Můj příběh - AST, APBT a jejich křížení - stále dokola...

Ráda bych napsala svůj smutný příběh těm, co mají v plánu pořídit si bull plemeno, nebo udělali vrh bez papírů a necítí, že by bylo něco špatně.

Před dvěma lety jsem se zamilovala do bull psů. Psa jsem chtěla odmala, nebyla ale možnost ho mít. Rozhodovala jsem se mezi Americkým Stafordširským Teriérem a Americkým Pitbull Terriérem. Sbírala jsem názory a hltala články na internetu. Co mi kdo řekl mi bylo hned svaté a nebyl čas o něčem pochybovat. Tenkrát mě nenapadlo, co vše se za pár let stane.

Psala jsem na několik inzerátů, koukala jsem především na internetové inzerce, psala jsem i obvolávala zadavatele inzerátů na bazoši, inzerce-psu.com, ifauna atd. Nevěděla jsem o lepším zdroji. Měla jsem pár přátel, co mi říkali, ať si koupím psa bez papírů, když nechci chodit na výstavy. Řekla jsem si, pravda, když si vyhlídnu něco hezkého, na co papíry, když uvidím oba rodiče. Pak jsem někde vyhledala modré pitbully, co někdo nabízel. Chtěli za ně strašnou raketu, takže jsem sledovala inzerce několikrát denně, třeba 5x, aby mi něco neuteklo. Někde na internetu jsem ale narazila na někoho, kdo se snažil dělat osvětu, že modrý pitbullteriér neexistuje. Řekla jsem si, že na tom něco bude a jelikož jsem vážně chtěla modrou, rozhodla jsem se, že si koupím AST.

Začátkem léta 2012 jsem našla inzerát na štěňata AST. Jeden modrý trikolor, jeden čistě modrý pejsek, jeden stříbrný a nějaké ty "obyč" barvy. A cena? Ta nejlepší zpráva - jen 3000kč. Tušila jsem, že se mi plní sen, a pro psa jsme hned druhý týden jeli. Přijeli jsme na místo, oba rodiče stafordi, malí, tlustí..

 

 

Přivezla jsem si krásné modré štěňátko, očkované, odčervené. Na fb si mě pak našli majitelé dalších psů z vrhu. Byla jsem šťastná, že mám fotečky.

 

Týdny ubíhaly a pes začal růst tak nějak pátý přes devátý. Byl to srpen tuším a Jimimu byly 4 měsíce. Šla jsem venčit s Helčou Boubínovou, majitelkou chovatelské stanice Gangster Staff Bohemia. Povídala mi tenkrát - ty hele, nebude on trochu pit? Takovej nohatej, na stafa to moc nevypadá. :-) Neurazilo mě to, protože jsem to začala pozorovat taky. Pes rostl tak nějak všeljak, a co hůř - byl stále nemocný. Opravdu háklivý na každou změnu počasí, poruchy trávení atd. Návstěvy veterináře se za pár měsíců šplhali v několika tisících. 
Jako internetový aktivista jsem se samozřejmě za bezpapíráky tupě prala, v jedné debatě mi tenkrát poprvé kamarád Luboš řekl, co se může stát při křížení těchto plemen, vyjma  zdravotní stránky hlavně nevyrovnaná povaha. Samozřejmě jsem se tomu smála, že je vše jen o výchově a že mi vůbec všichni tyhle nepřející lidi můžou políbit prdel.
Psala jsem tedy paní, co odchovala tento vrh, Vladimíře Boukalové, že mám pocit, že nemam čistokrevného AST, nejen, že je stále nemocný a všeljak vypadající, ale je neskutečně sebevědomý, dominující k cizím lidem a že se s ním musí pořád pracovat, aby byl vůbec při smyslech.
Bylo mi odpovězeno, že mi nabízeli potvrzení o čistokrevnosti, že otec je čistokrevný po rodičích s průkazem původu a matka je z papírového vrhu, bohužel se narodila poslední a papíry na ní nezbyly. (Každý debil dnes ví, že průkaz původu má celý vrh stejný, i kdyby se narodila štěňata tříhlavá, stále se jedná o původ - rodokmen, nikoli o propustku do chovu). Už tehda mě zarazilo, že něco takového mi tvrdí někdo, kdo odchoval dva vrhy... Pochopila jsem, že minimálně z otcovy strany už podle barvy byl přimíchaný nejspíše APBT. Stále jsem se snažila na to být spíše hrdá, pes byl tvrdý, nebojácný a obranář. Skvělý na sport, na co jsem ukázala, to "zabil" :). Když se mi venku někdo nelíbil nebo jsem se bála, psovi jsem řekla dej pozor, pes naběhl přede mne a byl odhodlaný dát za mě život. 


Jak vrh rostl, každý ze psů vypadal jak odněkud jinud, z absolutně jiného spojení. Sourozenec se dostal k nejmenované krávě, kterou znáte jistě z bull akcí, chce se mi zvracet, jenom si vzpomenu. Aresek po několika měsících skončil v útulku na Bouchalce. Byl v hrozném stavu, vypelíchaný, pokousaný, s katarem žaludku, byly tam i nějaké techtle s cukrovkou... Naštěstí se na něj usmálo štěstí a má skvělý domov. Další pes z vrhu má již třetího majitele, protože je těžce zvladatelný.. Další feny se majitele bojí, protože je napadá odmala a výchovu nezvládli...


V posledních měsících k sobě Jimi nepustil nikoho cizího, lidi, které znal celý život, začal bez jakéhokoli podnětu napadat. Resp. pokoušel se o to. Začal nesnášet děti, i když mezi nimi vyrůstal a nikdy mu nikdo neublížil. Odmalička byl socializovaný, procestoval hodiny v autobusech, chodil se mnou do školy, do hospody. Míval období, kdy se z ničeho nic sesypal strachy. Nedalo se mu už v ničem věřit, veterinář radil utracení už několik měsíců před tou největší hrůzou. Všechno pak vzal do vlastních rukou můj přítel, co chová APBT od roku 1994. Se psem chodil ven a trénoval bull sporty denně, pes získal díky tomu kondic, do jaké se mi za celý život nepovedlo ho dostat. Vypadal skvěle, trénoval high jump, weight pull, aportoval po lesích.. Věřili jsme, že když pes bude mít svoje vyžití a zátěž, bude stále doma unavený a odpočívat a nebude mít čas vymýšlet hlouposti. Opak byl ale pravdou a vše se stupňovalo týden od týdne. Přítel kontaktoval člověka, co se věnuje převýchově přímo bull psů. Zrovna měli tentýž případ se stejným chováním. Byl přes veškeré snažení utracen... Co mě udivovalo nejvíc - stále se našli aktivisti, co to sváděli na výchovu. Jak píšu v každé debatě - nikdy mi to nedá - člověk, co to nezažil, nedokáže tuhle situaci vůbec pochopit. Nebo jinými slovy, kdo si nenabil držku, nepoučí se... Já se ale svého psa nevzdala, ale věděla jsem, že to nepůjde do nekonečna. Utratit jsem ho v žádném případě nechtěla. Milovala jsem ho, protože byl ve všem můj první. :-) Aby toho nebylo do nevyzpytatelné povahy málo, začal špatně dýchat. Zjistilo se, že má šelest na srdci a možný nádor na mozku. Nastala otázka, jestli se psem dělat dál sporty, aby byl šťastný a dělal to, pro co žil, nebo ho držet nabitého doma a čekat, co bude. 
Jimík, 15.května 2014 zemřel na zástavu srdce. Byla to obrovská bolest, kterou si každý asi umí představit. Vyřešil to sám a myslím, že už ho nic netrápí, že tam nahoře dělá pořádnej bordel, trhá větve a dělá vše, co tak miloval. I když mi moc chybí a žádný jiný pes se mu v jistých směrech nevyrovná, myslím, že mi nejednou i zachránil život. Budiž mu země lehká....



Tímto slohem, jestli to někdo bude číst, bych chtěla apelovat na všechny lidi, co si myslí, že AST a APBT jsou jedno a to samé, když vznikli jeden z druhého. Je to však omyl a nevím nevím, kdo z nás je tak znalý genetiky, aby věděl, co se při zkřížení bull plemen přesně děje. Rve mi srdce, když to každý den někde čtu. Samozřejmě ne každý vrh musí být takový, ale přála bych to každému, kdo bojuje za křížení nebo množení na psech bez původu. A to ani nepočítám peněz, co nás to stálo. Snažím se věnovat APBT a myslím, že je vážně věda znát psy několik generací dozadu, což je při krytí třeba - je třeba vědět, která krevní linie sedne na jakou, popř. kde z toho může být dokonce průser atd. Tohle nejenže většina lidí ani netuší, ale ještě k tomu zrovna tito lidé chovají. U AST je to ale prašť jak uhoď, když se zamyslíte, proč někteří ti psi po kterých je Váš oříšek, neměli papíry? Když si odmyslíme ty výmluvy množitelů typu "nezbyly PP" je logicky jasné, že pes měl nějakou vadu vylučující z chovu, ať už zdravotní nebo vzhledovou, tudíž nejspíš i geneticky přenosnou. Chov ať už APBT nebo AST je pro lidi, kteří jsou ochotni investovat do zdravotních testů na DKK, DKL, ataxie, srdce... Pro lidi, kteří si váží mnoholeté práce chovatelů, tvrdé selekce, práce, času a peněz. Pro ty, co chtějí pokračovat v chovu zdravých psů splňujících standard, pro ty, kterým není líto času a peněz spojeným s výstavami, bonitací, uchovněním.
Jak všichni víme, množitelé mají svojí pravdu a nikdy neustoupí, píšu to spíše pro ty, co teprve nad koupí uvažují. Chcete-li pita, nebo amstaffa, stafbulíka, bulíka... Líbí se vám jak pes vypadá a jeho povaha přece, investujte do originálu, nešetřete na kopii co nejen že bude plemeno jen připomínat, ale s povahou to nebude mít nic společného.



Díky všem co to dočetli až sem a doufám, že se najdou další lidé co si z toho něco odnesou. K.