Prezentace pejsků

O mně: Tak poslouchejte ti dva páníčkové, co se o mě jakš takš staraj mi pořídili za 2000,- kč dva pelíšky - jeden do patra a jeden do obýváku, dál mi koupili psí boudu a páníček mi udělal střechu z šindele a zateplil ji.
Ale já jsem člen rodiny, takže se ráno probouzím buď u páníčků v posteli, nebo u mé kamarádky (jejich dcerky, kterou beru mnohem víc jako paničku, ale to se neříká). Do boudy fakt, ale fakt nevlezu, jen když něco provedu, a to už musí bejt opravdu vážný. Mám ne 15, jak říkali v útulku, že budu mít, ale hned 30 kg a žral bych celej den. Mňam. Když panička starší vaří, dřepím v kuchyni a teče mi slina až na zem (dělám to schválně pač vím, že vždycky něco upadne, v marným domnění, že odejdu, ale kdepak, sedim a slintám dál). Neustále mi kupujou nějaké smradlavé prasečí uši, kosti, a tak, a furt nadávaj, jak to je vše čím dál dražší. Jednou mi koupili drahé švýcarské žrádlo, ale já to nejedl pač mám rád Brita. No ty byli naštvaní, ale to je jejich problém, maj se mě zeptat, nebo alespoň udělat degustační menu. No jo, když už ho měli, tak jsem ho teda po přemlouvání sežral. Tak špatný to nebylo, ale oni mi to teď kupujou pořád! No věřili byste tomu?
Ale musim si vám, psi zlatý, postěžovat, strašně rád plavu a lezu jim do bazénu a oni pak nadávaj, pač se bojí, že jim roztrhnu drápama plachtu. Nevim, proč neudělaj bazén z laminátu, asi na to nemaj nebo co (fakt nedokážu pochopit význam těch vtipnejch věciček, čemu říkaj prachy). Jenže mě to moc baví, já tam skočím placáka, doplavu k těm chromovým schodů a naprosto normálně vylezu, nevim o co jim jde... Ještě bych si rád postěžoval na jedno, v týdnu mi dávají jen suchý a vařej mi jen o víkendu, prej na to nemaj čas, ale sami si žerou tousty, vajíčka, špagety, a tak... Nevim, ale slyšel jsem, že je pořad o týrání zvířat, tak tam asi napíšu, protože tohle je hotová diskriminace. Jinak velice rád okupuju celou sedací soupravu a to se jim taky nelíbí. Oni si tam všichni dřepnou večer a já si chci vylézt na ně, oni to vydrží asi 10 minut a pak mě schodějí dolů, prej jsem těžkej. No, tak to už je asi všechno, jenom občas mi nadávaj, že jsem pes a ne člověk a že jsem moc rozmazlenej, bla, bla, bla...

A chtěl bych říct, jak vypadám, no v KHV (to je kohoutková výška, po rameny, kdybyste nevěděli, já to taky nevěděl) mám skoro 60 centimetrů. Sem celej čerej, po mamince, jenom náprsenku mám šedo-bílou. Ta připomíná někomu hvězdu, někomu sluníčko, a mě krásnej masovej koláč. Oči mám čokoládově hnědý, kéž by se dali sníst, ale pak bych neviděl. A abych nezapoměl, na sluníčku se mi pár chlupů trochu hnědě leskne, z toho prosím viním tátu. Dlouhým ocasem rád vrtím a mrskám s ním všechny do nohou, řvou, že to bolí. Na dlouhých nohách mám drápky, které neumím zasouvat, ale mě nevadí, že neumim chodit tiše po polštárcích, nejsem lovec, ne? Maximálně strak a jiný havěti, třeba koček, když je vidím na zahradě okusovat a ohlodávat mi MOJE kosti. Ale páničci maj jinej názor, prej že je ráno budim nebo co, když se procházím a klapu na podlahu. No věřili byste tomu? Vždyť v šest hodin už je sluníčko, tak maj vstávat, ne? Stejně je za chvilku vzbudí ta smešná věc, jak se to jmenuje... budík! Jo, to je vono. Tak... to sem asi já.

Původ: Má matička byla pejsčina jako hrom, čistokrevný a krásně černý labradorský retrívr. Tatíček byl psí tulák, podle toho, jak jsem velkej a jak vypadám, něco mezi ohařem, trochou dogy a ještě něčeho, ani nevím čeho. A já? Když jsem se narodil, skončil jsem na ulici. Naštěstí mě po dvou měsících našli hodní lidé z útulku Chrudim. Dali mi jméno Blesk a postarali se o mě. Byl jsem strašné třěštidlo, tak mi začali říkat Blesk. Nikdo ale neví, kdy jsem se narodil, tak začali říkat, že 1. 1. 2012, protože tak nějak odhadovali moje narození. A potom? No potom mě přeci našla moje vyvedená rodinka a přejmenovala mě na pana Buddyna!

Krmení: Páníček si dává záležet, aby mi kupoval drahé švýcarské krmivo na lesklou a zdravou srst, ale mezi náma, mě víc chutná, když mi daj něco od stolu nebo mi občas panička uvaří o víkendu nějaké špagety a podobný dobroty.

Oblíbená hračka: Plyšák jménem Smraďoch, pan Tenisák, bota (nejlépe mé dvounožkyně), paní Peříčková (polštář s hlavou krávy), kdejaká věc která se dá žužlat

Jak mi doma říkají: Bud(e) [Bad], Buddyn(e) [Badyne],Buddýsek(sku) [Badýsku], Chlupáček(čku), Slintal(e), Vrtichvost(e), Ušák(u), Netopýr(e)

Poznámka: Asi nic, no, možná to, že když mám průšvih, dokážu hrát dost slušně ublížené štěně, asi se přihlásím do nějaké soutěže. A ještě že jsem pořádná primadona, to říkaj ale voni, a že prej často simuluju, cs!