Jeden příběh a jeden skutek.Jak jsem poznala svého páníčka.

Tak se rozhodlo. Ani nevím, zda to byla prozřetelnost a nebo osud?Nevím...

Můj páníček měl pejska a jmenovala se Elisha. Tu si páníček vzal z útulku.Měl ji od malička. Od novorozence. Jeji maminka nepřežila, a to jen proto, že ji kdos vyhodil z auta za jízdy ven. Tehdy jel můj páník za tým autem a jak to viděl, hned zastavil a odvezl  maminku na veterinu. Tak se podařilo zachránit jen  Elishenku. Další dva sourozenci to nezvládli.

Je to smutné a tak trochu paradox. Auto mu dá  krásnou psí slečinku(miminko) a auto mu ji zase vezve. No, není to divný osud?

A jak se dozvěděl o mě? Z tajného inzerátu. Byla jsem dovezena autem a byla jsem v prostorách kufru. Páchla jsem příšerně, proto že se o mě nikdo nestaral. Ale jsem vděčná alespoň za to, že jsem přežila a že inzerát se dostal před zrak mému páníčkovi. Který  hned reagoval a jsem už jen jeho.

Když jsem byla malinká, tak se mi dostalo cti, že jsem měla hlad a nic jiného než stodolu jsem nepoznala. Když jsem poprvé mohla být na sedačce, tak jsem to nechápala. Neznala jsem to. Po třech měsíci jsem si zvykla. A teď? Teďka spím i v postýlce a mám plno věcích. Jsou moje a můj páníček je taky můj. Toto je můj malinkej příběh a osud.

Všem pejskum a zvířátkům přeji jen to nejlepší zacházení a štěstíčka . Minimálně takové, jaké potkalo mě.

Zdravím vás všechny a děkuji , že  si někdo  o mém osudu můj příběh přečetl.   pac  a haf   Míša.®