Mám už sedmiletého čauáčka se kterým jezdím na výstavy od jeho 19ti měsíců, po přemlouvání jeho chovatelem, že by se měl taky ukázat. Musím napsat, že toho nelituji a jsem z jeho úspěchů nadšená. Ale chtěla jsem vám napsat veselou příhodu, snad se vám bude líbit. Od začátku vystavování vodil Míšu jen syn a já jsem si netroufala vůbec do kruhu vstoupit. Jen jsem strašně ráda za kruhem fotila a fotila. Až jednou na krajské výstavě v Rokycanech - bylo tam tehdy strašně ošklivé počasí -jsem musela do kruhu . Syn totiž byl promočený, jak chránil Míšu před deštěm (zmoklej čaučau vypadá hrozně) a tak poslal mne. Naprosto neznalá Míšovi reakce, že na povel rozhodčího:tak se projděte - Míša zabere - a já, jak dlouhá, tak široká jsem se válela na zemi....navíc tráva mokrá, všude vody.....Míša se tvářil jako že po čtyřech nemusím, že on to zvládne sám....
naštěstí pan rozhodčí pochopil, že je mi asi hrozně, a tak upustil od ostatního předvádění a ukončil posuzování s výrokem krajský vítěz, blahopřeju vám....
od té doby už uplynulo hodně vody, ale stejně pokaždé, když jdu do kruhu přidržuju si Míšu a čekám na jeho rozběhnutí..sichr je sichr.....
jistota je jistota