Ano už mi bylo 18 a myslím, že máma ví, že to vážně myslím. Psům se věnuji už pár měsíců, (asi 3 roky aktivně, předtím jsem chodila i do útulku venčit a podobně, s tím naším nebylo moc řeči, také jsem ho brala ven, ale on nebyl žádné tintítko, v mládí míval kolem 60KG, nebyl tlustá, ale obrovský .. a tím, že nebyl socializován, musel se dávat pozor, když jsme někoho potkali. Postupem času mi alepspoň přestal útočit na okolně procházející lidi. A netáhl. Jenže jako parťák by stejně nebyl. V té sobě už mu bylo nějakých 8-9 let. No a když už byl starší, tak zase nemohl moc dobře chodit (odmalička měl probléms nohama .. dysplazie no .. )Tak sem o nemohla brát moc daleko) za pomoci kamarádky, která má border kolii. Lěpšího a vyrovnanějšího psa jsem snad v životě nepotkala. Náš Black byl z policejního vrhu, tkže máma viděla i jeho otce. Ten byl tak ostrej, že byl nakonec přesunut do věznice. Ona si stejně myslí, že je normální blížit se ke svému psovi s obavou, že když mu seberu to, co on mi ukradl, je normální. I tu borderku viděla jak je to super společenský pes. A jakou má radost z toho, že může s páníčky všude cestovat. Berou ji i s sebou na vodu, jezdí na kajaku. A moc ji to baví, je šťastná. Taky bych chtěla aby náš pes byl takhle šťastný
Bohužel ona si myslí, že je to plemenem. Mimo jiné. Prostě, že němcký ovčák na tohle není. Těžko jí vysvětlovat, že tohle plemeno potřebuje nějaké zaměstnání, vědět že něco dělá, je užitečný, to vám nemusím jistě popisovat. Ano borderka taky, jenže máma si myslí, že NO naplní být celý život u baráku a chození na "nucené" (tak jim říkám) procházky. Nechci s tím novým psem chodit na sportovní kynologii a tk. To už by nejspíšš vůbec neproslo a navíc bych chtěla aby tp byl prostě pes parťák. No zkrátka ten, kterého jsem popisovala v prvním příspěvku. Omlouvám se za neuspořádanost příspěvku, ale jsem děsně rozhozená a píšu všechny mysšlenky.