Napadení

www.idnes.cz/…

Tak nějak jako ta černá potvůrka

www.youtube.com/…
A kdo to vyprovokoval? Pipiny.

no, tak to funguje u těch, co se daj odvolat a né u těch, kdo se řítí tryskem rovnou na hafana v tranzu, ty, přiznám se, mi vaděj taky, ale nestojej za zmínku

Neni důležité za každou cenu páchat dobro.Lidé na to nejsou připraveni a vidí tě jinak...ale...Dobrá nálada sice nevyřeší všechny problémy,ale vytočí tolik lidí,že stojí za to si jí udržet.

Moje rekce by byla,paní prosím vás,jestli si nepřivoláte svýho psa,tak vám ho pokoušu a věřte ,že si to bude pamatovat.

?

Jako třebas místní alkoholičce s níže popisovanou hyenou: Pani, prosim Vás, už tolik nepijte a dávejte Vašemu sluníčku košíček, aby nepřišla pojišťovna na buben...

Tak něco?

Jinak šanci si klidně můžou trénovat na někom jinym. Nám stačilo.

Možná by to chtělo vyměnit názor,dát jim ještě jednu šanci.

pavlinapoddana napsala: držím palce na lepší pány,než na ty,na které jste dodnes narazily.
Docela by stačilo, kdyby tihle páni nasazovali svejm miláčkům pevnej koš. Nám bude devět a eště to budeme dlouho potřebovat!!! Možná, že by to chtělo spíš vyměnit paničku....

Fakt vám moc držím palce na lepší pány,než na ty,na které jste dodnes narazily.Můžu jen děkovat pánubohu,že nás vždycky a ve všem chránil,taky mi náš pan farář naší Cherrynu při každé naší návštěvě požehná,do dnešního dne a to už nám je šest let,nás nepotkalo nic,s čím bychom si neporadily.

pavlinapoddana napsala: To,že jsi nezvládla ochránit svého psa,to není tragedií,vím že je těžké se s tím srovnat,ale pes vycítí snahu z tvé strany,nemyslím,že bys ztratila jeho důvěru do budoucna.Držím vám palce. No, tragédií to asi neni, ale tragédie z toho byla dost hustá. Palce bysme potřebobali spíš na to, abysme už měli konečně štěstí na pejskaře během procházek. Takhle nic jinýho neni, než že voba makáme jak zběsilý a když už to vypadá né sice stoprocentně, ale velmi dobře, opět potkáme další IQ výkvět a sme zase vo hodně pořádnej kus zpátky. Bohužel v tomhle je to prostě buď osud nebo náhoda a nebo smůla či vořech z tohohle.
Jen nějak si na to ne a ne zvyknout.... a trochu už to občas unavuje a taky podporuje agresivitu

vůbec nejseš magor,já první jsem ti napsala,nefůj na psa,ale jsou bohužel situace,bohužel ty jsi toho živoucím důkazem,že to prostě jinak nejde.Jak už jsem psala jinde ,v extrémních situacích je třeba extrémního řešení.A to,že už máš respekt,nebo strach z čehokoli,co by přivodilo podobnou situaci,je naprosto normální reakcí.To,že jsi nezvládla ochránit svého psa,to není tragedií,vím že je těžké se s tím srovnat,ale pes vycítí snahu z tvé strany,nemyslím,že bys ztratila jeho důvěru do budoucna.Držím vám palce.

jj!! Xerox!!

Tohle se mi stává zcela běžně a na všech stránkách - většinou ne ani z důvodu nepřihlášení, ale prostě se vyskytne nějaká chyba a příspěvek zmizí v propadlišti dějin. Samozřejmě se mi to nestane u komentáře na tři slova, ale také vždy u "slohové práce" . Pak to smolit znovu se mi kolikrát nechce, nebo už to neumím tak vystihnout, jako se mi to "naprosto dokonale" (brát s rezervou) podařilo před tím. Po takové zkušenosti zas pár dní kopíruju. Pak zas zapomenu a znova se mi to stane
(preventivně zkopírováno, když už o tom mluvíme )

Ascam napsala:


Nebo já na hyeny - věčně jim vyhrožuju, že z nich udělám psíčkovou, štěkanou a hafanátky.

Ale reálný popis situace si prostě představuju jinak, no.

Kruciš - jeden příspěvek může obsahovat maximálně 3 smajlíky - to jsem nevěděla...

No, to já vim, protože bych je hojně využívala. Možná bych někdy ani nepoužívala slovesa. Nebo by aspoň o pár víc mohlo bejt povolenejch... Ale nejde to.
Mě spíš strašně vadí jedno. Buď mě něco moc nezajímá, takže na to kašlu a nebo mě něco zaujme, nabere se to do mozku a pak jedu. Jak píšu na stroji jako fretka, tak pazourama melu melu a kolikrát se mi už stalo, že jsem odeslala a ono to zmizelo. Tak já znova jako blbec a vono zase. Nakonec jsem zjistila, že jsem nebyla přihlášená. Přitom nikde nebylo upozornění jako - tohle nejde odeslat, nejprv se zaregistrujte nebo přihlašte a bla bla bla. A zpátky se nešlo taky vrátit.
Takže je to tak, že ikskrát jsem něco sesmolila a když to zmizlo zas, tak mělo forum smůlu a já štěstí, že bylo o nějakej ten palec dolů míň.

Nebo já na hyeny - věčně jim vyhrožuju, že z nich udělám psíčkovou, štěkanou a hafanátky.

Ale reálný popis situace si prostě představuju jinak, no.

Kruciš - jeden příspěvek může obsahovat maximálně 3 smajlíky - to jsem nevěděla...

No, tak předpokládám, že pakliže se jí vrhá na psa jinej a vona ho sleduje z větší vzdálenosti, tak řekne 50 metrů. Kdybych to měla brát podle sebe, tak je ze mě lhář. - akorát tu ječim na potomka něco jako: Po třistapadesátý za večer Ti řikám.....

No myslela jsem třeba těch 50m, o kterých psala miky & markusss®. Já to viděla tak maximálně na 10m - a to ještě v případech, kdy pes dával najevo "nechoď ke mně". U "jdu tě sežrat" už to bylo max. kolem dvou metrů.

Ascam napsala: No jo - a tys viděla cenit psa zuby na dálku? Tedy pokud ho neomezovalo vodítko v pohybu?

No, když je nemá tak vohoblovaný jako moje zlato ze smirklu zvanej tenisák a po tisíc + jedněch antibiotik skoro splývající s barvou srsti.....................






.................... tak jo, je to možný, viděla. Nejen na vomezujícím vodítku nebo za provokujícím plotem, ale i na dálku. Podle toho ovšem, jakou dálku myslíš. Jestli třeba pár metrů, klas. silnici, pak jo, to vidět jde, navíc někteří psi hodně, oproti jinejm, vyhrnujou pysky a zuby jim zářej jako sníh.

No jo - a tys viděla cenit psa zuby na dálku? Tedy pokud ho neomezovalo vodítko v pohybu?

Nevim, jak to přesně popsat. Psa čapnul z vnější strany za přední nohu těsně pod loktem, sek s nim vo zem a tlamou mu tlačil nohu k zemi.... Když ho majitel chytil za obojek a ten napnul, aby pes nestihnul při překusu se zakousnout jinam a voderval ho směrem nahoru, můj se prohejbal na boku spíš dovoblouku a rval mu nahoru jen nohu. Nevim trochu, jak si zvednutí vlčáka ležícího na boku představuješ v praxi. Já unesu psa v narkoze do 26 kil. Víc ani ťuk. Je to ale už jedno, protože kdybych měla tohle zažít znovu, tak bych se stejně nedožila toho, jak to dopadne a bylo by po mně.
Jinak, když už jsme tedy vo tom začly/i (my, či jiní), tak vlastně po celou dobu, když si tak vzpomínám, mi vibrovalo v hlavě jedno - nemůžu si nechat psa vo třech nohách, když do druhýho kopnu, pustí ho jeho majitel a tak se mi pomstí apod. nesmysly, nějaký rozumný dedukce tedy vyprodukovaný v mozku nějak nebyly..., každopádně vím, že když se psem začal cukat se slovy, že ho prostě nikdy nepustí, než pod nim chcípne, protože zapomněl páčidlo, snažila jsem se spíš korigovat, aby se psem nehejbal. Na to mi pak veterinář řek, že je to jedinej důvod, jak se nevědomky noha zachránila vod přehryznutí, že zůstal nehybně ležet a že s nim pes jakkoliv necloumal. Držel ho těsně za kostí skrz naskrz vazama, šlachala, svalama a tu měl jen škráblou.
Těsně po tom, co psa pustil a já ho naháněla, přijeli policajti, který někdo zavolal, protože se tam začli slejzat lidi a šíleně na psa řvali. (Takže to byl celkově horror, protože navíc na svýho psa jsem nikdy neječela, takže i to mu muselo přitížit. Navíc já po pěti, deseti minutách jsem se začla chovat rovněž zcela hystericky a to fakt nemám běžně ve zvyku. Vlastně to byla jedna tupá nepochopitelná reakce za druhou). Sdělili mi, že druhýho psa, kterej nepouští, by zastřelili, kdyby napadl člověka nebo by to bylo v hodně nerušný ulici.... , jinak by zavolali veterináře a vyčkali a že jediný, k čemu jsou je, že zařídí výměnu osobních údajů nás obou, pakliže by odmítl. Zvoneček. A konec.
Děkuju Bohu, jestli teda je, že ho tenkrát nechytil na plnej zákus stoličkama, že to pes přežil a má všechny 4 nohy. Stydím se, že jsem jako jeho pán zklamala jeho důvěru a nebyla schopna ho ochránit. Jako ochránce svýho kamaráda jsem naprosto selhala a s tím se nějak nemůžu vypořádat.
Jinak to jde . Jen jeho lásku - žíhanou tříletou pitbulku - když zrovna nepotkáme, tak né že by mi to vadilo. Důvěra v toto plemeno, i když krásné, je fuč nadobro. Nedá se nic dělat. Protože dělám CT, už nemůžu na skupiny, ale jen individálky, znám mnoho psů těchto plemen a jsou to naprosto krásní miláčkové vůči lidem a tak je taky beru, každopádně mám naprosto specifický názor na toto plemeno, co se týče způsobu jeho chovu, výcviku a chování vůči ostatním psům vzhledem k jeho původnímu účelu apod.
Jsem naprostý alergik, pakliže někdo mluví o bojových plemenech v souvislosti ve vztahu k lidem a jsem schopna být kvůli tomu velmi vulgární a agresivní.
Mám ráda všechny psy. Některé se mi líbí víc, jiní míň, někteří jsou mým tajným přáním, protože bych jim nebyla schopna dát to, co potřebují a nikdy bych si je proto nepořídila v souvilosti s mými možnostmi i povahou a bydlištěm. Nehážu všechny do jednoho pytle, ale v kostce mi nic jinýho např. v tomhle nezbejvá a určitá dávka respektu bude vždy.
Začla jsem vo tom kecat jen kvůli reakci -myslím monique -na to, že tyto druhy pejsků jsou pro mě FUJ. Nejsou. Pro mýho psa ale stoprocentně. O to víc mě to pobavilo, že píšu FUJ (to je ale pletoucích se názvů!) a monikou to bylo pochopeno jako urážka těchto plemen. Spíš si připadám trochu jako magor, že to tak necítím.

Ascam napsala: přikrčená zvířata se zubama venku? To totiž není normální - svědčilo by to spíš o strachu a zas ze strachu ti to zvíře nepoběží bůh ví jak daleko za tvým psem - byla by to spíš reakce obranná.
P

miky & markusss sice nepopisuje mimiku zvířete v týhle situaci, ale představuju si psa v dáli, zalehne číhačově, posouvá se plazmo vpřed s vyceněnejma hlodákama.
Převážná většina napadání psů je více méně ze strachu. Někdy po úspěšných opakovaných výpadech se ovšem může slabě či silně začít přeměňovat na nižší či různě vysokej stupeň agresivity. Sice je to spíš výjimka a různě nakumulovaný se vším možným dalším dohromdy, ale jsou i psi, kteří si v tom libujou.
Podobný plíživý cenění může bejt strachový, může jít o křížence strachu a výpadu, může jít i případně o šikanující "hru" aj.

Já ti nevím, člověče - jako dvanáctiletá jsem nesla Cira do Uhříněvsi na vlak a z vlaku v Říčanech na veterinu (dohromady kolem 10ti km) a to nebyl žádnej adrenalin, co by mi pomohl. Já v tomto nemám představu, prostě - i s mrzáckejma zádama a parézou zvednu opravdu hodně - v takových situacích mi vypíná mozek. Pak samozřejmě nemůžu ani stát - adrenalin se odplaví, bolesti se vrátí, ale to je jiná.
Ale jak jsem psala - chtělo to, aby ubral ten idiot kyslík svému psovi a tys zvedla svého. Možná bych na tvém místě radši riskovala i tu nohu svého psa, kdyby to znamenalo puštění - nevím, nestalo se mi to. Možná bych psa prostě zabila psa - nějak, možná bych zabila i toho krypla a teď seděla v krymu - to je všechno možná. Promiň, že jsem to rozebírala - nedostala jsem se do takové situace, nemůžu tohle posoudit.

miky & markusss napsala: Šla jsem na procházku se svým 3 měsíčním berňákem,..................... Na Mikym to žádné psychické následky nezanechalo.

Mně, jako 14-ti leté holce se tento příběh zařadil mezi můj nejhorší zážitek v životě.

Buď velmi ráda, že tento zážitek ve štěněcím věku neovlivnil nijak Tvého pejska, protože v době socializačních fází to bývá velmi nebezpečné do budoucna. Možná v tomhle případě může platit to, co zde bylo zmíněno:

Ascam napsala: na 99% mu ten pes nechtěl ublížit - to by mu totiž fakt ublížil.

Protože když by chtěl, pak by se zakous a bez zásahu nepustil. Rovněž je zajímavé ono vrčení.
Moje zkušenosti jsou vždy takové, že pitbul buď nijak nevaroval a nebo jen pískal, což si leckdo vykládal jako naopak přátelské gesto.

Co se týče toho, co popisuješ, je to důvodem, proč já osobně jsem velmi alergická na rodiče, kteří nechávají venčit svoje psy dětmi.
V podobným situacích i dospělý může zareagovat zkratem, natož dítě.
Nejen během napadení, ale i během běžných situací venku. Když dítě kopne nebo hodí psovi balon a ten vlítne do silnice, první reakce je, že (místo povelu ke psu, pakliže ten není již naučen, že do silnice bez majitele nevstoupí) skočí do silnice zachraňovat balon auta neauta atd. atd.
Ale to je zase mimo téma.
(Já jsem velmi silný mimotématovník!.

Prosím tě - jen dotaz - kde bereš ta přikrčená zvířata se zubama venku? To totiž není normální - svědčilo by to spíš o strachu a zas ze strachu ti to zvíře nepoběží bůh ví jak daleko za tvým psem - byla by to spíš reakce obranná.
Pokud s tím někdo máte podobnou zkušenost jako miky & markusss® - mohli byste mi to napsat? Docela by mě to zajímalo - jestli se celkově takhle mění chování psů, nebo zda je to fakt taková vyjímka, za kterou to považuji.

Ascam napsala: No já to myslela tak, že psovi ubereš kyslík a samozřejmě druhé zvíře zvedneš taky - tak aby nebyl tah na ránu.......
Je strašné, že úřady tohle neřeší - pro ně je to přestupek a tím to končí. Nikde není dáno kolik přestupků už je moc, kolik utrpení stačí.
Snad se tohle změní s novým návrhem občanského zákoníku, kde by zvíře již nemělo být bráno jako věc.
Co se týče ubrání kyslíku, to skutečně funguje. Ale sotva s padesáti svýma kilama zdvihnu čtyřicetikilovýho ležící psa na boku, kterýmu je do nohy zahryzlej druhej pes. Navíc opatrně, aby se s kostí nic nestalo. Ke všemu, i kdyby šlo o psy malý, na to musej bejt poněkud lidi aspoň dva...

Úřady do lehce řeší, pakliže jde o člověka. Takže nejvýhodnější je v takovýhle situaci nechat se pohryzat. Pak se to trochu hne.

Co se týče novýho zákoníku, moc plusů v něm nevidím, protože u nás jaksi nefungují moc zákony ani vůči lidem.

Katy napsala: V tu chvíli jsem Safímu dala "lehni" a jala se odchytit psa. Ani nevím, jak jsem to dokázala, ale adrenalin ve mně způsobil, že jsem psa držela ve vzduchu. Tak tohle jsem používala dříve vždy. Buď velet lehni a nebo psa šoupnout za sebe /mimochodem v případě stoprocentního povelu lehni to jde využít i naopak, když se pes chce prát a zabránit mu tak v útoku či naopak takto zahnat přibíhahajícího psa/ a jít nekompromisně po druhym psovi. Jenže s tímhle to už nejde. Zjistil, že když se vzdá, lehne si před psa na zem, dokonce si i v dospělosti pomočí a navíc vykálí a vypustí anály a udělá vše, co je jen možné k zabránění útoku, že to prostě nefunguje. Proto se co nejrychleji snaží zaujmout co nejvýhodnější pozici, aby měl navrch. Takže nelze strčit za sebe a za nic na světě by v tuto chvíli nezůstal ležet, ačkoliv poslechne na slovo v jakékoliv jiné situaci, protože naopak by psovi vyběh akorát do huby. Navíc řevem i provokuje.
V případě, že by došlo ke kontaktu tak, že on sám by k psovi přišel (to mám sice vyzkoušeno, ale zásadně to nevyhledávám, protože už mu nelze nikdy po této zkušenosti zcela věřit), nenapadne ho. Tato fobie je jen v souvislosti s přibíhajícím psem.

No, romantika!!

jo to e mi taky stalo, když jsem šla na Říp šel nějakej turista s obrovskym chlupatym teletem bez vodítka, který bylo celý přikrčený vrčelo a mělo zuby venku. Pak skočil po Mikym samozřejmně, že Miky zase utek, ale já myslela, že toho chlapa namístě skopu. Protože Miky byl evidentně vyděšenej. A já neměla ani zájem se seznamovat.

Jen s tim, že tento pejsek zcela zmrzačil několik psů. Vždy byl ale jen jeden zákus, protože byl vždy na vodítku. I když dlouhym. Nikdy jsem nepochopila, proč nechodil na vodítku krátkým a nebo neměl navíc náhubek. Snad i trouba po určitý době pozná, jestli se k němu blíží pes v dobrym nebo jen blafající srábek jen proto, že je neposlušnej (to že za to může jeho majitel a ten je na facku, je jiná věc, protože je do všude ve velkym na dennim pořádku a vždycky to tak bude, jestli psi budou moct chodit na volno) a nebo ve zlym a pak stačí psovi strhnout koš, aby se moh bránit.
Jinak otřesný to bylo. Rozhodně nezapomenutelný. Víc otřesný je, jak dopad můj pes, kterej už tedy, co se týče chtíče ublížit (v tom s Tebou tedy za jedno nejsem), nebyl dávno štěně ani mlaďoch, ale čtyřletej pohodovej šikovnej kámoš a úspěšnej sprotovec, klasickej městskej parkovej společenskej jedinec - to dalo ony 4 roky denní práce. Během pár minut byl toho všeho konec.

Jinak, když už jsem u toho, akorát jsem přišla z venku a zase jeden expert...
Jdu se psem, vidim jinýho na protějším chodníku, svýho zavolám k noze, chytím si ho, procházím a druhej vylítne do silnice a blafe dva metry před náma, klasickej neposlucha bez agresivity, zaslechnu mýho tlumeně zavrčet (psy nenapadne, ale přilítli-li k němu, jde po nich) a řikám FUJ!
Do toho se ozve panička na druhý straně: Hele pocem už z tý silnice nerozčiluj se ty nejsi fuj ty si můj hodnej pejsek ti řikám furt že tam nemáš líst tě eště přejede auto...

přesně tak ... já jí sotva držim protože fenky zrovna nemusí a pám jenom " My se jsme jenom očuchat"

Fakt na zabití

Prostě takoví lidé, kteří nechají svého psa přijít k jinému bez dovolení, jsou na zabití.
a že jich je...

Věřím, že to bylo pro tebe otřesné, ale na 99% mu ten pes nechtěl ublížit - to by mu totiž fakt ublížil. Zabít malé štěně je pro dospělého psa totéž, co zaklepat králíkem nebo kočkou - otázka jednoho zákusu a jednoho trhnutí hlavou.
Ale to ti sotva pomůže - v tu chvíli jsi to prostě vnímala jako ohrožení života, tak to bylo ohrožení života (emočně).
Prostě takoví lidé, kteří nechají svého psa přijít k jinému bez dovolení, jsou na zabití.

Mně taky asi před rokem napadl pes - pitbull. Nikdy mi nijak nevadili, ale brzo jsem změnila názor. Šla jsem na procházku se svým 3 měsíčním berňákem, který nebyl žádný hrdina a ještě na pě nebyl ani pořádně přiviknutý. Po rovné cestě, takže jsme viděla alspoň dvěstě metrů před sebe. Zahlídli jsme chlapa se psi a tak já i moje kámoška jsme psi přivázali. Když se k nám muž přiblížil zhruba na 50 metrů, zjistili jsme, že má dva nepřivázané pitbully. Ani jsem strach neměla, protože se mi ještě nikdy tohle nestalo. Jeden ze psů se přikrčil a pomalu se plížil k nám, měl zuby venku a hlasitě vrčel. Muž ho ignoroval, šel pořád svým vlastním tempem, a když ho pes neposlechl na zavolání nic si z toho nedělal. Já jsem s vodítkem v ruce dočista zkameněla. Pes se najednou vrhnul na Mikyho a já začala vřískat a brečet. Nikdy jsem neslišela takovej vřískot a samotnou mě to překvapilo. Pustila sem Mikyho a najednou nevěděla co dělat pitbull mu šel po krku a já se najednou měla rozhodnout co dělat. Hrozně jsem se bála a ten chlap byl pořát hrozně daleko. Miky se mu snažil utéct a já jsem běhala za nima. Během té chvilky mi hlavou proběhlo mnoho myšlenek. Ale už když jsem viděla zuřivého psa bylo mi jasné, že ho ihned nakopnu. Tak jsem k němu přišla a ani jsem se nehla, nešlo to tak strašně jsem mu chtěla pomoct, ale nemohla jsem. Vždycky jsem si říkala, že bych se kvůli němu obětovala, ale najednou to nešlo, neustále jsem je stíhala, ale nedokázala jsem nic dělat. Naštěstí se Mikymu nic nestalo. Já jsem se po útoku složila do trávy, objímala Mikyho a brečela. Vždycky jsem si byla jistá dvěma věcma: za prvé: žádnej majitel není tak nezodpovědnej, aby nechal puštěnýho psa, a za druhý: kdyby byl nezodpovědnej tak bych Mikyho ubránila. V tu chvíli se všechno rozpadlo a já už si nebyla jistá ničím. Věděla jsem, že kdyby tam nebyl ani ten nezodpovědnej chlap, tak by tam asi umřel, a jenom kvuli tomu, že se bojim. Dva týdny jsem nevilezla z domu a i po dvou týdnech jsem se bála jen před dům,po měsíci se to srovnalo a já konečně chodím zase všude. I když je pravda, že když vidím psa bez vodítka ihned změním směr. Na Mikym to žádné psychické následky nezanechalo. Mně, jako 14-ti leté holce se tento příběh zařadil mezi můj nejhorší zážitek v životě.

Fuj tak to je hrůza, co tady čtu...
Jsem šťastná za to, že bydlím tam, kde bydlím.. sice i tady se najdou debilové, ale my měli kolizi jen s jedním (naštěstí se to obešlo bez následků). Kříženec pravděpodobně LR a RTW, který si do onoho dne se Safím docela hrál, najednou visel Safírkovi na zádech - měl v tlamě celý jeho hřbet (plný zákus) a odmítal pustit. Safírek byl tak, že když otočil hlavu, nedosáhl na něj a pes ho držel přitisklého k zemi, což mu znemožňovalo jakýkoliv pohyb. Panička psa držela a chtěla jej odtáhnout (to jsem zarazila - pes by mu vytrhl kus zad), zatímco já do něj mlátila, kopala, do očí píchala.. nic nepomohlo . Díky Bohu netrhal, ale "jenom" držel. Naštěstí se ho pak nějak podařilo uvolnit... Safí vyskočil, oklepal se, čuměl na mě a šli jsme dál - pohoda . Paničku jsem málem zabila, ale ovládla jsem se. Safírkovi bylo nějakých 14 měsíců, tomu psovi asi 8.
Naštěstí teď chodí zásadně s košem, ale řeknu vám - nepěkný pocit, když stojíte v lese, kocháte se a najednou se vyřítí obrovská černá bestie, která vám chce zabít psa...V tu chvíli jsem Safímu dala "lehni" a jala se odchytit psa. Ani nevím, jak jsem to dokázala, ale adrenalin ve mně způsobil, že jsem psa držela ve vzduchu. Panička přišla, chytla ho za obojek, já psa pustila a ona ho pustila taky (je to asi 40kg čistého masa) a tohle se opakovalo asi 4x, než ho omotala okolo stromu a počkala, až odejdeme. Fuj, to byly šílené zážitky...ale jsem moc ráda, že to Safírka nepoznamenalo a proti psům nic moc nemá a dokáže s nimi i "sdílet lože"..

No já to myslela tak, že psovi ubereš kyslík a samozřejmě druhé zvíře zvedneš taky - tak aby nebyl tah na ránu. Já takhle naposledy řešila oko - respektive prokousnutou lebku za oko levým špičákem, pravý doprostřed hlavy a spodní špičáky do spodní čelisti. Bylo to strašné, ale to je fuk.
Pravdou je, že kdyby mi cizí pes takhle držel psa, že se můžu jen domnívat, jak bych se zachovala - nikdy se mi to nestalo.
Nicméně lidi stylu té vaší báby, nebo paní Legové prostě jsou - a to je ta největší potíž. Lidé jsou různí a někteří vůbec nejsou schopni řešit krizové situace - a proč by taky babička, která si na vodítku vede desetikilového pejska, měla vědět jak ovládnout třeba 50ti kilového psa v afektu, že. Je strašné, že úřady tohle neřeší - pro ně je to přestupek a tím to končí. Nikde není dáno kolik přestupků už je moc, kolik utrpení stačí.
Snad se tohle změní s novým návrhem občanského zákoníku, kde by zvíře již nemělo být bráno jako věc.

V podstatě, když si tak čtu, to co píšeš, jsou to moje slova před lety. Dneska je to ale jiný.
Pes ho chytil za loket, převalil na zem, přileh ho a on když se začal jen lehce hýbat, řval ještě víc bolestí. Kdyby v tuhle chvíli jakkoliv s pitbulem manipuloval - např. ho hodil do vzduchu za ohryzek, nohu by mu pes urval. To jsem v podvědomí věděla a nejen zákus špičákama, ale i to, že s nim nějak necloumal mu zachránilo nohu. Stačilo, že psa držel na napnutym vobojku s vyčkáváním odtrhnutí, i napnutí způsobovalo eště větší bolesti.
Po tom, co ho pes pustil, jsem měla co dělat, abych svýho vůbec v šoku chytla a skákajícího po třech dopravila do auta k odvozu na veterinu.
Mít pistol, už jsem v base nebo je z toho pěkná soudní aféra v Blesku s podporou ochránců. Takhle jsem jen věděla, že onen člověk bydlí za rohem a jeho pes není zrovna nejstarší a vypadá dost dobře. Do té doby jsem radila přesně, co Ty a poprvé v životě zjistila, že jsou situace, kdy člověk jedná zcela jinak, než plánuje. Během incidentu si pamatuju jen to, že jsem naprosto idiotsky zkoušela v šoku naprostý debility, jako tahat psa za uši (o to vís logicky stiskl se slovy jeho pána - co to děláte, za uši ne....), rvát mu ruce do huby ( ) a roztrhnout si vo jeho zuby kůži, kroucení a rvaní za koule myslím, ale nepomohlo, protože jsem neměla v tu chvíli vůbec stisk, jen se klepala jak idiot a pustil až po opakovaným stisku a to těsně po něm, prostě ve chvíli, kdy si chtěl překousnout jinam.
To, že chodil denně kolem našeho domu mi způsobilo problémy, protože můj pes ho cejtil z bytu i při zavřených oknech a ztěžovalo mi to nápravu. Mmch. následující 2-3 měsíce učůrával strachy i před čivavou pohybujícím se sto metrů od něj. Musela jsem svoje další psy odvést k příbuzným, protože ani s nimi nemohl být v kontaktu. Po čtvrt roce se to změnilo v klasickou strachovou obrannou agresivitu, se kterou jsme bojovali léta. Dnes to jde, podařilo se lecos a taky - na lecos si zvykneš, i když nerada.
Tím, že o tom mluvím se mi tedy nijak neuleví.

Jinak, zmínila jsem i další následovníky tohoto zvířátka.
T.č. je zde mnoho let cca 60-70letá paní hlídající své dceři křížence pitbula, kterého si přivezli z jižní dovolené z útulku vykastrovaného po tom, co v něm zakousl několik psů.
Je to miláček. Na veřejných prostranstvích chodí buď na volno s košem, kdy drtí naprosto každýho psa ale i některý feny, to je fuk, protože paní říkala - on si totiž vybírááá - a v lese bez koše, proto do něj chodí jen ti, které si zatím nevybral a nebo chodí na prádelní šňůře, kterou paní buď stačí obmotat kolem lampy nebo ji neudrží a nebo ji přitáhne přes silnici na provazu na jinýho psa. Desítky stížností se řešili na úřadu a nic se neděje. Pani má psa pojištěnýho a zcela rázně každýho informuje - přijďte si, pojišťovna to zaplatí. A ta platí. A pani se směje. Když válcuje pes jiný s košem, ani se neobtěžuje si pro něj jít - dyť má přeci košík a její povely zní - poď uuuž, ti to dneska už stačilo, dyk je to už pátej....
Poslední, co se týhle šikulce podařilo je hnát bišonka, kterej vlítnul přímo pod auto a bylo po něm (smrt snad rychlejí), servat 70kg rtw, který měl (ať se to rýmuje k váze) 75 stehů po celý hlavě a od tý doby je z něj rovněž zabiják, potrhat celou pitbulku a prokousnout jí ledviny a plíce. Jak přežila, neni nikomu jasný.
A jak se zmiňuješ, úprky lidí, strach na ulici, prázdnej lesopark. A baba? Nosí si sebou igelitku, protože v ní má noviny. Ty si vyndá, položí na lavičku v parku a čeká, až pes dorazí.
A fakt to nejni úryvek z nový komedie. Nás tenhle miláček měl ve spárech dvakrát naštěstí s košem. Můj pes byl sraženej několikrát k zemi, rozmlátila jsem mu železnej košík vo hlavu tak, že z něj byla zdemolovaná placka a se psem to ani nehlo. Nakonec jsem musela svýho přivázat k plotu, po tom co druhej po něm skákal a tohohle vodvýst paničce, protože vona neví přeci, jak ho má asi chytit.... za nožičky neee, to by ho bolelo a za vocásek hladkosrstej v pletenejch rukavičkách ne a ne ho udržet.

Hej, nechcete někdo přijet k nám na návštěvu????

To přeci není fyzicky možný, aby ten pes vydržel 20 minut bez kyslíku - nebo ho ten debil nehodil za ohryzek do vzduchu? A tedy můžu ti říct, že pokud by přežil pes, tak majitel by asi nepřežil následovně. Já vím, tohle se strašně snadno říká. Mne vycvičil Cir v tomto - on nebyl jen rváč, on opravdu zabíjel, pokud člověk nebyl dostatečně rychlý - a jednou jsem za to byla velmi vděčná. Taky ale do 14ti bez koše nevylezl z baráku a rvačky z mého zavinění byly snad jen dvě za celý náš společný, sedmnáctiletý život - a i ty byly ode mne samozřejmě ukončeny v nejkratším možném čase (pes na stahováku a za koule ve vzduchu - cca 5 minut, než mu druhý vyklouzl z držky) a začaly s košem - bohužel ne každý majitel přemýšlí u snahy chytit cizího psa. Z Cirových dob opravdu nesnáším rvačky a pokud se serve můj pes, tak ho opravdu zbiju jak koně - padni kam padni. A zas bohužel - mám na tohle smůlu. Moje hyeny projdou kolem zuřícího psa samy, na volno, na půl metru daleko aniž by otočily hlavu, ale prostě se sem tam najde psí sebevrah, co do nich zkusí nastoupit. Taky jak jsem cvičila pejsky na kšefty, tak se občas zadařilo - plus se samozřejmě vždycky do něčeho takového přiseru, aniž mám psa. Jedu se poprvé podívat na coursing? Trhám od sebe feny RR, které jsem nikdy neviděla - a podobně.
Jinak u nás taky byla jedna taková kráva, co nechávala svoje posrané NO napadat všechny a zabíjet malé psy. Paní Legová - všeobecně to na Jižňáku známá figurka. Když jsem šla na procházku, tak lidi z dálky začli prchat, pak zastavili a když jsme se míjeli, tak říkali, že už si mysleli, že je to ona - než uviděli víc jak dva psy. Chodila jsem i schválně tam kam ona, ale nikdy jsem jí nenačapala při činu a mých se ti její sráči báli. Až jednou to zkusili na kamarádova RTW (postupem času si začali troufat i na velké psy) - a šmudlínek milého Maxe (starší z NO) málem zabil. Pak teprve té krávě došlo, že by na ně asi měla dávat víc pozor, takže je aspoň nenechávala samotné lítat, ale i tak ještě napadli mnoho psů... Úřad na to kašlal - i když jednou i zavinili smrt člověka - starší pán dostal infarkt, když mu před očima roztrhli na dvě půlky malého knírače, kterého měl na vodítku.

To je šílené! Takoví lidé fakt zaslouží sekyrkou do palice, aby se jim buď rozsvítilo, nebo zhaslo definitivně!

Tenkrát bych bývala zabíjela taky, kdyby to šlo, nemysli, že ne. Do týhle chvíle jsem byla vždycky generál. Představ si půlnoc, Tvůj pes vzorně ve městě s náhubkem, aby neměli kolemjdoucí poznámky, čuchá si na volno pár metrů před Tebou, potkáváte psí kamarády, poklábosíte, psi si pohrajou,pak zahlídneš na rohu ve tmě týpka, kterej vede na vodítku po silnici psa. Svýho zodpovědně zavoláš, on se otočí, aby Tě poslech a ve chvíli, kdy tohoto psa míjí nadšeně směrem k Tobě, aby poslechl a dostal odměnu, pes se na dlouhý šňůře bez hlesnutí zahryzne do nohy, povalí ho na zem a majitel sdělí - jo, pani, to se stát nemělo, von už ho nepustí a zabije ho, já nemam sebou páčidlo... Tuhle větu fakt nikdy nezapomenu.
Přiznám se - a to už nejsem nejmladší - a dosud jsem měla hodně psů, intenzivně je cvičila a mrskala jeden závod za druhym, syslila poháry, zažila různý incidenty, ale vždycky to nějak pozitivně dopadlo. Tenkrát to bylo ale rychlý a úplně jiný. Nikdy jsem nezažila větší bezmocnost a beznaděj a byla jsem přesvědčená, že psovi nohu uhryzne. Jak minuty nabíhaly, bylo to furt jen horší. Pes na zádech, odkloněnej pohled, šílenej řev a to všechno okolo, čímž dával najevo, že ví, že mu jde o život a udělá naprosto vše, co by mu ho mohlo zachránit. V kapse jsem měla maximálně piškoty a tak dvě hračky a igeliťák. Člověk držel svýho psa za vobojek a co pár vteřin velel pust a já, vždycky pevná v kramflecích, která jsem věděla, že pes přijde o nohu, jsem cejtila jen klepačku, vibrace a zoufalý ječení svýho kamaráda. Kdybych do psa kopla, kdo ví, jestli by ho majitel nepustil a nenechal si užívat a navíc bych necukla už z tak likvidovanou nohou v hubě. Pokoušela jsem se, pochopitelně, rvát psovi koule apod., ale klepaly se mi ruce tak, že ani nevim, jestli to byl stisk. Po době, která mi připadla delší než celej život, chtěl pes přehryznout jinam a tak ho majitel odtrh. Následoval boj o život a mnoho měsíců intenzivní práce navrátit pejska alespoň částečně do normálu, následovala velká omezení a konec skupinový CT, konec flyballu, agility a všeho, kde je pes bez náhubku pospolu s jinými psy a následovala nenávist a odpor a neovladatelný obavy. Kdybych měla v kapse účinnou zbraň, vím, že bych ji použila, měla to být ale jen noční příjemná romantická procházka. Na můj dotaz, proč nemá pes náhubek a není na krátkým vodítku, mi bylo sděleno jedno: Mám psa na delším vodítk protože ho nikdy ho nepouštím, už ho ale napsalo několik psů, košík nemá, aby se moh bránit a já vim, že vyhraje. Na můj údiv, proč můj pes, s košíkem na hubě, kterej se ho ani nedotk, snad se po něm ani nepodíval odpověď další zcela jasná - kdyby nebyl na volno, pani a byl u Vaší nohy na vodítku, můj by na něj nedosáh, nebylo to naschvál, byla to náhoda...
Prostě se stalo a okamžik nezodpovědnosti způsobil hodně ošklivýho trápení. Pes loni zemřel na rakovinu kostí a přiznám se bez studu, že jsem měla docela radost.
Tím to ale nekončí, následovníci jsou zde minimálně dva (ti vesele napadají kdekoho, navíc jsou vykastrovaní, takže se jim druzí psi - samci - ani nijak nebrání), majitelé vždy jen zamávají pojistkou a nic, i přes neustálé stížnosti na městskou část, se neděje. "Dyk majitelé fšecko z pojistky uhradí, tak vo co de????"
Važte si všichni, že jste nepotkali debila. Je to něco, co nejde zcela zlikvidovat ani ze psa, ani z podvědomí člověka.

No já tam právě bydlela až do loňska - se smečkou dominantních psů to nebyla moc sranda. Ale pak se mi zadařilo ty lidi vychovat . Jen při objevení nového kusu to chtělo vždy vyjasnění pravidel - ale s tím mi pak pomáhali ostatní - majitelé pudlíků, jorků a jiných pejsků, kteří nás znali. Nový člověk totiž dost často začal všude vyprávět, jací jsme zlí, ostatní nás ale nedali

sice už mi naa to NIKO nic nenapíše, ale přecejen: pardon KECY

Tak tentokrát souhlas!
To je nejhorší ty keci o tom, že si pejsci přece spolu chtějí hrát a socializace a blbiny...nevím, proč bych si měla nechat psa očmuchávat od nějakého cizího kolemjdoucího, který kdovíkde lez, má kdovíkolik blech a o jeho spolehlivosti, že tomu mému psu nic neudělá, nic nevím...
je to fakt hrozná móda hlavně teda ve městě, takže díky bohu, že bydlím mimo větší aglomeraci s páníčkama typu: "ale vždyť on si chce jen hrát".

Já v případě, že k nám dorazí pes, nejprve řvu lehni a pak skáču po nejdominantnějším ve smečce - dřív po Cirovi, pak po Ariskovi, Ascamovi a teď už dlouho po Celtině. Toho si prostě podržím, nicméně i nervavé psy prostě odkopávám, pokud je to nutné a pes by šel do kontaktu. Podle mne je lepší, když ho nakopnu, než když ho můj pes sežere. Jinak chodíme nahatí - ani obojky neberu. Jen Cir chodil celý život s obojkem a do 14ti let i s košem, ale pak mu to nedělalo dobře na krční páteř, kterou mu zlámal jeden nýmand na závodě veteránů při kontroláku, takže pak chodil až do smrti taky bez něj.

No, to znám. Jsou na facku. Tito. Jenže do parků jich leze čím dál tím víc. Každopádně já mám kvůli onomu incidentu teď psa, kterej sice poslouchá na slovo a může chodit na volno bez koše klidně,nikoho nenapadá, ale už mu prostě nejde v tomhle stoprocentně věřit, nikdy nikoho neraf, ale to jen kvůli tomu, že mu to nedovolim. Situací, kdy ho napad jinej pes je nespočetně a situace, kdy k nám přiběhne jinej pes a on po tomhle zážitku bere všechno jako útok a tak by šel po něm. Jenže lidí, kteří maj psa nevycvičenýho, nevychovanýho, prostě neposlušnýho,ale třeba nervavýho je - aspoň tady - většina a kdybych psa nezajistila košem nebo přichycením tak, že na druhýho nemůže, došlo by k maléru. Pochopitelně bych mohla argumentovat tím, že můj pes nic nevyvolal, nezavinil, k nikomu neběžel, nikoho nenapad, jen se bránil, ale jsem asi ujetá, páč představa, že můj pes někomu ublíží, byť to nevyprovokuje, to teda není nic pro mě.
To by bylo téma pro mě - psi a náhubky.... Osobně jsem zastánce toho, že kdyby to mělo mýho psa ochránit, tak mu klidně dávám náhubek furt. Ale to je na knihu. Prostě shrnuto, pakliže mám zvíře, o kterém si nejsem jistá, že druhého psa nekousne, má mít prostě koš a jestli žere navíc malý psy, má ho nemít železnej.....Ačkoliv moji psi nikdy nemuseli nosit náhubek, vodítko a vlastě ani vobojek, kdyby k tomu došlo, hlasovala bych pro košíky všem. Byly doby, kdy jsem toho byla odpůrcem, ale názory se někdy, i když třebas násilně, mění.... To bude mínusů.

No - já nikdy neměla pejsky vhodné ke hrám s ostatními, takže to mi nepřijde jako handicap. Pokud je pes poslušný, nevidím vůbec problém v jeho pohybu na volno a bez koše. A když někdo nechá svého psa, aby takového pejska obtěžoval, tak by zasloužil nakopat on, že. Já úplně nesnáším, když se k mým psům řítí jiný, byť evidentně přátelský pes - a dneska je to šílená móda. Když na lidi zařvu, ať si psa chytěj, tak jsou ještě uražení.

Já osobně, až na výjimky, neznám žádného pejska z těchto ras jakkoliv problémového vůči lidem, přímo naopak, ale vzhledem k původu a povaze těchto zvířátek neznám, až na výjimky, pejska, který by byl vhodný ke hrám s ostatními cizími psy do parku apod. A navíc znám opravdu mnoho zcela vypatlaných individuí, kteří jsou holým neštěstím pro psa a ten pak pro všechny další psy.

Já tedy osobně mám spíš velmi kladné zkušenosti - se všemi plemeny typu bull i s jejich majiteli. Jen jednoho "asipita" a bulíčka jsem litovala, že mají za pány kretény.
Ale jinak to jsou psi všeobecně velmi milí a dobře cvičitelní.

nojo a teď si představte , když se takový staford, pitbul či já nevím kdo vrhne na dvoukilového jorka....bohužel už jsme párkrát měli tu čest naštěstí nějakým zázrakem bez fyzické újmy....
mám tahle plemena ráda, ale tohle byli psi nesprávných majitelů a takhle to dopadlo...

pavlinapoddana napsala: Já bych nezabila toho psa,spíš bych nechala seřezat toho majitele,to zvíře za svou sprzněnou výchovu nemůže.
Tak já, kdyby to jen trochu šlo, zabila bych oba. Psa rychle v onu chvíli proto, abych svýmu zachránila život, aby mi mýho nezakous nebo nezmrzačil fyzicky i psychicky a majitele pomalu kdykoliv proto, že to dopustil. To jsou negativa civilizace, že mám holt smůlu. Mluvit o tom, že by měl být zákon naprosto stejně přísný za zranění lidí jako za zranění zvířat, nemá význam, protože v naší krásné vlasti neexistuje optimální trest ani pro lidi.

V krajních situacích se bohužel musí hledat krajní řešení

No jasně že pes za to nemůže, ale v okamžiku, kdy by byl můj pes, který si nezačal, ohrožen, tak bych to udělala. Prostě by mi nic jiného nezbylo.