Ještě abych nezapomněla, chtěla bych dát radu všem mladým pejskařům, kteří vychovávají svého psa a ještě bydlí s rodiči.
Nevím, dnes je jiná doba a děti své rodiče moc neposlouchají a odmlouvají.
Bylo mi 12 let, když jsem dostala svého prvního psa. Pochopitelně křížence, ale něco mezi vlčákem a dogou. Měla jsem sen, chodit se psem na cvičák, to se taky splnilo, ale byl v tom háček a v tom háček s rodiči.
Kdykoliv jsem zavolala psa, a on nepřišel, volala jej moje máma se mnou a to byla největší chyba, pes pak nevěděl, kam dřív a kdo ho volá a nakonec se i bál přijít. Potom taky, když nechtěl poslechnout, zakřičela jsem trochu durazněji, ale v tu chvíli mi přilítla facka se slovy, padej domů, děláš tu ostudu, řveš jako pavián a mamka byla naštvaná a já samozřejmě taky..takhle to šlo pořád a at jsem se hájila, jak jsem se hájila, že je to můj pes, že si ho vychovám, šlo to takhle pořád dál...a pes nakonec uměl jen tak akorát poslouchat, kdy se mu chtělo... Proto nedejte na rodiče a jdete si za svým způsobem výchovy psa sami...
já tak nemohla, ale dneska mužete..
jen Moje rada