Psi a děti

Před chvíli jsem si přečetla článek o dětech a jejich pokousání psem. Jelikož mám doma dost často své dvě vnučky - pětiletá dvojčata, chci se podělit o své zkušenosti.

Mám ty naše cácorky moc ráda, ale mám také ráda svoji westindu Sissi. Pořídila jsem si ji, když měly holky rok. Vozila se s nimi na kočárku a byli parťáci od začátku. Pokud měla Sissi ještě první zoubky, měla jsem ruce celé poškrábané, naše holky ale kupodivu nikdy!  Nebylo to ale tím, že by k nim byla Sissina ohleduplnější, to jen děvčátka na stisk psí tlamičky nereagovala cuknutím, takže na jejich ručkách byl nanejvýš otisk psích zubů, škrábanec nikdy!  Protože jsem nikdy holky nenechala se psem samotné, při pozorování jejich her jsem si toho všimla. Takže žádné ohledy štěňátka na děti, jenom pozdější reakce dítěte.

Děvčátka měla rovněž důslednou výchovu v tom, jak se k pejskovi chovat. Když se snažily prozkoumávat Sissině uši, oči,nos či jiné otvory, předvedla jsem jim, jak je to nepříjemné na nich samotných. Docela brzy pochopily, že pejsek je sice príma hračka, ale je nutné s nim zacházet trochu jinak. Zajímavé je, že každá z mých vnuček má k pejskovi jiný vztah. Jedna si se Sissi dokáže hrát, všímá si, když jí dochází v misce voda, pamatuje na to, že musí ven vyčůrat. Druhá ji pohladí a tím její zájem končí.

Vypadá to, jako by vztah mých vnuček a Sissi byl naprosto idylický. Jenže to nikdy není bez mého dozoru. Vím, že Sissi dokáže na holky zavrčet, když ji nenechají odpočívat. Vím, že když uteče schovat se před holkama do svého pelíšku, nesmí ji dál provokovat, vrčela by na ně. Holkám by se moc líbilo se Sissinou spát, jenže i tam je nebezpečí - dítě sebou ve spánku hází a může nechtě psa uhodit a ten se lekne a zareaguje kousnutím.

Pes je většinou zvyklý na chování svého dospělého pána a ví, co může očekávat. Děti se chovají často nevypočitatelně a pes jejich chování nerozumí. A právě díky tomu může docházet mezi nimi k nedorozumění a třeba i k pokousání dítěte. Takže - nikdy, nikdy dítě se psem bez dohledu dospělého!