28 12.2010 | Včera jsem objevila jakousi podezřelou pet lahev vhozenou v obýváku pod stolem. Byla
sice prázdná a ani vlastně podezřelá být nemusela, ale však to znáte, v naší
situaci se nejdřív musím přesvědčit o tom, že podezření na cokoli můžu
vyloučit a pak teprve můžu prohlásit, že podezřelá vlastně ani nebyla. Takže jsem
začala vylučovat a to tím způsobem, že jsem se snažila odmontovat to víčko,
kterým byla uzavřena,ale opravdu to nešlo. Už jsem si říkala, že ta flaška je fakt
úplně obyčejná a ničím nezajímavá a šla jsem od ní pryč, když tu najednou
přiletěla panička a začala hulákat, kde jsem ji zase vzala a ať prý nedělám v
obýváku bordel, když tam má uklizeno. Takže v ten moment podezřelá začala být,
když se o ni začala zajímat panička. Rychle jsem změnila svůj názor a přehodnotila
jsem své rozhodnutí dál se jí nezabývat a začala jsem o ní alespoň přemýšlet,
protože v ten okamžik se taky nic jiného dělat ani nedalo. Panička mi ji totiž
sebrala a vhodila ji do odpadkového koše, kam na ni i při mých atletických
schopnostech nemůžu, protože koš je ze dřeva ale není dosti vysoký, takže by šel
převrátit nebo do něho vyskočit a vzít si z něho potřebné. Polehoučku se
plížím směr odpaďák, ani trochu se nekoukám na její odpadkový koš.. já vůbec
nejsem ani pes, jen úpěnlivá očka doufající v souznění duší…a ? Byl
zaznamenán první úspěch. Tak hele – klasický rozporuplný pocit: na jednu stranu
byla potěšena, že uklízí páník a ne ona, ale na druhou fuj, kdovíkdy ten páník
příjde z práce a koukat se na rozhrabanej koš? zatím je třeba využít moment
překvapení a nezaváhat – správná taktika? Budu to zkoušet na květináče. No a na
osobní pozvání koše si teda ještě počkám. |
23 12.2010 | Ráno. Doma je bordel.
Ne, že by ten bordel byl díky mně, to opavdu ne jen jsem trošku vylepšila koberec, no
né, sama pánička nedávno četla,že trhané vzory jsou in!
Ráno a kousek. Nadbordel.
Stihla jsem vytlačit páničku z postele - ne,že by se ji chtělo,ale tak prej funim jak
kanec. Postel má taky nový desing: Jak by se vám líbila přírodní hnědá barva z
předchozí zelené?
Skoro dopoledne. Mezinárodní bordel.
Nuda -samozřejmně to schytali neuklizené knihy, fuj, ta panička je bordelářka - no
ne? Nechat knihy na dosah psího čumáku!
Dopoledne. Meziplanetární bordel.
Doma to vypadá nádherně, rozkousané knihy všude kolem, postel v přírodní barvě a
koberec jako z časáku ( který je mimochodem taky rozkousanej)
Poledne. Mezigalantický borel.
Tak jsem k tomu všemu přidala odpadkovej koš, ne že bych ho taky vylepšovala k obrazu
mému,ale ten vyhozenej jogurt byl lákavý. A mimochodem - přišla panička, byla jsem
za zútulnění baráčku vyhozena do chodby.
Po poledni. Další mezigalantický bordel.
V chodbě nic nepřežilo - jen to,co bylo přikovaný, přihřebíkovaný či přilepený
- panička málem chÿtla tamto, znáte to, ted nevim jak se to jmenuje, ale řvala a
málem ji vypadli oči z důlků.
Odpoledne. Bordel, že už větší bordel být nemůže.
Konečně jsem se zklidnila - taky co ničit, v chodbě už nic na rozbití být nemůže.
Asi jen hoďku spinkání, papání, spinkání a čurani - a bobek jsem hodila za
stůl.
Pozdní odpoledne. Ještě větší bordel, ale dvakrát.
Panička vařila a mně zaujali její bačkory, sice sebou hodila jenom jednou, na mně
toho ale hodila! Ručníky, utěrky - ale,že by hodila kousek omáčky co kuchtila - ani
náhodou...
K večeru. Syntéza všech předchozích bordelů dohromady.
Mazlinkání, papání, spinkání a po spinkátí uklízení - teda panička uklízela, a
aby mněla co uklízet tak jsem jí do kuchyně přidala dva indiány a jednoho ještě do
ložnice. Panička se chystala do práce a tak jsem byla opět zamčena do chodby -
tentokrát už tam byla jen plína, misky a pelíšek. Ještě před odchodem jsem se šla
vyvenčit - moc sněhu tu není, ale zato jsem chytla myš. Hned mi byla odebrána, asi
mněla panička hlad.
Večer. Úplně největšejší bordel ze všech bordelů a ještě větších bordelů a
největších bordelů vůbec.
Pořádně jsem si schrupla, abych byla čerstvá na paničku- pelíšek jsem si
rozkousala a misku jsem sežrala ( teda jen to, co bylo v ni) Ani jsem prý nekňučela... |