ARCHIVOVANÁ PREZENTACE
| Majitel: macina85 | • Plemeno: Stafordšírský bulteriér s PP |
| Zapsáno: 7. 11. 2014 | • Poslední aktualizace: 14. 11. 2017  |
| Počet návštěv: 71 | • Počet palců: 0 |
| Kategorie: Skupina 3 | • Oblíbenost: 1 uživatelů  |
| Datum narození: 30. 6. 1995 | • Hmotnost: 21 kg |
| Fotek a videí: 12+0 | • Komentářů: 5 |
| |
O mně: Argo je zakladatelem naší rodinné lásky k úžasnému plemeni stafordšírský bulteriér. Přivezl ho můj tata, když sem byla malá a se stafbulíčkem jsem vyrůstala. Rok po tom, co ho tata přivezl domů, si pořídila svoji první stafbulinku sestřenka. Rok po tom, co Argo umřel, si pořídila svoji první stafbulinku sestra a další rok na to sem si svého prvního stafbulíka pořídila i já :).
Chovatelská stanice: Nemilská cesta (....)
Svátek: 18.2.
Datum úmrtí: 18. 11. 2010
Složky fotekPrezentace je archivována a neobsahuje fotky v plné velikosti
Všechny fotky (11) | Ostatní (11) | ||
 Časová osa | Fotky z deníčku (1) | ||
Deníček vývoj počasí| 18 11.2014 | Dnes to je přesně 4 roky, kdy jsme našeho milovaného Argoška museli nechat odejít za
duhový most. Bohužel těsně před mými narozeninami, ale sem moc ráda, že tata
konečně otevřel oči - no respektive, že teta tatu donutila otevřít oči. Již pár
let, měl Argo v zadečku cystu, která neustále krvácela, takže kdekoliv si sedl, nebo
se otřel, byla krev. Podle toho taky náš byt vypadal  . Museli sme s mamkou
rozřezat koberec v obýváku a zlikvidovat ho - od té doby je tam jen linoleum. Taky už
ani nevím od jaké doby sem si všimla, že Argo je kostra obtažená kůží a přitom
žere jako rakovina . Ale stále měl chuď to života. No cca měsíc, nebo možná
dva - to už si nepamatuju, začal Argo "bezdůvodně" pobrekávat. Tata na něj
býval za to škaredej, protože nevěděl, proč brečí, jestli ho něco bolí, nebo
proč, ale k vet se ho bál vzít, protože věděl, že už by se s ním nevrátil. No
toho osudného dne na Arga zařval opravdu hodně - slyšela jsem to až v pokojíčku. Po
chvíli jsem se šla podívat, proč tak řve. Arga sem našla stát na chodbě. Byl
naprosto mimo, stál a nevnímal . Tak jsem ho vzala do náruče a odnesla do
pelíšku, tam se skulil na bok a už se ani nehnul, jen plakal a těžce dýchal. Šla
jsem to říct tatovi, že něco není v pořádku a on na mě jen řval, že najednou se
o něj zajímám a jinak si ho nevšímám a já nevím co ještě....bál se vidět, co
se děje a že je na čase se rozhodnout. Když sem po nějaké chvíli šla Arga
zkontrolovat zjistila jsem, že leží, oči upřené bůh ví kam, když jsem mu na ně
položila ruku, ani je nezavřel a jen těžce dýchal. Byl už úplně mimo a v agónii.
Šla jsem to tatovi opět říct, že je na tom Argo opravdu špatně - tak šel tata za
ním a po chvíli mi přišel říct, že je už na tom líp, že prý si pšoukl a že
měl jen zaražené prdíky - no nezdálo se mi to a tak sem se šla na něj podívat a v
žádném případě na tom nebyl líp a tak sem mu to šla říct. Naštěstí měl tolik
rozumu, že zavolal aspoň tetě, která mu řekla, že dojede, koukne na Arga a pak se
uvidí. Teta dojela a jak uviděla Arga okamžitě zavelela, že musíme honem jet,
protože mvdr. Galko je na veterině jen do 12h a za chvíli 12 bude a že už mu volala a
on nás čeká - jinak by sme museli čekat hodinu, nebo dvě, než by mu skončila
polední pauza a na to nebyl čas - Argošek už byl na odchodu - nebylo nač čekat.
Vzala jsem Arga do deky a s ním v náruči jsem nastoupila (naštěstí jen klinika Galka
blízko a tak sem ho mohla celou dobu držet v náruči). Odnesli sme ho do ordinace, pan
doktor na něj koukl a bylo hned jasné, že je konec a bylo nám sděleno, že má
obrovský nádor na varlatech (popravdě toho sem si ani já nevšimla ). Argošek
byl tedy uspán a pak všichni tentokrát si ho vzal tata a všichni 3 se slzami v očích
sme jeli na sv. Kopeček, kde bydlí sestřenky. Tam na jejich zahradě nás už čekal
manžel jedné z nich a vykopal Argovi hrobeček - pamatuji si, že tenkrát nebe plakalo
s námi a to opravdu hodně nad ztrátou tak úžasného potvora. Pohřbili jsme ho tam a
společnost mu dělali tetiny dvě jezevčice, které tam s ním odpočívají a dnes už
tam leží vedle něj i sestřenčina stafbulinka Anetka (Anett Relay).  Vím, že toto se neude číst lehce a taky, že nás někdo odsoudí, že to trvalo tak dlouho i já byla na tatu nejednou naštvaná, že nechce vidět očividné, ale musím říct, že teď, když mám svého stafbulího parťáka, děsím se dne, kdy budu muset stejně jako tata udělat toto těžké rozhodnutí a jen při této myšlence se mi chce brečet, ale doufám, že Yori tu se mnou bude ještě hoooodně dlouho živ a zdráv. |
| 21 4.1996 |  Jednoho dne teta našla článek o Stafforshire Bull Terrierech v časopisu Pes přítel člověka. Tenkrát tata nevěřil, že takovýto pes vůbec existuje. Pak teta našla inzerát, že chovatelská stanice Nemilská cesta prodává stafbulíčka a tak se rozhodli zajet podívat, jak takový potvor vypadá. Tak tata s tetou a sestřenkou dojeli na místo - v Zábřehu na Nemilské ulici č.2 stál domek na kopečku, který měl branku pod kopcem. Když všichni 3 vstoupili za branku, všimili si, že se z kopce řítí něco, co mělo rychlost malé dělové koule a okamžitě to skočilo tatovi do náruče a začalo se to s ním vítat, jakoby se znali celý život. Malý potvor (mj. potvor proto, že se stafbulíci nedají vůbec nazývat psy - ale jak já tvrdím, jsou to zmutovaní mimozemšťani) byl v hrozném stavu
byl naprosto vychrtlý, samej strup a všeho se bál . Když se tata podíval, kde
byl ubytovaný - v kotci spolu se svým otcem a filama a bladhaudama a na dotaz k
chovatelce, kolik toho sežere, odvětila - že neví, že jim to nasype do koryta a kdo
si co urve, to má. V tu chvíli bylo všem jasné, že se jeli podívat na potvora, ale
že s nimi taky pojede domů, je ho otec Alex Sunny Hanvoj, tenkrát velmi plakal a tata
kdyby tenkrát měl sebou dost peněz, tak by vzal sebou i druhého potvora, ale bohužel
to nebylo možné....v té době měl Argo cca 10-11měs. to si přesně nepamatuju.
Chovatelka musela zrušit chov, protože si sousedé stěžovali na hluk psů a tak tata
dostal jen PP, psa a děkujeme odejděte, dal chovatelce 5tis. za psa, který měl stát
15tis., ani smlouvu nedostal.Když sem ten den přišla ze školy, viděla jsem před barákem chlapa, který velmi připomínal mého otce s něčím, co sem netušila, co to vůbec je...jediné co mě napadlo bylo, že to nemůže být tata, protože mi přeci psa nemáme a ještě takovýho, který připomíná buldočka, nebo co to je...No byl to tata a ukázalo se, že si pořídil psa, aniž by to kdokoliv z rodiny tušil a i když to mamka zakázala... No začalo sžívání s naším malým mimozemšťanem, s tvorem, který se tak moc bál i chození do schodů a ze schodů, projíždějících aut, popelářských vozů, bouřky, petard a já nevím čeho všeho ještě. První venčení proběhlo tak, že sestře Argo podrazil nohy a vzápětí už ho měla na klíně a divoce ji pusinkoval, protože měl ohromnou radost, že je s ním na zemi  .Ze začátku nám bylo zakázáno s ním chodit ven, ale časem se to prolomilo a já začala s Argem vyrážet na procházky a postupem času sem zjišťovala jak poslušnýho máme psa a to až tak, že poslouchal na slovo 11 letou holku, když sme viděli psa, tak sem si ho dala k noze a naprosto bez problémů jsme prošli, nebo psa nechali projít, no prostě úžasnej PAN pes, kterej založil lásku k tomuto úžasnýmu plemeni |
Komentáře návštěvníků | petrab 23.11.14 21:49 |  |
| Libas 23.11.14 15:41 | Marti, vím, jak moc máš Yoriho ráda. A právě proto věřím, že ty nebudeš tak dlouho čekat. |
| macina85 23.11.14 7:53 | to anargo - taky posíláme pohlazení jmenovci - no doufáme, že tomu ještě paničce
to Libas - Libi rozbrečet sem tě teda rozhodně nechtěla, ale sem moc ráda, že se ti to líbilo. |
