Zdravím, potřebovala bych pomoct. A hned ve dvou případech.
Začnu naší Sisulí. Je jí 10 měsíců, je to velice mazlivá a poslušná psí holka, která má ale strašně nízké seběvědomí, když jsme venku - netuším proč. Ven chodíme od 8 týdnů a začalo to teď, po hárání resp. po zimním období. Prostě a jednoduše, furt se krčí, jak kdybych jí týrala.
Vždycky, když jí řeknu, ať jde ke mně, moc se jí nechce a drží se ode mě dál, když jí chci pohladit, přikrčí sek zemi. Je mi jasné, že chyba je ve mně, protože ze mě očividně cítí něco, co se jí nelíbí. Krčí se i před psy, kteří jsou na volno a přiběhnou k ní. Nikdy jí žádný pes nic neudělal, jen ji teď dost otravovali při hárání. Když vidí psa za plotem, nadšeně kolem něj skáče, hraje si s ním přes plot ale kdyby tam ten plot nebyl, byla by asi nejistá. S malými psy problém nemá, spíš s těmi, kteří jsou větší než doma.
Když jsme doma a já si jí přivolám, je všechno v pohodě. Nekrčí se, přiběhne, sedne a čeká na odměnu. Když jí hladím, nekrčí se, ale nemá ráda, když jí někdo hladí po hlavě (to nemá ráda od nikoho).
Všimla jsem si, že hodně záleží na tom, jak povel řeknu, tak jsem na ní začala na ulici spíš "vejskat" než dávat jí povely a je spokojenější. Taky jsem jí dovolila chodit bez vodítka, protože je opravdu poslušná a neutíká a je si teď mnohem jistější. Ale krčí se stále.
Nevíte náhodou, jak bych jí mohla pomoct získat sebejistotu? Ven chodíme často, hrajeme si a cvičíme povely každý den, každý den se věnujeme srsti a všechno je v pořádku - až na to krčení...
No a problém číslo dva - sousedka má fenu plemene Cane corso. Nemá na ni moc čas, takže ze zahrady se dostane tak 3x za měsíc. Navíc je dost rozmazlená co se jídla týče a tak její jídelníček tvoří hlavně granule a pak jídlo, které jí panička ház od stolu - chipsy, cukr, kosti, maso, sýry... To, co holka baští neovlivním, ale nabídla jsem se, že bych ji začala brát ven. Ovšem, má problém se sebevědomým. Ještě jsem ji snad neviděla se vztyčenou hlavou a ocáskem - pořád havu svěšenou u země, krčí se před každým, koho potká. Myslím, že jí pomůže už to, že ji budu brát častěji ven ale přesto se chci zeptat, jestli s tím máte někdo zkušenost. Je mi jí líto a chtěla bych jí pomoct. O psy, které potkáváme na procházce nemá VŮBEC zájem, spíš se snaží, aby si jí nevšimli a rychle od nich spěchá pryč - nejspokojenejší je v lese, kde si může čenichat... V minulosti jí prý nějaký člověk nehezky přetáhl vodítkem a od té doby je taková ušlápnutá.
Předem děkuji za rady - u obou feňulí.