Přihlaste se a využijte web naplno HAFICI.NET »

Prezentace pejsků

 

Prezentace » petrab » Egon » Hlavní stránka prezentaceNápověda 

Hlavní fotka
Úmrtí
12.2
Egon Pes
*
*
*
*

NA POČÁTKU STVOŘIL BŮH ČLOVĚKA A SPATŘIV JEHO SLABOST, DAL MU PSA. A.Toussenel
Majitel: petrab   Plemeno: Německý ovčák s PP
Zapsáno: 12. 11. 2010   Poslední aktualizace: 17. 12. 2017 Nový záznam v deníku 
Počet návštěv: 20851   Hodnocení zakázáno
Kategorie: Skupina 1   Oblíbenost: 60 uživatelů *
Datum narození: 14. 5. 2002   Hmotnost: 40 kg
Fotek a videí: 1942+3   Komentářů: 2742


* Psí láska *
Psí láska
Gera †

O mně: Černý pes se znaky /pálení/, notorický aportér, obr vrhu, chovný s DKK 1/0, takže se nechoval. Po úrazu musel přestat sportovat. ZOP, ZZO, LA1, ZPU1, ZMP1, IPO1, ZM, ZVV 1. Canisterapeut. SLUNÍČKO. Co svítí, i když leje. NAŠE!
Můj dík patří v souvislosti s jeho zdravotními problémy Dáše Minaříkové, Lukáši Duchkovi, Slávce Bláhové a prof. Aloisovi Nečasovi.




Původ: CHS Ort Bohemia (klas. německé, maďarské a policejní geny)- viz PP, kříženec exteriéráka a pracáka, m. Peggy Milvel, o. Warro Hartis Bohemia

Krmení: granulář, posl. roky Almo Nature Holistic jehně, lahodné masové doplňky, priorita: suchary Dingo, piškoty a pribiňák a když panička dovolila - vídeňský párek

Oblíbená hračka: cokoli do huby, nejlépe balónek a latexové potvory a když to pískalo, tim líp

Jak mi doma říkali: Egi, Egoš, Egina, Gigin, Egonek, Egouš, Eginka a Giginka, Egon, Egiki, Egypt, Ňuňu, Gigoš, Myšili Pišili, Myšilka, Gigi, Pipi a Mimi. "Pandy" jeho kámošů mu říkaly Krokodýle a páníček Zlato moje a Ťuťu.

Svátek: 12.4.

Datum úmrtí: 12. 7. 2014

Poznámka: https://www.facebook.com/pages/Egon-z-m%C3%BDho-den%C3%AD%C4%8Dku/603435376370871?fref=ts

NahoruSložky fotek
Fotky z reprezentativní složky: To jsem já

30.01.17 23:37

24.05.16 22:59

24.05.16 22:59

24.05.16 22:59

24.05.16 22:59

24.05.16 22:59
 
Nejnovější fotky v dalších složkách
-
-
...
02.12.17 21:17
-
-
S šílenou pandou
10.11.17 21:49
-
-
...
05.11.17 22:14
-
-
...
17.08.17 23:55
-
-
...
09.08.17 21:22
-
-
...
09.08.17 21:22
Videa - přístupná pouze přihlášeným uživatelům Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele


NahoruDeníček  vývoj počasí
13
12.2017
Náhled
.
12
12.2017
Náhled
To je Rony, brácha Egona, vrčák, co jeho děda byl pravej vlčák. Akorát dneska slaví narozeniny. Páč když je někomu 16 let a 3 měsíce a navíc přesně na den, tak může slavit narozeniny třeba každý úterý. To dá přeci rozum. To přeci každej hafan ví. Dneska je Rony psí dědek, vrčí už jen trošičku, skoro neslyší a taky toho vidí míň, než dřív a nelítá sem a tam a zase zpátky třistapětašedesátkrát za procházku v hubě s tenisákem, co brousí lahodně chrup jak smirkl papír. A může radit kdejakýmu Alikovi z vokolí, páč mu už dávno, hodně dávno bylo šedesát. Paměť mu slouží a a čuby a pořádnej žvanec pozná furt na kilometry daleko. To zase jo. A taky si dobřeč pamatuje, jak kdysi tenkrát, pár let zpátky, kdy tu po studený afaltce běhal eště se svým nejlepšim kámošem Egonem a kdy k těm jeho narozeninám mu napsal dopis. Jen tenkrát netušil, že ty geny jsou pořádně zapeklitý a že život je pes a že tady zanedlouho bude muset trajdat po tý asfaltce bez kámoše sám….
A tak v tenhle sváteční den si na svýho kámoše vzpomene, to by byla vostuda, kdyby, tady na fejsbůku neasi…
Když jsem byl eště malý štěňátko, moc rád jsem chodil ven, pořád, pořád a furt… S mojí pandou, která si mě koupila. Ve dne a hlavně v noci. Aby si to užila.
Dneska, stáří je blbá věc, už se vydávám na výpravy leda tak do špajzu, protože jsou tam piškoty…! I jiný lahůdky, na který došáhnu, když mě nikdo nevidí, hlavně Vona. Mňam!
Ale tenkrát, no už to bude takovejch skoro 12 let, jsem bydlel na takovym plácku. Ze všech stran vobklopenym barákama. A v jednom z nich jsem sdílel pelech s tou Mojí. A do baráku vedlejšího se jednoho dne nastěhoval ON – EGON!
No řeknu, to bylo teda dílo, povidám…!
Já myslel, že vod tý JEHO budu mít konečně pokoj…, ale kdepak!
Dokud ho eště neměla, tak jsem se bál pomalu vystrčit čumák z brlohu… jak nás tamta zmerčila, hned k nám letěla, páč na mě číhala, jako bych byl ňáká myš. A neštítila se ničeho! Řvala přes celou ulici jak šílená: "Panii, panii, no vyy, vy s tim černym pseem, panii, moh by se náš chlapeček podívat na to štěňátkoo…??!! Panii, stůjte, panii, počkejtee. A můžu si ho pohladit já?“ I vod auta by se nechala zajet snad, potvora, jen aby mohla zdržovat tu Mojí svejma blábolama vo psech, vo labradorech a vo vlčácích a vo červech a vo žrádle a socializačních fázích a přitom mě těma svejma křivejma hnátama furt vohmatávala, jako bych byl ňáký rajče v Lidlu: „To je fešáák, ty si miminkoo! My měli taky pejskyy a budeme mít taky štěňátkoo! Ale vono je eště úúplně mini. Eště ho čuba kojí. U chovatelee."
No fuj… ani kousnout jsem jí nemoh! Byl jsem malinkej… A neměl v zoubkách takovou sílu…. A vo tu její tuhou kůži na pařátech bych si moh tak akorát vylomit můj mlíčňák zánovní! A esli Vona měla taky někdy pejsky, mi bylo šuma fuk. A esli bude mít dalšího pejska, mě taky nebralo, páč by mi tak leda lez do revíru.
Toho chlapečka jsem voblíz a řek: Hele, lidský štěně, mohli bysme před ní zdrhnout vobá dva. Daleko. Jenže ta Moje držela mně a naparovala se, jak jsem pěkný štěňátko a Vona držela to dítě dvounohý a taxme byli držený v zajetí voba dva.
No a jednoho dne jsem zavětřil a zjistil jsem, že je to tu. Přivlekli ho. JEHO, toho, co vo něm tamta věčně mlela den co den. A nakazila i tu mojí a ta vo něm mlela taky. No a vod toho dne tam VON začal bydlet taky… A v tu chvíli to fšecko začalo!
Jako by JÍ nestačilo, že má konečně svýho psa a může si ho vohmatávat jak jen chce, ráno, v poledne, večer i vo půlnoci. Ale to NE…! Vona se prostě rozhodla, že stůj co stůj toho, co ho přivlekla do mýho revíru, zkamarádí zrovna se mnou. A řekla tý mojí, že prej sme spolu stejná géénerace, že socializace je eště důležitější než tenisák a že nás dva snad zbratřej… nebo co?! Bylo to fakt na psí blázinec…! Eště, že nám nechtěla nařezávat tlapy nožem a spojovat nás krví…! jako jsem to zahlíd v jednom filmu dvounožců (a moje malá panda, ta, co je eště furt menší než ta moje velká, na to koukala a děsně u toho bulela tak, jak to pandy dělaj vod malička…).
Tož taxi takhle jednoho dne stojí tamta z toho protějšího baráku i s NÍM před tou jejich chatrčí z cihel a zrovna ve chvíli, když já šel s tou Mojí z krásný dlouhý procházky, páč už jsem povyrost a ta moje mi dovolila chodit dáál a těšil jsem se, jak sebou fláknu na letiště a dostanu něco k žrádlu a vylemtám dva a půl litry vody a budu vodpočívat tak, jak to v růstu má přeci bejt. No a v tu chvíli nás zahlídla právě VONA a zařvala: „Jé panii, poďte seem, poďte se podívat, my už ho taky máme doma! Helejtee, pejskaa! Mimino, vovčáčí, černýý, jako je ten váš. Ouplný dvojčátko! A jmenuje se… Gigíísek.“
No, já se vohlíd, nadzdvih jsem vobočí a málem to tam se mnou fláklo! Prej pejska…! Dvojčátko! Cipísek! Takový jelito tam sedělo, na vobrubníku…, voči vypoulený, samá tlapa. Tady přední, támhle zadní, tůhle levá, kdesi pravá a do toho děěsně dlouhatánskej vocas! Jak had. Anebo hadice. To jsem tedy nikdy předtim neviděl! Vo ten svůj vocas TO furt zakopávalo, si po ňom šlapalo a šmajdalo a šmatlalo to eště hůř než ta jeho VONA. Přišel jsem k tomu tedy blíž, čuchnul jsem, že to smrdí štěněcim vodérem, a lehce jsem se toho dotknul packou, abych si šáh, esli to není na baterky. No co vám budu povídat, byl to šok. Jsem se lek, až jsem málem uskočil dva metry vzad a metr nahóru a hned jsem se voblíz, páč jsem cejtil, že z toho budu mít dozajista do večera vopar. Eště, že jsem flegmatik. TEN mrňous zařval, jak se lek VON mně, slítnul z vobrubníku a přistál na zádech. Z vobrubníku vysokýho 11 celých 7 cenťáků. A tak tam zůstal takhle ležet, na těch zádech vychrtlých, všechny ty dlouhý tlapy ve vzduchu nahóře, každou jinde přes sebe a ječel a ječel a ječel…
No jak řikám. Jelito. Jelito, jak má bejt. To bylo naše první setkání!
A zůstalo mu to celejch dvanáct let, co si bok po mym boku vyšlapoval den co den! A já s nim musel strávit skoro celej život a den co den na něj dávat bacha a poslouchat, jak ječí, páč to padání mu na furt zůstalo. Trávit s nim dny a tejdny a měsíce a roky byla vážně někdy fuška. Bejt jeho vochránce a jeho dvorní sběrač vyfluslejch tenisáků, který zapomínal na každym kroku, když merčil háravky a tenisák mu vypad kůli testosteronu z huby. Labradoři je totiž merčej s tenisákem v hubě, to dá rozum, ne?!
A moje panda? Nakazila se časem vod tý jeho. Totálně.
TVŮJ MALEJ PÁNÍČEK, EGONE, JE DÁVNO VĚTŠÍ NEŽ TEN VELKEJ! ROKY TI ULÍTLY JAK VO ZÁVOD A LETĚJ TAKY MNĚ. KDYBYS TU BYL, VOBLÍZ BYS MI UCHO A VOKO A ZBLAJZNUL DROBEK Z PIŠKOTU V MYM KOUTKU A KOLEM NÁS BY ZAVÁL SMRADLAVEJ VODÉR Z JÍCNU. UŽ TU ALE NEJSI. JO, STÁŘÍ JE PĚKNÁ POTVORA. VĚTŠÍ, NEŽ VOBĚ PANDY V JEDNOM. VZPOMÍNÁM NA TEBE, EGONE, BYLS KÁMOŠ, JAK MÁ BEJT! Snad se dožiju toho, že tvoje panda, co tu pořád dole courá a někdy mě vohmatává, napíše konečně v novym roce tu knihu. Jednou jí vokoušem rohy za Duhovym mostem! Tak tam na mě čekej, ale eště pořádně dlouho. Tady dóle je to složitý, ale je tu fajn.
11
12.2017
Náhled
Nechť ona krásná zrzunda Žofinka, co dávno našla prima paničku a možná taky páníčka, ve zdraví ťape na tom našem světě eště nějakej ten rok...
https://www.facebook.com/egonzmyhodenicku/
10
12.2017
Náhled
https://www.facebook.com/egonzmyhodenicku/
6
12.2017
Náhled
.




Dárečky od návštěvníků Nápověda
NahoruHodnocení návštěvníků

Uživatel zakázal hodnocení své prezentace

NahoruKomentáře návštěvníků

přidat komentář

geminika
13.11.17 8:10
Dávno som tu nebola, ale vedela som, že ťa tu nájdem, Egonko. Pozdravuj moju Jessicu tam hore.
Dracula
12.10.17 1:19
https://hafici.net/fotogalerie.php?sekce=nadrz&c=822&s=1482&vse =1000 nikdy neomrzí :-( love
Dracula
9.10.17 22:59
love love love
anargo
6.5.17 15:10
Ahoj brachu,tak seš hodnej že na nás tam ze zhoora myslíš a neposíláš nám sem vedra.počasíčko zatím tak akorát. ano
marcelka6ka
28.1.17 12:39
To je balada, zimečka jak vyšitá, sníh, mrazík..kámo prostě psí nebe na zemi....nejraději bych si tu zimu někde zašil na horší časy, třeba zahrabal... víš jako, že bych si ji v létě jako moh vyhrabat a už by nebylo horko páč to léto to je někdy na mě moc teplý... ahoj
MíNela
30.12.16 23:03
Vzpomínáme sad
anargo
30.12.16 20:55
Gigísku jdeme Tě pozdravit a poslat Ti tam na obláček pořádnýho hubana love love love
anargo
4.10.16 12:27
Panda sice hudruje,že leje,ale aspoň není hic.no ale zase na nás narvala pláštěnky coze
petrab
12.9.16 16:27
líbí se ti na světě? tak si užívej smích
anargo
10.9.16 21:04
Si to představ je půlka září a venku přes 30 st.,no to je děs jako tone

Autor si nepřeje k této prezentaci dostávat hromadné komentáře od uživatelů, které nemá v přátelích.

 
© HAFICI.NET - http://hafici.net/prezentace/822