Články » Rodinná legenda o dobytí Křivoklátu
Rodinná legenda o dobytí Křivoklátu
Většina legend začíná slovy dávno, předávno…. A tak já začnu podobně. Před mnoha a mnoha lety, když benzín stál okolo osmnácti korun a vstupné na hrady a zámky deset, děti a vojsko polovic, nastartovali jsme naši škodověnku a v krásném slunečném jarním dopoledni vyrazili za výlet. Protože byl všední den, autíčko jsme zanechali na poloprázdném parkovišti a vydali se nahoru na hrad Křivoklát. My, to byl táta, máma, malý Honzík a náš první rodinný pes – bígl Irek.
V polovině kopce jsme zastavili, protože se na nás z pokladny usmívala příjemná paní pokladní, a tak jsme šli koupit vstupenky. „ Prosila bych jeden dospělý a jeden dětský.“ požádala jsem. Paní se znovu usmála a udiveně se zeptala: „A váš pán s vámi nepůjde ?“ Vysvětlila jsem jí, že máme s sebou pejska a můj muž tedy na nás bude čekat venku. Milá paní se na nás podívala přes zlaté obroučky brýlí a odvětila :“ Jen ať jde s vámi, přece nepůjdete bez něho. Dneska provádí naše Hanička, tak když by něco, tak se odvolejte na mě. Hezky si to užijte.“, prohlásila a přidala další vstupenku.
A tak jsme šli. Na nádvoří před vchodem do hradu se právě dávala dohromady skupina na prohlídku a my jsme se hned přidali. Já, Honzík a taky suverénně můj muž se psem. Trochu mě zatrnulo, co se bude dít. Hanička byla drobná, křehká tmavovláska a nesměle se zeptala, co ten pejsek, že jako na hrady psi nemohou. Můj muž však neohroženě opáčil, že nám to paní v pokladně dovolila a bylo. Tak jsme šli. Bíglík se choval opravdu vzorně, jako by to bylo pro něj docela normální, že navštěvuje denně naše kulturní památky. Když jsme přišli do zámecké knihovny, způsobně se uložil na koberec a s čenichem nahoru se aristokratickým pohledem rozhlížel, jako by mu to všechno patřilo. A návštěvníci ? Místo, aby obdivovali portrét krásné vévodkyně, zírali okouzleně na našeho fešáka. A musím přiznat, že opravdu v tu chvíli zdobil.
Po prohlídce jsme slečně Haničce poděkovali, rozloučili se s ní a vydali se zpátky. Bylo to moc krásný a jedinečný výlet, ale já jsem celou dobu měla pocit, že tady došlo k nedorozumění a ta roztomilá paní pokladní měla na mysli, aby můj muž počkal na nás na lavičkách na nádvoří místo před branou do hradu. Ale o to víc rádi vzpomínáme, jak jsme „dobyli“ Křivoklát a vsadila bych se, že koncem 20. století byl náš bíglík jediný pes, který se mohl projít po místech, kam vkročila noha nejednoho panovníka, včetně Karla IV. , Otce vlasti, blahé paměti.
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 5x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 18.03.2011 • Upraveno: 18.03.2011 • Přečteno: 289x
Schválili: Rexik 19.10.13 • Rex 19.10.13
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Příběhy o psech
| 24.03.2014 | | Psí výročí.. | 9x |
| 19.11.2011 | | Jak jsme přišli k Ájince | 17x |
| 10.08.2016 | | Ti dva, co se nepoznali | 55x |
| 05.03.2012 | | Nový domov | 46x |
| 16.04.2012 | | Jessy a foliovník | 6x |
| 17.11.2011 | | Bady je prostě Bady 4 | 9x |
| 12.12.2011 | | Jeden príbeh... | 31x |
| 04.06.2012 | | Nikdy neříkej nikdy | 72x |
| 16.04.2011 | | cora za autem | 28x |
| 13.08.2016 | | Muj maly pejsek Gufi | 2x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 15.03.2011 | | Bígl na inzerát | 256x |