11.02.2013
17.02.2011
24.04.2011
18.02.2011
18.02.2011
18.02.2011
17.02.2011
17.02.2011
Prezentace » Milena » Ajka » 
Ajka 
Příroda nám klade do cesty naši tupost jako past. /Graham Greene/
| Majitel: Milena | • Plemeno: Dalmatin s PP |
| Zapsáno: 17. 2. 2011 | • Poslední aktualizace: 26. 2. 2013  |
| Počet návštěv: 813 | • Počet palců: 0 |
| Kategorie: Skupina 6 | • Oblíbenost: 4 uživatelů  |
| Datum narození: 27. 9. 1992 | • Hmotnost: 27 kg |
| Fotek a videí: 10+0 | • Komentářů: 10 |
| |
O mně: Nejkrásnější a nejmilejší dalmatinská holka na světě. Milovala celou svoji smečku ale ze všeho nejvíc paničku. Uměla se chovat jako dáma, neměla zájem o pozornosti neznámých lidí. Do svých 13 let byla velmi temperamentní a denně vyžadovala dlouhé procházky. Dbala tak pilně o paniččino zdraví. Byla poslušná, takže mohla většinou chodit bez vodítka. Milovala pískací hračky, ráda aportovala a v lese nejraději pobíhala s obrovským klackem, který se skoro nevešel na cestičku.
Původ: Narodila se v chovné stanici Čepino a prvé 4,5 roku prožila v Chebu. Kvůli alergii dcery původní paničky jsem ji dostala já. Majitelé ji přivezli přes celou republiku, aby viděli kde a s kým bude žít dál. S Ajuškou jsme si hned padly do oka a stala se z nás nerozlučná dvojka.
Krmení: Základem byly různé granule, jinak ale byla ochotná sníst všechno, kromě syrového česneku a cibule. Snědla s chutí kysané zelí i kvašáky. Na zahradě ráda obírala jahody a hrášek. Ze všeho nejvíc ale hrušky. Když začaly padat, musela jsem hlídat, aby nepraskla.
Oblíbená hračka: Míčky, pískací hračky, uzlík, pešek
Jak mi doma říkali: Ajka, Ája, Ajuška, Anča, Beruška, prdelka, sluníčko moctečné, .....
Svátek: 9.4.
Datum úmrtí: 26. 11. 2007
Poznámka: Vzpomínka na milovanou kamarádku nikdy nevybledne
Složky fotek
 Spustit pomalu rychle | Všechny fotky (9) | Ostatní (9) |  NEJ hafík (1) |
 Animace (0) |  Časová osa | Fotky z deníčku (14) |  Nové fotky |
Fotky z reprezentativní složky: Ostatní
Deníček vývoj počasí
| 26 2.2013 | Hodně dlouho jsem ti do deníčku nic nenapsala Beruško. Připoměl mi tě deníček jednoho našeho kamaráda. Když jsi k nám přišla, bydlela ještě doma moje dcera, ta se později odstěhovala a jezdila domů jen občas. To úžasné vítání, když jste se zase viděly je nezapomenutelné. To bylo kňourání, povídání a mazlení a nebralo konce. A to ještě nebylo všechno, chodívaly jsme naší Blance naproti k autobusu stejnou cestou, jako na procházky okolo řeky. Jenom jsme za mostem musely přejít silnici a dát se na druhou stranu. Jednou jsem ti neprozřetelně řekla, že přijede Blanka a ty jsi byla k neudržení! Měla jsem hrozný strach, abys sama nevběhla na silnici. Naštěstí jsi se zastavila a počkala na mě. Víckrát jsem už nic takového neříkala, počkala jsem až Blanka přejde silnici a pak jsem tě na ni teprve upozornila. Pak přišel tvůj upřený pohled a sprint! A vítání mělo jen svůj první díl vždycky ještě pokračovalo doma, opravdu jste se jedna druhé nemohly nabažit! |
| 3 7.2012 |   To u Sissi nehrozí, vodu ráda nemá. Ale hlavně už nemáme kam chodit. Splavy
jsou v létě obsazeny bezdomovci a hordami malých tmavých dětí. Není tam bezpečno!
 |
| 16 5.2012 |  No a ty jsi se vždycky rozhodla pro snadnější cestu po vrstevnici. Zastavila ses na rozcestí, mírně rozkročená a koukala jsi na mně jako hypnotizér. A jelikož jsem ve tvých krásných očích uměla číst moc dobře a taky jsem byla tebou dobře vychovaná, šlo se po vrstevnici. Doma jsem pak strávila hodinku lovením hmyzu z tvého kožíšku.  |
| 24 3.2012 | Je brzy ráno, je ještě skoro tma a otevřeným oknem je slyšet kosí zpěv. Ještě je
tam hodně chladno, jenom 2 stupínky nad nulou, ale ve dne bude zase docela teploučko.
Jaro to myslí úplně vážně. Období, které jsi měla moc ráda. Všude plno pachů,
začíná se objevovat nová, mladá travička. Zatím by sis ji neutrhla, ale za týden
už určitě ano. Je mi smutno po tvé hlaďoučké srsti, a nikde v okolí žádný dalmatin, který by se dal pohladit. Občas pomuchluju krásnou münsterlandskou ohařku, má srt stejně hlaďoučkou. Chybíš mi. |
| 5 2.2012 |  Teď je venku hodně velká zima a trvá už dlouho. Ty jsi nikdy neměla ráda oblékání, ale teď bys musela nosit tu svojí kožešinovou vestu. A dlouho bys venku nevydržela. Ta krásná zima se spoustou príma sněhu zatím nepřišla. Sissi, stejně jako jsi to dělala ty, skáče do závějí pro kuličky. Takovou sněhovou zimu jsi milovala. Vzpomínám, když jsme spolu šly lesní cestou z Dvořiska směrem na Loučky a tam jsme musely odbočit zpět k Odrám. Cestička byla neprošlapaná a my jsme se brodily skoro metrem sněhu. A to jsme po dlouhé procházce měly domů ještě asi 3 kilometry. Zvládly jsme to, ale přišly jsme pořádně utahané. Jó, to jsme ještě obě byly ve formě.  |
Komentáře návštěvníků
| Denny 28.4.13 21:12 | Ty moje zlatíčko jsme spolu v nebíčku
|
| Denny 27.4.13 18:51 | Ahojky přidal jsem si tě do psí lásky Denny. Jsme tu jediní 2 dalmatini. Povedlo se,
že jsi holka Je mi líto, že jsme se za
svého psího života nepotkali  |
| anargo 26.2.13 21:19 | Krásný pozdrav na obláček posílá Argo s paničkou |