zase svoj kľud bez mopu. Len si ešte trochu musí počkať. Jessi je na šťastie zdravá ako buk, len horšie počuje. Čo je možno aj lepšie, lebo nemusí počúvať to mamine nadávanie na chlpy.

To jsou jen signály s její strany, aby jste si jí víc všímaly (ty i tvoje máma). Neznám důvod, proč si se zase stěhovala k mámě, ale určitě si vědela o jejím odpore ( to asi není nejvhodnější výraz, ale jiný mě nenapadá) k psům - měla si udělat něco v tý době (dát ji někomu nebo do útulku) - vyřešila by se spousta věcí. Teď je myslím pozdě" je to jako "so starou mamou" neodložíš ji za město a starej se jak umíš. Na závěr: zamyslete se obě - ty i máma a trochu se pokúste změnit postoj a tak zpříjemnit život tvého pejska - nevíš jak dloho tady ještě bude. V důchodu si má užívat a ne střádat.

Ak si dobre prečítaš môj príspevok, tak si snáď už všimneš, aká bola vlastne moja otázka. Čiže, prečo v našej neprítomnosti škriabe stenu, leží na koberci a nie v pelechu a prečo ten koberec pokrčí? Tu teraz nechcem riešiť chlpy môjho psa ani averziu mojej mami na ne. Svojho psa mám rada a to, že už tu asi dlho nebude je bohužiaľ fakt.Má 14 rokov a keby tu bola ešte aspoň raz toľko, bola by som rada. Mne chýbať určite bude, ale mojej mame sa určite uľaví. Možno jej krivdím, ale z jej postoja k psovi to tak cítim. Mama sa však iných psov bojí, preto ju za celý ten čas venčila sama možno 5 krát. Aj keď hovorí, že by jej nikdy nedovolila ublížiť, ale vystačí si bez nej. Alebo povie, že keby toľko nepúšťala chlpy aj by ju mala rada.Takže ma neodcudzuj, že sa chcem čím skôr zbaviť svojho psíka. Keby som to chcela urobiť len preto, aby bol doma kľud, tak sa nedožije 14 rokov !!!

"...Dúfam, že si vydýchne, keď sa mi Jessica pominie. Ona už má 14 rokov, tak nejaký ten rôčik to frfľanie ešte vydržím."
?? Děláš si z nás všech legraci, viď? Naprosto souhlasím s "edus" a i já se ptám, proč tu fenku vůbec máš?! Jak můžeš, coby milující chovatel napsat na závěr to, cos vůbec napsala???? Dále nechápu v čem chceš vlastně poradit. Tvá fenka zřejmě bude pouštět chlupy i nadále a jediným rozumným řešením, pokud tedy nemíníš čekat na její skon(i když ze závěru Tvého příspěvku plyne pravý opak!!)bude se od matky odstěhovat.Při četbě Tvého příspěvku ale nabývám dojmu, že by sis příště měla obstarat plyšáka a ne živého tvora...

Dostala som ju pred 14 rokmi a k mame som sa vrátila pred 9 rokmi aj so psom. Mama nemá príliš vzťah ku zvieratám, ale zvykla si na ňu. Je fakt, že ju pohladká možno 2x za rok. Nechápem to, ale rešpektujem to. Nemôžem jej nanúťiť, aby ju zbožňovala. Preto je aj naštvaná na jej chlpy po celom byte. Mne by ani tak nevadili. Jasné, že povysávam, pozametám chlpy a snažím sa upratať po nej, aby mama nefrfľala, ale ona by najradšej vysterilizovala celý byt a každý deň. Proste je puntičkárka. Niekedy sa preto aj hádame kvôli psovi, lebo už má tých chlpov "plné zuby". Dúfam, že si vydýchne, keď sa mi Jessica pominie. Ona už má 14 rokov, tak nejaký ten rôčik to frfľanie ešte vydržím.

Problém vidím v tom... proč ji máte ?
Pořizuji si psa s tím, že vím, že budu "muset" za ním uklízet A na vyhrazená místa v bytě pejska naučíš spíš jen pod dohledem, jak bude doma sám, stejně bude dělat podle svého
Je to také otázka nudy, snad trochu trucu. To že ale někteří pejskové pouští chlupy, s tím nic nikdo nenadělá a uklízet se nimi musí Manince přeji pevné nervy

Vie niekto dôvod a riešenie? Mám 14 ročnú malú kríženku, bývame v byte a Jessica má dovolené pohybovať sa mimo izieb, t.j. na chodbe a v kuchyni. Naučili sme ju to z toho dôvodu, že keď chodila po celom byte, tak boli všade jej chlpy, ničila koberce a poťahy na sedačke. Má svoje miestečko, kde trávi väčšinu dňa, keď sme doma. Lenže keď doma nie sme, tak robí zaujímavé veci. Pelech mala v kuchyni, teraz je na chodbe a vždy, keď prídeme domov z práce (alebo aj po pol hodine z obchodu), tak vidím, že ležala na koberčeku pod kuchynskou linkou vedľa smetného koša. Koberček je celý pokrčený (zhrabaný prednými labami) a riadne chlpatý. Niekedy pazúrmi doškriabe stenu, v kuchyni ale aj na chodbe. V noci, keď spíme, tak aj ona spí vo svojom pelechu. Neviem, prečo to robí a ako tomu zabrániť. Jedine zrulovaním koberčeka pred odchodom ho ochránime. Aj keď už sa stalo, že aj na ten zrulovaný si ľahla. Mamka už je z toho na nervy, lebo koberček vyzerá hrozne a stena ani nehovorím. Poradí niekto? Vopred ďakujem.