Články » Konečně plavu!
Konečně plavu!
Zdravím všechny čtenáře,
rozhodla jsem se Vás potěšit napsáním dalšího příběhu tentokrát ze života mojí druhé rebelky. Rozhodně je to příběh k popukání, protože dostat Izzulu do vody, byla opravdu dřina, také zábava. Ale výsledek stojí za to, protože Izzy z ní nedokáže jen tak vylézt.
Začneme tedy létem 2015. Koncem srpna jsme si domů dovezli 7. týdenního rošťáka. Člověk by řekl, že se bude bát cizího prostředí a ono nic. Lítalo nám to úplně všude. Pár dní jsme opravdu zkoumali, kde by mohl být ten háček, páč malá Izzynka se nebála vůbec ničeho.
Jednou však v létě začalo příšerně pršet. Malý prcek nevěděl kam se schovat. Jak se nechtěla nikdy chovat, tak v tomto počasí byla dotěrná a hrozně chtěla do náruče. Pískala celou cestu domů. Jen jsme došli domů a už byla z mokravého počasí doma, tak zase bláznila. Dostat prcka do vody byla opravdu síla. Umýt pacinky od bláta ve sprše bylo, jak kdybychom jí týrali. Křičela na celý byt, na celé patro. Rozhodli jsme se tedy začít úplně jinak. Měli jsme doma na pečení buchet velký plech. Naplnili jsme ho až po okraj vodou a zkoušeli, tam nechat Izzy ťapkat. No ani za nic, vypít to, to ano. Ale namočit si ťapinku, ocásek to neee.
Hodně jsme se omezovali a nechodili moc plavat. Pořád jsme přemýšleli, jak jí pomoci, aby se tolik nebála. Vím, že byla malinká, ale můj první pejsek plaval už jako takové malinké štěňátko. Tak jsme se vydali k rybníčku a zkoušeli to zase. Přítel si jí vzal na klín a pomaličku se posouval ve vodě dál a dál. No ze začátku mohla zbláznit (u namočení pacinek a ocásku), ale když už měla vodu skoro po hlavu tak usla :D Čekali jsme až se štěňátko probere. A když teda cca za 20 minut se stalo tak to v ní hrklo skočila do vody odplavala na břeh a už do vody prostě nikdy. Tak jsme jí tedy nechali, že to zkusíme až bude starší.
Přišel podzim a s ním déšť a bláto. Avšak strach z deště pomaličku a polehoučku mizel, tak strach ze sprchy nikoli, ba pořád to bylo horší a horší. Maličká nám sílila a tak válčit z ní ve sprchovém koutě bylo taktéž něco. Přišli jsme do fáze, kdy jsem musela lézt pod sprchu s ní. Když tam nebyla sama a ,,netrpěla" sama bylo to klidnější.
Začal nám listopad a my jsme se rozhodli jít na pořádný výlet. Když jsme byli sotva pár kilometrů od baráčku u rybníčku, rozhodla se pubertální Izzy, že chytne kačenu ať to stojí cokoliv. Normálně jsem stála s otevřenou pusou a klepala jsem kosu a ona mi přímo před nosem skočila do vody a začala plavat za tou kačenou. Já jen ze břehu křičela ať se okamžitě vrátí, že pro ní skákat nebudu :D A tak bylo po strachu z koupání. Teda aspoň pro tuto chvíli. Pak celou zimu společně se svoji kamarádkou mi lítali v potoce a jako bylo po strachu namočit si pacičky...
Přišlo jaro a najednou přešla touha brouzdat se potokem.. Tak jsem již čekala na léto, ať to můžeme vyzkoušet znovu aniž by mrzlo nebo byla Izzy od bahna. Když jsem jednou venčila společně s paní u rybníku, tak lítala s psí kamarádkou všude okolo, ale rybníčku se vyhýbala. Nicméně nezapomněla vyméct smradlavou stoku naproti a to si podepsala. Chtěla jsem jí do vody hodit sama. Ale jako by to vycítila a šla aspoň po ten pas s kamarádkou do vody sama. Lítali po kraji, ale nikdo neplaval.
Nakonec plavání přišlo úplně jinak. Po bříško ano, ale dál sama ne. Tak se rozhodl přítel, že si půjde zaplavat a prdí na ní. Když se v dáli přítel potopil Izzouš si myslel, že se topí a skočil takovou šipku, že mu byla jedno potopená hlava, ale hlavně ať je u něj. A tak poslední strach přešel. Pak přišla éra házení klacíků, balónků a hodinové přemlouvání ať z té vody konečně vypadne. Ještě to léto jsme Izzynka naučili nám plně důvěřovat. Vždycky když jí bolely (bolí) pacinky tak se může zastavit zůstat nám v náručí, opusinkovat nás a pak si zase plavat dál.
Když už jsme věděli, že se vodičky nebojí, vzali jsme jí s sebou na dovolenou. Ten náš malinký posera, celý týden z rybníku skoro nevylezl. 4x denně sama, dobrovolně... a ne a ne domů. Tak jsem opravdu ráda, že to takhle dopadlo. Dnes to takhle máme doma znovu. S tím, že černoušek Ursi se nebojí, až tak a lítá a blázní do půli tělíčka sama. Ale dál ne a ne, tak doufám, že to taky brzy přejde. Občas mám strach, že se Izzy zase začně bát, protože, když se blíží s balónkem ke břehu, čeká tam nastartovaný Ursák a mlátí jí packou po hlavě, že jí občas topí hlavu sama :D Tak jsem sama zvědavá, jak se to začně vyvíjet.
Tak jsem Vás zase letmo zavedla do vzpomínek, jakou dlouhou cestu si prošla moje první fenka, než se z ní stal plaváček. Byla to zase jedna nezapomenutelná zkušenost, protože dříve pejsi před ní už plavali jako štěňátka. Taktéž doufám, že i Ursinka brzy překoná svůj strach, byla bych ráda, kdyby to bylo ještě tohle léto, tak uvidíme.
Mějte se hezky a zároveň přidávám i nějaké fotky z života ve vodě. Až mě zase napadne nějaký bláznivý příběh, tak Vám sem zase pár písmenek a slov vložím. Užívejte si léta a hlavně PLAVTE!
S pozdravem Kafroli
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 4x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 27.06.2017 • Upraveno: 30.06.2017 • Přečteno: 27x
Schválili: Jarka 02.07.17 • Libas 02.07.17
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Příběhy o psech
| 18.03.2013 | | Oblastní výstava psů | 15x |
| 21.12.2011 | | Lili a první vycházka | 14x |
| 08.12.2011 | | Můj důležitý den | 20x |
| 16.04.2012 | | Jessy a foliovník | 6x |
| 21.11.2011 | | Bady je prostě Bady 5 | 16x |
| 16.04.2011 | | cora za autem | 28x |
| 20.04.2011 | | Jak jsem odešel do nebíčka ... | 67x |
| 30.10.2011 | | Jak jsme ho koupili | 30x |
| 12.08.2012 | | Jak jsme ke štěněti přišli | 112x |
| 19.05.2013 | | Jak sem poznal páníčky | 20x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 27.12.2020 | | Operace TTA - řešení ruptury zkříženého vazu - podruhé | 8x |
| 07.08.2020 | | Operace TTA - řešení ruptury zkříženého vazu | 6x |
| 25.06.2017 | | První rok života | 37x |