Jak jsem přišel do nové rodiny ...

Články » Jak jsem přišel do nové rodiny ... 

Jak jsem přišel do nové rodiny ...

20.4.2008

... Já a bráška jsme se ocitli v nějaké staré smradlavé kleci (co bych taky vlastně čekal od nějakého překupníka, že?), která byla v autě. Čekala nás velice dlouhá cesta. Jeli jsme ze Slovenska až do Česka - někam na Moravu nebo co ...

Po té dlouhé cestě jsme konečně zastavili. Stály tam nějaké tři paní. Jedna si vzala mého brášku a tamty dvě mě. Ještě jsme si chvilinku s bráškou pohráli a ta paní si ho potom odvezla. A já jel s těmi dvěma, co zbyli na mě. Obě ty paní byly moc hodné, jmenovaly se Kristýna a Dáša (obě jsou to sestry mé paničky, jak jsem později zjistil). Pořád jsem se s nimi mazlil. Teda hlavně s Kristýnou, protože Dáša musela řídit. Po několika hodinové cestě jsme se octli v Praze v nějakém paneláku. Začal jsem být nervózní, říkal jsem si, proč jsem nemohl zůstat s bráškou? ... Ještě jsem potom dostal na krk nějakou červenou mašli a byl jsem vpuštěn do bytu ... Zmateně jsem se rozhlížel a začal jsem kňučet ... Najednou se z pokoje vyřítila nějaká holka (moje nynější panička Petra) a z druhého pokoje její rodiče. Všichni zůstali stát jak opaření, protože jim Dáša s Kristýnou řekli, že jedou někam na brigádu ... Jako první se rozkoukala Petra a jala se mě zvednout a prohlédnout. Já jsem na ní koukal, párkrát jsem zakničel a dal jí pusu. Ona pak začala plakat radostí. Potom se ke mně přihrnuli ostatní členové mé rodiny a byli ze mě úplně unešení.

Najednou se všichni začli na něco vyptávat a Dáša trpělivě odpovídala. Tak se moji noví páníčci dozvěděli, že jsem kříženec mopse s bíglem narozený dne 25.1.2008 a jmenuji se Čančo. Po těchto informacích se začalo diskutovat o mém jménu. Nejdřív ta velká panička (Petry maminka) navrhla že se budu jmenovat Filip. To jí ovšem neprošlo, protože Filip byl jejich první pejsek a byl zkrátka jen jeden a další takový už nebude. Potom padl návrh Čiko, který se všem líbil, ale nakonec se všichni rozhodli, že mi budou říkat César a to už mi zůstalo.

No a potom jsem šel s Petrou na procházku před dům. Bylo pozdě večer, takže byla strašná tma a já měl strach. Pěkně jsem se držel u té své paničky, ani se mi nechtělo chodit, takže jsem byl rád, když jsme konečně došli domů ... Tam se se mnou ještě všichni malinko pomazlili a já potom s paničkou Petrou usnul spokojeně v posteli ...

No a dnes? Panička říká, že dnes je ze mě pořádný pes. Chytrý, učenlivý, občas svéhlavý atd. Ostatně, více si můžete přečíst u mě v profilu.

(Panička občas říkává, že v mém případě 100% platí tyhle citáty:

• Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe.
• Nesejde na tom, jak málo máš peněz, jak malý majetek vlastníš a jaké máš dluhy, máš-li psa, jsi boháč.
• Nejlepší na psu je, že když se člověk chová jako naprostý blázen, nejen že ho nepokárá, ale dokonce se k němu radostně přidá.

Ale to o všech pejskách :-) )

César

Sdílet tento článek na Facebooku
(na svém profilu nebo ve skupinách, ve kterých jste členem)

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Hodnocení

Líbilo se: 0x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 20.04.2011 • Upraveno: 20.04.2011 • Přečteno: 42x

Schválili: Rexik 19.10.13 • Rex 19.10.13

Související články

Další články z rubriky Příběhy o psech

11.09.2010		Vracení k životu	130x
12.12.2011		Příběh o tom, jak jsem přišel k páničkovi a on ke mně. Jsem snad vymodlený?!	24x
08.12.2011		Můj důležitý den	20x
05.03.2012		Nový domov	46x
20.04.2011		Jak jsem odešel do nebíčka ...	67x
29.10.2011		MOJE ZVIRATKA:)	55x
28.07.2014		Naše holky a divočáci	12x
25.06.2017		První rok života	37x
18.03.2011		Rodinná legenda o dobytí Křivoklátu	288x
10.08.2016		Ti dva, co se nepoznali	55x

Komentáře návštěvníků

Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele

Další články tohoto autora

22.04.2011		Jak jsem s paničkou chodil ke koním ...	50x
20.04.2011		Jak jsem odešel do nebíčka ...	67x