Články » Jezevčík, je to vůbec pes? Slasti výcviku.(4)
Jezevčík, je to vůbec pes? Slasti výcviku.(4)
Máme doma psa a povinnosti ohledně očkování máme za sebou a tak máme konečně čas na výcvik. Takže vode dneška začíná tvrdej výcvik. A protože sem se rozhod, že já budu náčelník, tak budu důslednej a tvrdej. A hlavně se budu radit s internetem a s jinejma lidma. Já budu mít nejlepšího a nejposlušnějšího psa. A když sem to řek , tak to tak taky bude.
Né že bych chtěl bejt vejtaha, ale já měl vždycky nejlepšího psa i když to vlastně byla čuba.
Že to říká každej? No to je sice možný, ale já měl vždycky eště trochu víc nejlepšího a nebudu se vo tom dohadovat.
Dycky sem psa vychoval k mejm potřebám dobře a tak to bude i teď. Vím, že první hodiny a dny odloučení od feny jsou ty nejdůležitější a o ty sem bohužel přišel, ale nějak se s tím poperem. A na netu je to samej inženýr, takže vo rady žádná nouze.
Začnu tím, že uznám, že nejsem žádnej blbec a už sem ve věku rozvážnýho muže (starej kretén), takže mi nebude chybět trpělivost. A ta bude nejdůležitější.
Čubina ke mně přišla s postelovejma móresama a za těch čtrnáct dnů jí pořádně zalezli pod kůži. A nechtěj a nechtěj ven. Ale důslednost přináší ovoce a tak už ani nezkouší lejzt po vejškách. Dokonce ani otevřený dveře ji už nenábadaj k tomu, aby lezla do zapovězenejch místností. Teda aspoň v případě, když tady není sama.
Samozřejmě když tlusťoch vodešel, vlezla sem si do špajzu a vzala si knedlík z mísy. Jenže granulky sou granulky, a taková masová kapsička, kousek tvrdýho sejra nebo aspoň jogurt, to je něco úplně jinýho. Tak sem ho aspoň rozdrobila po koberci.
Když se tlusťoch vrátil, tak čuměl jak vejr. Kdo se má na tu jeho chlupatou hubu koukat normálně, copak když je pak rozzlobenej. Sem ale chytrá holka a předvádím jak umím na místo. Tlusťoch hudruje a ukazuje na drobečky. Chvíli vykukuju z košíku ale když nepřestává, tak se otočím na druhou stranu. Jen občas nakouknu co dělá.
Jé to je sranda, von se vohnul, funí u toho a honí drobečky smetáčkem.
To je dobrá hra roznášet drobečky a tahat se vo košťátko. Jen mi není jasný, proč rudne a zvedá hlas. Stejně mě nedohoní. Když mě to přestalo bavit, přinesu mu pískacího hajzla jak tomu říká. Dělá, že se mnou nemluví.
Mačkám ho v tlamě a pískám, pak na něj pokládám tlapku a zase v pravidelnejch intervalech tisknu. Když si nechce hrát, tak ho rozčílím a stejně mě bude honit. A povedlo se. A honěná je hra zábavná. Když vyhrávám ještě zábavnější...a někoho nakrknout je úplný bláááááááááho.
Když se nakonec nechám chytit drbe mě a domlouvá mi.
To mě ale nebaví, tak mu volížu hubu. To si holky pamatujte, holčičí slzy a psí volíznutí sou ty nejsilnější zbraně. Za tohle mi ten můj tlusťoch řek něco krásnýho. Znělo asi takhle "smrdí Ti z huby rozjívenče."
Eště chvíli běháme po dvoře, já proháním starou bačkoru uvázanou na větvi a kocoura. Je sice třikrát tak velkej a kdyby mávnul tlapou...ale radši přede mnou uteče na střechu. Připadám si tak statečně.
Taky spolu nacvičujem nošení balónku a to mě dycky chvilku baví. Ale eště víc mě baví, když mě to přestane bavit a zdrhnu někam do bezpečný vzdálenosti i s míčkem. Tlusťoch mi ho chce vzít, ale kdeže já sem než von udělá krok. A víte jaká je balada nad ním vyhrát...pak přijít a volízat mu hubu.
To volízání je důležitý..přestane mít blbý hemzy.
Když to nebude mít stoprocentní účinek , tak lehnout na záda a nechat se drbat na břiše. To je balada a já u toho startuju motorku. Tlusťoch má sice připomínky, že pes na zádech je bezbrannej, že nemůže ani včas utýct a ani nemá krytý slabiny. Jenže já sem pes domácí a do přírody chodíme jen na procházku.
A vo sebe se dokážu postarat úplně sama. Když mám hlad tak trošku šoupnu miskou a když to není dost rychle, tak už s ní umím i klepnout.
Ráda chodím s tlusťochem na procházky do lesa.
Dneska mě překvapil, chvíli si hrabu v jehličí a pak se natáhnu do mechu. Vyvalil panděro vedle mě a pozorujem mech. Za sotva půlhodinku se po fleku velkým jako talíř projde asi třicet hmyzů nejmíň deseti druhů. Další hodinu nevíme nic.
Když přestal chrápat, tak mu naznačuju, že ty granule v kapse maj skoro po záruce a je nutný s tím něco dělat. No nechtěl, ale volízání je supr domluva. Von to nesnáší, takže to funguje i rychle.
Já nesnáším chození na špagátě, tlusťoch nesnáší chození na špagátě a přesto mě každý ráno voblíká do mundůru a připíná mi vodítko. A eště má kecy vo debilní růžový. Von je celej divnej.
Tlusťochova žena říká, že musíme chodit i do civilizace a tak se většinou nechám nosit. Někdy kousek popoběhnu, ale zatím mě to nebere.
Když nás nebaví chodit, stačej psí voči, volízat a nebo začít bruslit, když jde někdo vokolo. Tlusťoch už je alergickej na "Chudinka malá". To víte, už vím, jak na něj.
Když chodíme do lesa, to to je něco docela jinýho. A pak cestou zpátky mi vodítko nevadí..už se těším na domácí smečku, svůj košík a nějakou tu mlsku. Ale po chodníku mě to nebaví.
A všichni říkaj chudák malej...a já umím tak dojemně zahrát chcípáčka.
Včera si tlusťoch vlez do tý místnosti, kam nesmím a něco ťukal do takovýho něčeho na stole a čuměl do něčeho svítícího. Zkoušela sem kňučet, ale poslal mě na místo. Tak sem zkoušela pod šoupačkama prostrčit ocásek, pak ho jakoby lovit a nenápadně se k němu dostat. No neprošlo to, ale šel mě drbat.
Pak tam šel eště pozdě v noci a furt mlel něco vo vodítku. Asi se s tím krámem radil.
A dneska mě zase vzal do krámu na špagátě. Tvrdil, že dneska pudu po svejch, a že má času dost. Vydržel to asi deset minut a dvě tlupy turistů. Ó jak já se umím tvářit nešťastně....
Běžela sem jenom kousek, on si nakoupil, dal si jedno lahvový od cesty a jdem domů. Najednou z kapsy vykouzlil pískacího hajzla.
Normálně po něm sice šílím, ale to je doma v kuchyni. Tady musím trošku dělat dámu. Otáčím nechápavě hlavičkou. Tlusťoch hajzla mačkán a píská s ním. Jsem ve střehu, ale počkám si až svůj hřbet ohne až k zemi.
No má ze mě radost. Hlavně když popoběhnu tři dýlky špagátu.
To si fakt myslí, že mě dostal a že teď už ho může strčit do kapsy? Tak to je panáček na omylu.
A jestli si myslí, že mu skočím na to, že si ho uvázal na špagátek, aby se nemusel vohejbat, a já za ním poběžím tak, se tuplem seknul ve vodhadu.
Okamžitě se stavím do polohy trofejní krbová předložka. Panáček musí znovu vyndat hračku, jenže tentokrát ji musí položit až na zem. V tu chvíli sem u ní a chci drbat a granulku.
Jaký jenom podrbat? Eště máš granulky v druhý kapse z lesa!
Urazíme trasu asi patnácti vodítek a mě se podařilo pískačku odchytit a v tu chvíli sedím za tlusťochem v postoji, že mě nechytíš. Zkouší to, ale nechytá se.
Pomalu couváne zpátky ke krámu. Kdybych teď poslechla na zavolání, už by to nebyla taková sranda. Ale ve výcviku slavíme první úspěchy.
Třeba tlusťoch jde na první volíznutí.
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 3x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 15.08.2013 • Upraveno: 15.08.2013 • Přečteno: 85x
Schválili: Rexik 16.08.13 • Rex 16.08.13 • Nika 17.10.13
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Zdraví psů
| 27.11.2011 | | Ája | 14x |
| 09.10.2009 | | Babesioza pohrozila | 860x |
| 24.11.2011 | | Bady - kastrace | 18x |
| 22.12.2010 | | Strach z petard a dělobuchů, aneb krušný konec roku pro psy | 659x |
| 03.07.2013 | | Léto v plném proudu aneb pozor na sršně a včely | 31x |
| 17.07.2012 | | Pozor na osiny | 45x |
| 03.02.2012 | | Proč škodí chemický posyp | 49x |
| 14.07.2016 | | Motivační dopis pejskaře | 32x |
| 07.08.2020 | | Operace TTA - řešení ruptury zkříženého vazu | 6x |
| 03.07.2009 | | Pozor na trávu z pohledu psa alergika | 748x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 14.06.2014 | | Pes akvarista | 36x |
| 04.10.2013 | | Jezevčík, je to vůbec pes? Jak sem zase nebyl nejchytřejší. 5 | 58x |
| 12.08.2013 | | Jezevčík, je to vůbec pes? První výlet. (3) | 84x |
| 07.08.2013 | | Jezevčík, je to vůbec pes? Aneb jak sehnat fenu. (2) | 72x |
| 27.07.2013 | | Jezevčík, je to vůbec pes? | 131x |