Jak jsem přišel do nové rodiny ...

20.4.2008

... Já a bráška jsme se ocitli v nějaké staré smradlavé kleci (co bych taky vlastně čekal od nějakého překupníka, že?), která byla v autě. Čekala nás velice dlouhá cesta. Jeli jsme ze Slovenska až do Česka - někam na Moravu nebo co ...

Po té dlouhé cestě jsme konečně zastavili. Stály tam nějaké tři paní. Jedna si vzala mého brášku a tamty dvě mě. Ještě jsme si chvilinku s bráškou pohráli a ta paní si ho potom odvezla. A já jel s těmi dvěma, co zbyli na mě. Obě ty paní byly moc hodné, jmenovaly se Kristýna a Dáša (obě jsou to sestry mé paničky, jak jsem později zjistil). Pořád jsem se s nimi mazlil. Teda hlavně s Kristýnou, protože Dáša musela řídit. Po několika hodinové cestě jsme se octli v Praze v nějakém paneláku. Začal jsem být nervózní, říkal jsem si, proč jsem nemohl zůstat s bráškou? ... Ještě jsem potom dostal na krk nějakou červenou mašli a byl jsem vpuštěn do bytu ... Zmateně jsem se rozhlížel a začal jsem kňučet ... Najednou se z pokoje vyřítila nějaká holka (moje nynější panička Petra) a z druhého pokoje její rodiče. Všichni zůstali stát jak opaření, protože jim Dáša s Kristýnou řekli, že jedou někam na brigádu ... Jako první se rozkoukala Petra a jala se mě zvednout a prohlédnout. Já jsem na ní koukal, párkrát jsem zakničel a dal jí pusu. Ona pak začala plakat radostí. Potom se ke mně přihrnuli ostatní členové mé rodiny a byli ze mě úplně unešení.

Najednou se všichni začli na něco vyptávat a Dáša trpělivě odpovídala. Tak se moji noví páníčci dozvěděli, že jsem kříženec mopse s bíglem narozený dne 25.1.2008 a jmenuji se Čančo. Po těchto informacích se začalo diskutovat o mém jménu. Nejdřív ta velká panička (Petry maminka) navrhla že se budu jmenovat Filip. To jí ovšem neprošlo, protože Filip byl jejich první pejsek a byl zkrátka jen jeden a další takový už nebude. Potom padl návrh Čiko, který se všem líbil, ale nakonec se všichni rozhodli, že mi budou říkat César a to už mi zůstalo.

No a potom jsem šel s Petrou na procházku před dům. Bylo pozdě večer, takže byla strašná tma a já měl strach. Pěkně jsem se držel u té své paničky, ani se mi nechtělo chodit, takže jsem byl rád, když jsme konečně došli domů ... Tam se se mnou ještě všichni malinko pomazlili a já potom s paničkou Petrou usnul spokojeně v posteli ...

No a dnes? Panička říká, že dnes je ze mě pořádný pes. Chytrý, učenlivý, občas svéhlavý atd. Ostatně, více si můžete přečíst u mě v profilu.

(Panička občas říkává, že v mém případě 100% platí tyhle citáty:

• Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe.
• Nesejde na tom, jak málo máš peněz, jak malý majetek vlastníš a jaké máš dluhy, máš-li psa, jsi boháč.
• Nejlepší na psu je, že když se člověk chová jako naprostý blázen, nejen že ho nepokárá, ale dokonce se k němu radostně přidá.

Ale to o všech pejskách :-) )

César