Povídáte si se svým pejskem?

My si povídáme skoro pořád. Obě feňule toho na mě ví spoustu a vždycky mi poradily dobře =) ...

Vzhledem k tomu, že každý můj pes byl vždy členem rodiny, tak si se psy povídám neustále. A pes mi odpovídá - někdy kňučením, hlavně ale celým tělem. Upřený pohled a kroucení hlavou - co to paničko chceš?? Vlnění celým tělem při pochvale nebo výzvě k mazlení. Hledání a přinášení míčků, když řeknu jdeme ven... No a jelikož jsem ukecaná ženská, tak při delších procházkách jen se svým psem přece nemůžu být zticha, tak si moje holka vyslechne třeba : Koukej, kolik různých zelených je na tom malém kousku lesa... Když to shrnu - mám psa jako společníka a nejlepšího kamaráda, kterému můžu říct všechno.

No jasně! Je to nejlepší posluchač a jak umí poradit!!!

Povídáme si skoro celý den,teda výjma těch hodin,které Cherryna spí,konzultujeme spolu vaření,pomáhá mi s prací na zahradách ať v praze,nebo na chalupě,olizujeme si tlamy,když nás něco bolí,vzpomínáme spolu,vymýšlíme čertoviny a obě dokážem synchronně odporovat páníčkovi,prostě parťačky každým coulem.Někdy nevím,která z nás je víc ukecaná.Taky mi dost kecá do řízení,když spolu jedem autem,to jsou někdy vyluzované takové zvuky,že jejímu dialektu je sotva rozumět.Nejvíc ukecaná je když má jít do sprcháče,to má tolik kéců,že bych jí bacila.

Jasně, že si povídáme buď když si ho vezmu do chodbičky a máme "intimní chvilku" nebo když jsme na prochajdě - to chodíme lesy a loukami, takže to samotného člověka za chvilku omrzí.
myslím, že je taková srozumitelná komunikace (intonace, jasné "příkazy") dobrá ve vztahu člověk/pes.

Tak to jsme dvě A naše Macy mi dokonce i odpovídá - sedí, kouká se zaujetím na mě a brble, kolikrát čekám, kdy normálně promluví

Skoro pořád. Kdyby mě někdo slyšel, tak řekne, že patřím do blázince.