| Majitel: HaDaS | • Plemeno: Jack Russell Teriér s PP |
| Zapsáno: 15. 4. 2011 | • Poslední aktualizace: 4. 7. 2011   |
| Počet návštěv: 890 | • Počet palců: 0 |
| Kategorie: Skupina 3 | • Oblíbenost: 9 uživatelů  |
| Datum narození: 10. 3. 2011 | • Hmotnost: 4.9 kg |
| Fotek a videí: 65+3 | • Komentářů: 10 |
| |
O mně: Trikolorní - bílá, hnědá, černá. Srst jemně broken.
Kliďas.
Původ: BENE CZECH - chovná stanice Jack Russell teriérů. Matka: Xanada Zóna Bulls (alias Fany) http://www.beneczech.estranky.cz/ Otec: Bon John Frifro Figlarski
Krmení: Purina : Pro Plan - Puppy Small Original 2-8
Oblíbená hračka: Hračka Skinneeez Mini skunk (Spot) a PET láhev (prázdá)
Jak mi doma říkají: Kůpre, Kůpy, Kůpíku, Kupe, Kůpříku
Svátek: 7.9.
Poznámka: Už mi padají zoubky :-)
Složky fotekPrezentace je archivována a neobsahuje fotky v plné velikosti
Všechny fotky (64) | Ostatní (64) | ||
 Časová osa | Fotky z deníčku (0) | ||
 | Cooper na zahradě - 1. díl | 18.05.2011 |
| Dětičky na návštěvě u Coopera | 28.04.2011 |
Deníček vývoj počasí| 3 7.2011 |   9°C 15°C |
| 2 7.2011 |   10°C 17°C |
| 2 7.2011 | Po měsíci a půl jsem se konečně odhodlal k napsání něčeho zajímavého o mém
rošťákovi Cooperovi. Ne že by nebylo co psát, ale pracovní vytížení a letní
únava před dovolenou, mi nedali dost zbytkových sil k napsání něčeho smysluplného.
I když se hlavě chtělo. Zažili jsme toho opravdu spoustu, takže hezky popořádku. Cooper je opravdové zlatíčko. Žádný poděs jak mně všichni varovali. To z mého pohledu znamená, že doma ani na zahradě nic neničí, s pejsky vychází úplně úžasně, s lidmi jakbysmet. O dětech to se nedá ani popsat. Nejenže je skvělý k mým dětem, což považuji za jakousi samozřejmost, ale jakmile vidí dítě, přijde k němu, žádný šílený úprk, a ihned se nechá hladit, řádně jej očuchá, ale naskáče, prostě pohodička. Co považuji za náš společný úspěch, Coopera a můj, je jeho poslušnost. Povely sice někdy odmítá a kouká na mně jako na šílence, který chce zase nějaký nesmysl, ale nakonec jej vždy provede. Sedni, lehni, někdy přines (to nám moc zatím nejde), čekej (to je perfektní, protože se naučil čekat před obrubníkem u silnice, či nevleze do bytu, nebo počká venku až k němu přijdu), jdeme, ke mně (v tom máme taky ještě mezírky, hlavně když si hraje s jinými hafany), zůstaň, nesmíš, fuj je to, panáček (to je povel aby se postavil na zadní – ve stádiu učení), hledej a jeden takový omylem naučený povel – honem (to když se někam pospíchá). Co nám zatím nejde, je povel k noze, ale chce to čas. Coopera učím vše většinou jen tak mimoděk při hře, či vycházkách. Prostě žádný drill. No a teď snad něco ke Cooperovým zážitkům. Asi před měsícem si hrál na pískovišti, nebojte, ne na veřejném, ale na našem vlastním, to aby nehrabal na zahradě, a najednou pištění, úprk, kňourání a nevím co ještě. Co se stalo? To byla otázka. Nic si nelízal, nikde žádná krev. Tak přišla na řadu důkladná prohlídka. Packy, tělo a pořád nic nevidím. Potom tlamka, stále nic, a najednou kouknu pod čumák a vida – včelí žihadlo. Takže šlo ven, trochu vymáčknutí a je po bolístce. Otok neměl žádný, takže fajn, alergie tohoto druhu není. Veterinář je příběh sám o sobě. Takže alespoň krátké shrnutí, které ještě rozeberu v nějakém dalším bodě. Veterinář je jeden z našich, tedy Cooperových, nejlepších kámošů. Když se blížíme ke dveřím do baráku, je k nezastavení a dobývá se do nich. V čekárně nejdříve vše očuchá a poté se zase posadí ke dveřím do ordinace, a čeká kdy se otevřou. Když se tak stane, začne vrtět ocáskem, když na něj veterinář promluví tak ihned vběhne dovnitř. Takže žádný stres. Doufám, že nám to vydrží. Očkování zvládnul perfektně. Reakce nulová, ani kníknutí. Večerní venčení hafan konečně zvládnul asi před čtrnácti dni. Sice je obezřetný jak na lovu, ale už se probíhá noční Prahou a těší se na další pesany a na hru ve tmě. Jinak venčení jako takové je pohoda. Vodítko používám pouze jako výcvikovou nutnost, nebo v nebezpečných lokalitách. Hlavně u silnic. Někdy je vodítko nutné v případě setkání se s nesocializovaným hafanem. Moc jsme jich ale nepotkali. Štěstí. Pesani v našem okolí jsou opravdu skvělý, včetně jejich páníčků a paniček. Cooper má rád všechny pejsky, ale obzvlášť miluje psi velké. Nepohrdne Labradorem, Vlčákem, Setrem ani většími druhy bulíků. Potkali jsme se i s Vlkodavem … a … pohoda. I když je Cooper primárně granulo-žrout, tak nepohrne ničím. Myslím, že kdyby to nevadilo jeho psímu metabolismu, tak by s úspěchem mohl být i vegánem. Je schopný baštit třešně i višně včetně pecek, kterých je v našem okolí opravdu dostatek, lesní jahody, které baští přímo z keříků, maliny na naší zahradě zvládá taktéž. A minulý týden jsme byli na borůvkách, to byla bašta. Samozřejmě že nepohrdne ani mrkví, rajčetem, mandarinkou, okurkou (salátovou) a mnohým dalším. Většinou se k tomu dostane jen tak mimoděk, když děti někde něco upustí. Naposledy když jsme přijeli na chatu, tak objevil na zahradě houbičky, vypadaly jak Lisohlávky, ale nebyly. Byl v pohodě. Tuhle se mi rozlilo pivko na verandě, než jsem se stačil vrátit s hadrem, bylo pryč a Cooper vypadal náramně spokojeně. Ale nebojte se, zas tak hroznou stravu, jak to z předešlých řádků vypadá, nemá. Vše je v malých dávkách. Alespoň doufám. Koupání v přírodě stále miluje, ale bohužel mu bylo zatrhnuto, k tomu se taktéž ještě vrátím. Avšak dnes jsem jej poprvé viděl, i přes veškerou snahu vyhnout se koupání v přírodě, poprvé plavat. Byly jsme na procházce podél Vltavy. Cooper čuchá k vodičce a najednou hop a skok … Cooper plave jak Ian Thorp na olympiádě. Já hrůzu v očích … poté již jen smích. Zaplaval si tak deset metrů od břehu. Poté jsem jej zavolal jménem. Otočka. A už si to čochtal nazpátek. Na břehu se oklepal, udělal pár rychlo-koleček okolo ničeho … a šup do pracho-písku. To byla pohodička. Čůrání a kálení doma se nám postupně daří úspěšně odbourávat. Kálení je prakticky vynulováno a čůrání se drží na minimu. Nehody samozřejmě jsou, ale většinou to zvládá na podložky. A když ne, tak se to prostě utře a vyčistí. Plovoučka to zatím zvládá. Když se vyjde ven, je dán pokyn loužička. Reflexy a´la Pavlov opravdu fungují. No, a teď k tomu již dvakrát avizovanému v odstavci o veterináři a koupání v přírodě. Cooper onemocněl zánětem kůže. Předem podotýkám, že jsme prodělali úspěšnou domácí léčbu. Sice není ještě na sto procent vyhráno, nechci to zakřiknout – klepu do dřeva jak šílený – ale vše vypadá velice dobře. Najednou se Cooperovi na tělíčku objevily malé vyboulené skvrnky, které se začaly zvětšovat do podoby bouliček. Tři na bříšku, jedna na tlapce, jedna u tlamky, jedna na hlavičce a jedna na oušku. Hned jsem zvednul telefon, a ten samí den hurá na veterinu. Proběhla důkladná prohlídka od skvělého veterináře, vytrhnutí pár chloupků z inkriminovaných míst, prostudování pod mikroskopem, odebrání vzorků k dalším rozborům (na mou žádost – žádné tahání peněz). Po stanovení diagnózy – bakteriální zánět kůže – došlo k vyholení na všech dotčených místech, vydezinfikování a vyčištění. Cooper držel, zlatíčko. Vyfasoval jsem antibiotika první volby, anti-bakteriální mast, dezinfekci a speciální šampon k domácímu ošetření. Ještě pro jistotu dostává Cooper anti-parazitální přípravek za krk, co kdyby, a můžeme metelit domů. Ještě jsem se samozřejmě optal, jestli je tato nemoc nakažlivá, a je-li pravděpodobné, že se přenese na členy rodiny, či jiné psi, s kterým byl ve styku. Odpověď mě sice uklidní : „Ještě jsem se s tím nesetkal, a dle prvotní diagnózy je to nepravděpodobné, sledujte však všechny, kteří s ním přichází do styku.“ – sdělil mi náš veterinář. Pro jistotu jsem omezil styk Coopera s dětmi a venku jsem se pro jistotu vyhýbal i ostatním pejskům. Co kdyby. Po třech dnech byly známy výsledky z rozborů potvrzeny. Bakteriální zánět kůže, pravděpodobnost nákazy dalších tvorů minimální. Sice mi bylo vše podrobně popsáno, o jakou nemoc se jedná a tak dále, ale hlava mi to nějak vše nevzala. Přeci jen, nejsem lékař. Na kontrolu jsme měli jít sice až po deseti dnech, ale po čtyřech se mi nějak nezdálo, že se to nelepší, tak jsme veterinu navštívili dříve. Bylo mi řečeno ať vydržím, že to bude v pořádku, a že to chvíli trvá. Byla mi však dána nová, jiná mastička. Nyní po čtrnácti dnech bouličky vymizely, a vše se pomalu dostává do normálu. Procedury s mlsáním antibiotik, koupáním a mazáním, však budeme praktikovat ještě minimálně čtrnáct dní. A jaká je příčina? Těch může být opravdu mnoho. Já osobně se kloním k variantě vzniku nákazy z vody potoka, který vytéká z nádrže, respektive jí protéká, a která po mém následném shlédnutí opravdu vábně nevoněla, a ani nevypadala. Příčinou bylo pravděpodobně dlouhé suché a teplé počasí. Jestli měl Cooper nějaký šrám z lesíka, a poté se mu přes ranku něco zaneslo do tělíčka, to už ale asi těžko někdy někdo dohledá. Proto se nyní tomuto potoku vyhýbáme, vyhýbáme se ale radši i dalším přírodním zdrojům vody, zatím. A nakonec jedna čerstvá novinka. Včera Cooperovi vypadnul první zoubek a dnes druhý. Žádný jsem nenašel. |
| 20 5.2011 |   12°C 26°C Od doby co jsme si přivezli Coopera, uplynulo již jedenáct dní. Štěňátko je super. Zatím se vůbec nepotvrzuje, samozřejmě v rámci tohoto plemene, že by byl Cooper nějaký extra poděs. Chvála a dík za to patří samozřejmě i našim přátelům a zároveň chovatelům. Především však Markétě, která nám při výběru, a koneckonců i při převzetí, potvrdila, že bude Cooper opravdu kliďas a miláček. A taky že je. Myslím si, že jsme nemohli mít větší štěstí, než si vzít štěňátko od těchto lidí. Ale dost chvály chovatelům, i když si to opravdu zaslouží, a honem k zážitkům. Protože mám tu možnost a možná pro někoho i štěstí, že nemám žádného nadřízeného a jsem pánem svého času, tak jsem si všechny povinnosti přeorganizoval tak, abych měl minimálně 7 dní volna a dostatek času na Coopera. První den po jeho příjezdu jsem se skálopevně rozhodl, že bude mít pravidelný režim, který budu postupně, den po dni, přizpůsobovat nejenom jeho, ale i mým a rodinným časovým potřebám a plánům. To znamená, že se ráno nablajzne a od 7:30 do 9:00 hodin má vymezený čas k rannímu venčení. Přestože bydlíme v Praze v bytě, který je sice docela velký, ale pořád je to byt, máme tu výhodu, a hlavně Cooper, že se jedná o okrajovou čtvrť, kde je možnost vycházek na louky, do lesa a dokonce i do rokle (Modřanská). O jeho pobytu na chatě, kde trávíme také dost času, se zmíním později. Po návratu většinou usne, jak když ho do vody hodí, a spí tak dvě až dvě a půl hodiny. To znamená do 11:30 hodin. Ve dvanáct je čas na další špacír. Ten trvá od 12:00 do 13:00. Když se vrátí, tak se nabaští granulek a jde opět spát. To je čas na mé povinnosti mimo domov (hodně nepravidelně), a proto je doma ponechán o samotě. Dle sdělení sousedů o Cooperovi ani nevědí. Neštěká, nekňučí a ani jinak nevyvádí. Když odcházím a Cooper nespí, tak je klidný a i po zabouchnutí dveří je v klidu. Když se vracím, dejme tomu okolo třetí hodiny odpolední, není slyšet žádné štěkání ani vytí či kňučení. Do doby než se odstrojím, je Cooper v klidu. Poté ho zavolám a vřele se uvítáme. To je radosti. Je čas na další procházku. Ta trvá dejme tomu od 15:30 do 17:00 někdy do 18: hodin. Čas na třetí dávku krmení je stanoven na sedmou hodinu večerní. Poté následuje ještě venčení v deset a dvanáct hodin večer, které trvá přibližně dvacet minut. Samozřejmě, že toto je stav, kdy se moje štěňátko všechno učí. Postupně dochází k prodlužování času, který tráví pejsek sám, ale počet venčení a ranní a odpolední delší vycházky zůstávají. Venku tedy Cooper stráví asi 5 a ¾ hodiny. To je pro začátek asi všechno k časovým nárokům Coopera a nyní je čas popsat co se od svého příjezdu do nové smečky naučil. Cooper bravurně zvládá povel sedni. To bylo důležité hlavně pro přecházení silnic. Nyní se u obrubníku vždy zastaví a sedne. Úžasné. Snad mu to vydrží. S povelem ke mně je to někdy těžké. Hlavně když nemá náladu, tvrdohlavec. To si sedne a čučí. Když ale odejdu na větší vzdálenost, dejme tomu 50 metrů, a on vidí že se nechystám vrátit, tak to vzdá a přiběhne. Někdy praktikuji i schovávačku, to na něj platí také. Zkoušíme i jiné povely, ale jenom tak mimoděk při hře, nechci mu v tom dělat zmatek. Takže když si hrajeme, tak používám povely přines a hledej. Málem bych zapomněl na nejdůležitější povel  , nesmíš.Venčení je s ním v pohodě, je velice přátelský nejenom k ostatním psům, už se jich ani moc nebojí, ale hlavně k lidem. Drží se krásně u mně, čehož využívám k výcviku chůze na vodítku a u nohy „nenásilnou“ formou . Noční venčení bylo ještě před dvěma dni horror. Bál se udělat krok od dveří. Použil jsem fintu vycházky těsně před setměním, kdy jsem jí protáhl až do úplné tmy. Vzal jsem na radu Avony s sebou ven hračku a zabavil ho. A funguje to. Sice je za tmy obezřetný, ale ne už takový bojsa  .Doma? To je miláček. Nejradši má PET láhve, a skunka (skineeez). Občas jde po proutěných podstavcích pro kytky a běhounu, ale většinou stačí říct nesmíš. Zatím nic nezničil  . Naučil se krásně dojít na dětskou podložku (takové ty na
přebalování mimin), a tam vykonat potřebu. Super. Jinak krásně zvládá vše při
venčení. Samozřejmě, že se občas stane nehoda, ale nic hrozného. Je to šikulka.
Když se jde domů, krásně čeká před prahem, musíme mu přeci vypucovat tlapky.Na chatě je to taky pohodička. Svoje místečko má na verandě a dovnitř nesmí. Pochopil to docela rychle. Šikulka. Hojně využívá i pískoviště kde si dokáže krásně vyhrát. Odpočinek je zatím nejlepší ve stínu trpajzlíka babičky .Zítra bude mít křest na vycházce do kokořínských lesů. Už se těšíme. … právě přines dvě PETky od koše, jdeme ven. |
| 9 5.2011 | 5°C 22°C Převzetí u chovatelů proběhlo úžasně. Štěňata, ale už jen dvě, Cooper a Coffee, jejich mamka Fany a teta Amy nás jako u předešlých návštěv mile přivítali. Cassidy, Cookie a Cliff už byli ve svých nových domovech. Coffeeho si jeho nová panička odveze o něco později. Nebyla to žádná hurá akce, hezky jsme si popovídali, dostali jsme zase spoustu užitečných rad, Jak od rodičů tak od holek (rodina chovatelů) pohráli jsme si s pejsky, a až pak jsme šli vyřídit formality. Po 1 a ½ hodině nadešel čas loučení Loučení bylo pro naše přátele (chovatele) asi velice těžké, ale tak jde život. Cooperovi se u nás, teď to již můžu říct, bude dařit určitě skvěle. Nebylo žádné kňučení ani od Coopera ani od Fany. Jen Coffeek koukal trochu smutně, a olízl Cooperovi čumáček na rozloučenou. Štěňátko jsme „šoupli“ do přepravní tašky (viz. Výdaje), manželka si ho dala k sedačce a už frrr do nového domova. Byli jsem připraveni na to, že by mohlo dojít k pozvracení se štěňátka, ale nic takového. Chvíli se Cooper snažil vylézat z tašky, ale po chvíli to vzdal a usnul. Spal až domů, tedy prakticky ¾ hodiny. Doma mu to chvíli trvalo. Dali jsme mu na to dostatek času. Obešel každičký kout i místnost, všechno si řádně očichal a prohlédl. Nejvíce ho zaujal lesklý koš, okolo kterého pokaždé když prošel, tak se lekl svého vlastního odrazu, a odskočil jak kdyby byl na pružince. Potom teprve přišla na řadu miska s granulkama a pitím. Prostě na to neměl čas, i když to bylo spolu s pelíškem to první, co jsme mu ukázali. Pak přišly na řadu děti. Jé, to bylo radosti a hraní. Musel si vyzkoušet všechny nové hračky. Samozřejmě že přišla i první nehoda. Vidím ho v podřepu, tak ho přenáším na podložku, kde se dočůrá. Konečně pro něj přišel čas prvního venčení. Pro začátek jsme to vzali jen okolo baráku. Obojek nesl statečně, jak kdyby ho nosil už věčnost, tak jsem mu rovnou připnul i lehké vodítko. Ani o něm nevěděl. Tahal ho za sebou a všechno očuchával. Ale žádná akce se nekoná. Po nějaké době se vracíme domů. Je okolo 11 hodiny večerní, tak mu opět ukazujeme jeho pelíšek kde má hadřík a plyšáky ze svého předešlého domova, ale valný úspěch to nemá. Co chvíli si to štráduje za mnou. Po hodině to vzdávám a jdu s ním na další špacír. Všechno v pohodě, ale zase žádná čůrací akce se nekoná. Vracíme se po nějaké době opět domů. Už, už to vypadá, že by mohl jít spát do svého pelíšku, ale opět je u mě. Najde si to nejvíce nepřístupné místo za gaučem a uvelebí se tam. Chvíli trvá než ho vylovíme. Přisouvám gauč na doraz, aby se za něj nevešel. Přece nebude spát mimo svůj pelíšek. Začíná trochu kňučet. Chodí sem a tam, tam a sem. Nejsem tak důsledný, jak bych asi měl být a přesouvám mu pelíšek do obýváku. Spokojeně zalehává a spí až do rána. |
Komentáře návštěvníků | PhoebeAdel 10.3.13 20:15 | Tý jo, už máš druhé narozky. A to si pamatuju, když se na tebe čekalo , všechno nej přeje Phoebulka
 |
| Rexik 10.3.13 17:32 | Vše nej k narozeninám přeje Rexík.  |
| Belja2 7.9.11 12:16 | Všechno nejlepšíí k meninám  
Bělka&Terka |
» Zobrazit «