Byl květen 2002. Ten den sluníčko svítilo víc, než obvykle. A všude vůně jarních kytiček. A na svět přišel na jedné české vsi EGON. Vznešený pejsek s honosným rodokmenem s pohledem jiným, než všechny ostatní roztomilá štěňátka. A na světě si hrál a smál se upřímně, tak jak to jen hafani dovedou.
Uběhly dva roky. A kousíček. Byl srpen 2004. A letní sluníčko hřálo víc, než v jiný čas v roce. A v ten prázdninový den se objevila na jedné slovenské vsi GERA. Obyčejná psí holka, jejíž krása předčila spanilost těch nejúspěšnějších výstavních fen s velkým von před jménem. A na světě si hrála a smála se upřímně, tak jak to jen hafani dovedou.
Jednoho dne, to už oba měli šedivé brady, nelítali ztřeštěně po louce a rozumně si kráčeli na vycházkách, sčuchly se paničky těchto dvou pejsků, jedna ze Slovenska, druhá z Česka a hrály si jako malé děti na svých počítačích, posílaly si fotky, obrázky a hromadu, velkou hromadu srdcí a pus a palců nahoru. Prostě dvě pejskařky. Obyčejný holky. Jedna mladší, druhá starší, ale čert to vzal. Z veliké dálky. Co se nikdy neviděly. A přesto se poznaly a byly si docela blízké. A ti dva lesklí chlupáči, co jim to bylo šumafuk, si mezi tím nasávali vůně na rozkvetlých loukách či v lese, vyhřívali se na sluníčku, hrabali v barevném listí, váleli se v ledové bílé pokrývce, anebo v náručí svých dvounožců či na jejich gaučích. A taky honili kočky. A mlsali. Jo! A bez balonku v hubě neudělali ani krok. Jeden tam a druhý tady. A v noci si po psovsku snili. Večer, když zapadlo sluníčko a vykoukl zas na obloze měsíc, měly na chvilku už jejich paničky čas si psát a vyprávět, co po celý den dělaly ony a zvláště ta jejich slunce, větší než to, co svítí na nebi. Sluníčka, která si nikdy ve skutečnosti neolízla ani nos. Kdyby tomu tak bylo, vznikla by z českého knížete a obyčejné slovenské holky ta největší láska na světě. Asi ještě o kapku větší, než láska těch jejich paniček a pánů. A to by bylo závisti, pane jo!
Byl letní den, červenec 2014. V ten den opustil tenhle svět Egon. Nejlepší přítel, opravdický kamarád. Ale svou virtuální kamarádku střežil den co den. Den co den držel tam nahoře svůj chlupatý psí palec, aby na tom světě tady dole, v dáli, zůstala co nejdéle. Veselá a krásná, jako víla v pohádce. A to se mu povedlo.
Byl letní den, září 2015. V ten den opustila tenhle svět Gera. Nejlepší přítelkyně, opravdická kamarádka.
Existuje nebe? To, ze kterého na nás svítí sluníčko a i ten měsíc, když je tma? Protože kdyby tomu tak bylo, tak můžeme hodit smutek za hlavu. A můžeme se jen smát…
(Foto: Veronika Krpelanová, Petra Baďurová)
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 8x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 04.08.2016 • Upraveno: 10.08.2016 • Přečteno: 56x
Schválili: Nika 07.08.16 • Rex 10.08.16
Žádné související články |
21.11.2011 | Bady je prostě Bady 5 | 16x | |
18.03.2011 | Rodinná legenda o dobytí Křivoklátu | 288x | |
20.04.2011 | Jak jsem přišel do nové rodiny ... | 41x | |
16.04.2012 | Jessy a foliovník | 6x | |
01.02.2012 | Jak jsme se dostali k plemeni chodského psa | 13x | |
30.06.2017 | Konečně plavu! | 26x | |
11.09.2010 | Vracení k životu | 130x | |
12.12.2011 | Jeden príbeh... | 31x | |
30.10.2011 | Jak jsme ho koupili | 30x | |
04.06.2012 | Nikdy neříkej nikdy | 72x |
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
14.07.2016 | Motivační dopis pejskaře | 32x | |
28.03.2016 | Kapka vzpomínek na rodičovství aneb výpis z žákajdy potomka pejskařů. A jak vodpovídá taťka a jak maťka. | 37x | |
07.03.2016 | Významný český král a bezvýznamný český pes | 16x | |
04.06.2012 | Nikdy neříkej nikdy | 72x | |
27.04.2012 | Takový obyčejný den | 90x | |
21.03.2012 | Jak skvělé, když na nás doma někdo čeká | 158x | |
28.02.2012 | Chov puberťáka | 98x | |
03.02.2012 | Proč škodí chemický posyp | 49x |