Já osobně jsem se přiklonil k EO z důvodů nepřivolatelnosti psa. Zkoušel jsem různé metody, pamlsky, stopovačku, hračky, náhodné vypouštění a přivolání, ale jakmile uslyšel cvaknutí karabiny, otočil se na mne, viděl, že zmizelo mezi námi pojítko a už ho nebylo. Obvykle utíkal směrem, kde si hrával s ostatními psy - na sídlišti. Pokárání při odchycení nepomohlo, vše bral jako hru. Nalákání také nezabíralo a to jsem se vyvaroval trestů pokud náhodou přišel sám, naopak dostal hračku. Ale jeho hyperaktivita v mládí byla nekonečná
No a z obavy, aby mi nevletěl pod první projíždějící auto ve chvíli, kdy uvidí na druhé straně cesty jiného psa a bude na volno jsem si řekl že zvolím tuto i pro mne bolestivou variantu.
Stačily dva dny a jeho chování se otočilo o 180°. Z pověstného utíkače se stal ochotný pes vrátit se na přivolání popř. pokud bylo silné lákadlo na zvukový signál.
Prvotní reakcí byl úlek. Nenapadlo jej, že to jde z obojku, spíš si myslel, že to pochází ze země. Přiběhl, dostal velkou pochvalu a odměnu. Dodnes si nespojuje zvukový signál ani impuls s obojkem, protože používám široký kožený obojek a tak nepozná co všechno má na krku, ovšem moc dobře zná ovladač, takže někdy, když se rozhodne zlobit v tu nesprávnou chvíli, stačí ukázat ovladač a bývá klid.