Přihlaste se a využijte web naplno HAFICI.NET »

Jezevčík, je to vůbec pes? První výlet. (3)

 

Články » Jezevčík, je to vůbec pes? První výlet. (3) 

Tak sem včera večer přivez štěně, dostal k němu vočkovák s tím, že příští tejden jdem na přeočkování. Přiznám se že sem chtěl napsat revakcinaci. Opět jedno ze slov, který mě fascinujou. Zní tak krásně česky.

Haf má blechy a potřebujem kápnout na hřbet, aby nás nežraly. To by moh zařídit taky veterinář a bylo by to při jednom. Ale nebudem se drbat tejden, tak holt pojedem někam do města dvakrát. Taky juknu do knížečky na datum, kterej den v tom příštím tejdnu tam jako máme bejt. Aby sme se nějak domluvili na vaření pro rodinu  v ten den.

Někde sem čet, že jak se říká, že "to sou blechy psí ty na člověka nejdou" že na tom něco je, ale zrovna na psech sou blechy kočičí. Prostě vědátor, kterej ji v osumnáctým století popisoval chytil na psovi blechu, která tam normálně nemá bejt.

No na internetu sem vyčet, že je asi dvatisícedvěstě druhů blech a v čechách jich je asi devadesát druhů k mání. Tak nevim, kde sem to vyčet. Zeptám se doktora, ten by to vědět moh!

Děti jsou naštěstí na prázdninách. Podle knížečky mělo očkování proběhnout minulej tejden a ne příští. Tak jedem dneska. Hurá bude to při jednom, ale kvůli datumu budu za vola. Naštěstí je v očkováku psaná majitelka a veterinář bude snad natolik chlap, že pochopí dochvilnost u ženskejch jako trošku jinou veličinu než udaný datumy a udaný hodiny.

Já osobně tuhle šifru eště nerozlousk. Například hned je něco jako dej si kafe, cigáro a asi za půl hodiny bude hned. Ale je to zatím mlhavej údaj. Kdybych přišel na zpřesnění, tak dám vědět.

Jo a údaj o přesným místě je taky kapitola sama pro sebe. O tom Vás přesvědčí následující řádky. Během večera a ráno asi čtyřikrát mi segra volá jako že jak se má pes "neudělala loužičku?" a jiný důležitosti.

Mezi řečí se dozvídám, že až pojedu na veterinu, tak ne na kliniku, která je nejblíž nádraží a vždycky sme tam jezdili, ale k cukrovaru. To je přes celý město a nevím, kde to tam je. Ale že musím, že je Jessie tam zvyklá.

Pochybuju sice vo tom, že si destitejdenní štěně pamatuje píchnutí před víc jak měsícem, ale tak holt tam zajdu. Děláme kvůli babám větší hovadiny.

Tak tam zavoláme, jestli tam doktor je a nemá třeba dovču, jsou koneckonců prázdniny.

Doktor tam je ale hodiny má jinak kvůli vedrům.

Dobrá informace! Jen sem se zapomněl zeptat, kde přesně sídlí. Podruhý už ale volat nebudu, přece ze sebe neudělám blbce dřív než do ordinace vlezu. Město není tak velký, abych to nenašel.

Pojedem vo vláček dřív, abysme to stihli. Sundávám z maskáče karabinku, uřezávám kus nylonový šňůry a vyrábím vodítko. Na věšáku beru vobojek po bejvalý psový a zkracuju ho. Ve městě pudeme přes park, takže budem trénovat chůzi na špagátě.

Já z toho teda vodvázanej nejsem a čuba to eště neví.

Do pytlovinový tašky z kauflandu házím psí deku a psa. Čumí jak jelito ale okamžitě se ponoří do tašky a ihned chrápe. Takže sem ji překřtil na Jelizavetu Potapovnu von Tachkemoni. Když sem to řek nahlas tak na mě nevěřícně kouká. Čuba i manželka.

"To myslíš vážně, jí takhle říkat?" No abych jí udělal radost, tak s vážnou tváří přikyvuju. Zase mi na to skočila. Stejně jí musím vyrobit medajli za první místo ve skoku na špek.

Pro jistotu ale kupuju lístek, kdyby čubina nechtěla dělat šlechtičnu celou cestu a chtěla vylýzt z kabely dřív. Jenomže ta vobčas votráveně vykoukne, když vlak brzdí do stanice, ale jinak těžkej salám. Tak sem celkem rád že cestování jí nijak netraumatizuje.

Vylejzám z vlaku a zkouším jí dát vobojek a vodítko. Při zapínání vobojku si tutově myslí "Máš všech pět pohromadě? Tlusťochu!"

Po připnutí vodítka okamžitě vytváří předložku ke krbu. Normálně ůplně placatej jezevčíček s trošku nadzvedlou hlavou a pohledem ježíše na kříži.

Trpělivost říkám si a zlehka nadzvedávám vodítko. Po asi deseti minutách jsme ušli asi metr.

Prochází kolem ženská s dítětem. Jessie plynule mění výraz do ještě útrpnějšího a přechází na styl bruslení.

Rozhod sem se bejt tvrdej a vydržet. Po půlhodině ujdeme dalších asi třicet metrů stylem "Na špagátě ani náhodou!" Po parku choděj samý ženský a děti. Opakujou jedno a to samý..."Chudinka."

Když to stlyším asi po patnáctý odepínám vodítko a najednou pohoda. Jessie jde u nohy jako starej pohraničnickej vlčák. Chvíli si sedám na lavičku a prohlížím si psa. Furt mi v hlavě zní ta chudinka. Jeden čumec, čtyři haksny a vohon. To je snad správnej počet. Tak proč chudinka?

Ahá vona má ty pacinky krátký. No to sem ale naštvanej. Já vlastně místo jezevčíků choval samý mrzáky. "Asi tě pudu reklamovat", voznamuju čubě a házím si ji na rameno. Půjdem totiž kousek po silnici, tak aby nečmuchala ty autí smrady hned vodmala. Vono u země to musí bejt vůbec požitek.

Sedí mi na rameni a já ji jen lehce přidržuju za přední. Pochopila to děsně rychle. Takhle sem nosil svý jezevčíky přes řeku, hlubokým sněhem a i jindy když bylo potřeba. Někdy i kolem krku, ale na to je zatím krátká.

Z vděčnosti asi mi líže ucho zevnitř. Vysvětluju jí, že to nemám rád, ale stojí si za svým. Ten můj tlusťoch bude ze všech nejvylízanější.

Přešli sme městem a samý ťuťu ňuňu...a chudáček a nemá žízničku.... Já jsem durch propocenej, každou chvíli dávám psovi do dlaně z plastovky napít ale bůhvíproč se všichni co potkáme chovaj jako cáklý pavlačí a litujou psa.

Mě nikdo!

Tak tady bejval cukrovar a tady by někde měl bejt veterinář. Ptám se asi pěti lidí na veterináře co se takhle jmenuje. Někdo neví, ale většinou tvrděj, že na klinice. Tam u nádraží jak sme vystupovali.

S podivným pocitem koukám do očkováku. Na razítku je i adresa s ulicí.

No jasně to je u nádraží. Já tu segru přetrhnu. Už jasně slyším, "Á no jo? tak sem blbá!" Ale bude v klidu...zato já sem vytočenej a eště mi bude z města blbě a budou mě dva dny bolet hnáty.

Šmajdáme zpátky a eště máme čtvrthodiny do otevření. Jsme první. Aspoň něco!

Vysvětluju čubě, že až pudem vocaď, tak se stavíme u číňana a já si koupím studenýho gambáče.

U doktora vše v pohodě a dokonce sme se schodli, že rozmyšlený štěně je na pěst.

Doktor odhaduje váhu na dvě kila ale já tvrdím že "ani náhodou!!" Má dvě kila šestnáct, Holt ma praxi!

Dávám Jessie prst mezi zuby a přidržuju jí záď ba až pozadí. Doktor tvrdí že nemusím tak pevně. Tak povoluju a pes se kroutí. Uznává, že mám odhad a cit. V kovárně musíš. Když neodhadneš koně tak máš přinejmenším rozštípaný vrata a přeražený žebro. To nemluvím o štípání paznehtů bejkům. Na blechy sem se zeptat zapoměl. Ale sem rád, že doktor nenadával...říkal že tejden sem tejden tam nevadí.

Tak proč moje plicní tak řádila kvůli blbejm třem a půl roku skluzu. Sem troch zapoměl...

Tak eště antiblešink kapku a taky tabletu na vodčervení. Doktor mi řek cifru a mě skoro vomyli. Tak na toho gambáče snad mám..na jednoho! Ale musím k bankomatu a to je až u cukrovaru.

Domů sme dojeli dobře, ale eště nás čekal jeden vejlet. O tom zase až jindy.

Anebo ne já už to sem doklepu.

Sotva sme dorazili domů, a cesta proběhla v pohodě, zastavilo u baráku auto. Švára se ségrou. Jedou se podívat na Jessii a vezmou nás do prodejny s chovatelskýma potřebama. Je tam celkem levno a paní vo tom něco ví.

No výborně, mám toho sice plný cvikry, ale už budu mít za sebou všechno.  Než se nasoukám na zadní sedadlo, tak má ségra jessii na klíně a bezostyšně jí cpe nějakejma granulema. Výchovo braň se.

Zkouším protestovat i argumentovat..."ale dyť je malintá!"

I ségra se zbláznila... to budou ty horka. Nebudu popisovat, jak sem koupil pět kilo granulí, nějaký žvejkací věci pro psa a tablety pro krunýřovce (ryby). Jenom zmíním, jak se segra nacpala do uličky s psíma kšírama. A přes krám na mě hejká. "Jaký ty kšíry?"

"Mě je to jedno..."říkám neboť nemám šanci se tam pres ségru protlačit.

"Tady maj růžový..ty sou krásný" slyším a začínám kloubit voči.

Ženský, když říkáme mě na barvě nezáleží, tak myslíme jakoukoli kromě růžovoučký. Prodávající se přidává, že se hodně prodávaj, jsou zkrátka in a je to přece holčička!

Máme doma  kšíry, který sou nám velký, jdou děsně blbě zkrátit a kloužou zpátky takže se po chvíli Jessie vyvlíkne. U pokladny sem dostal druhou dnešní řachu přes peněženku. Cestou ke dveřím sem nakouk na kšíry a jejich ceny. Všechny vostatní stály tak vo stopade míň. Nenávidím nákupy s ženskejma. No ale barva je in...

Dorazili sme přes původní majitele a kafe u nich (zařídila opět ségra) domů až navečer. Jo takhle má vypadat výchova. Tolik lidiček na tak malou psí hlavičku a každej jí šmudlá.

Manželka už je doma a všude děsně smrdí savo. Prej kvůli hygieně aby to měla Džesinka všechno čistý. Já ten smrad nesnášim a čuba je taky asi v sedmým nebi. Vymlouvám se že se jdem vokouknout houby (v tomhle parnu ani prašivka a nemusím vystrčit nos abych to věděl!) a prcháme do lesa. Upajdáme necelejch dvacet kiláků (Jessie občas dělá vejložku (Náramenník)) a vracíme se domů za tmy. Trošku už to vysmrádlo.

Dneska už v pelíšku usíná bez kňučení!

 

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Hodnocení
*****

Líbilo se: 3x Nelíbilo se: 0x Zveřejněno: 10.08.2013 Upraveno: 12.08.2013 Přečteno: 84x

Schválili: Rexik *** 13.08.13 • Rex *** 13.08.13 • Nika **** 17.10.13

Související články
Žádné související články
Další články z rubriky Příběhy o psech
01.02.2012*****Jak jsme se dostali k plemeni chodského psa13x
10.02.2012*****Lejdynka v novém domově12x
19.05.2013*****Jak sem poznal páníčky20x
09.02.2012*****Cesta do nového domova18x
20.04.2011*****Jak jsem přišel do nové rodiny ...41x
22.04.2011*****Jak jsem s paničkou chodil ke koním ...50x
30.06.2017*****Konečně plavu!17x
13.08.2016*****Muj maly pejsek Gufi2x
02.05.2012*****Co by se stát nemělo....70x
22.02.2014*****Můj psí život.25x

Komentáře návštěvníků
Celkem: 1 záznamů přidat komentář Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
© HAFICI.NET - http://hafici.net/clanky/316-jezevcik-je-to-vubec-pes-prvni-vylet-3