Ája

Ájinka se narodila jako 3 ze čtyř štěňátek a byla proti svým bráškům jen malej uzlíček, který pořád odstrkovali. Jen se však na tom světě trochu okoukala, začala dávat bráškům co proto. Co se jich nakousala a nazlobila a naučila lumpáren, za které jsem je hubovala a ona to sledovala tím svým pohledem "já nic,já sedím a čekám". Byla prostě autorem kde čeho a ti kluci do toho šli po hlavě. Když toho bylo moc, šla pro pomoc k  mamině. Od narození mě ale tahle malinká fenečka doslova učarovala a já věděla,že ji prostě nikomu nedám.Bráškové jsou pryč, mamina nemá na její lotroviny čas a s kým by si jinak hrála?Než přijdu z práce, dokáže zdevastovat moji postel a to doslova, papuče jsou bůhvíkde, miska je převrácená, ale Ájinka mě vítá s výrazem, že o ničem neví.....Večer je mi trochu nevěrná, protože se dívá na televizi s páníčkem, ale jak se zvednu, už letí za mnou a šup už je  v posteli a pod dekou a ani se nehne, protože tam přece není!!!!!! Do rána  se ani nehne, až když ví,že musím vstávat, vyletí a jde tropit další lumpárny. Nemůžu se na ni ale zlobit a ona to ví a tak jen čekám další pohromu, až příjdu domů.....