Přihlaste se a využijte web naplno HAFICI.NET »

Nikdy neříkej nikdy

 

Články » Nikdy neříkej nikdy 

Nikdy neříkej nikdy

Publikováno: 04.06.2012 • Autor: © petrab • Rubrika: Příběhy o psech

Panička v autě: „Celej den se vykecáváš na návštěvě a co ten nebohej pes? Vůbec nebyl na pořádný procházce. Zastav, tady je krásnej les, hoďku se s nim projdem.“

Páníček: „No, aby ses nezbláznila, byl celej den venku, hlavně ať Tě nenapadne ho tu pustit, nikdy tu nebyl, nezná to tu“.

Panička: „No, snad psa mám vycvičenýho dostatečně, viděl´s, že by mi někam zdrhal? NIKDY! Je to snad jeho procházka! Tebe taky nikdo nevede po lese na provaze!...“

Zastavili jsme u lesa a trasa vypadala úchvatně. Louky, pruhy lesů mezi nimi,  podvečer po šesté, teplo ustupovalo, stín, vůně dřeva, šelest bříz  kolem cesty, nádhera. Pejska jsem pustila a ten byl nadšený. Najednou mu před čumákem z roští vyskočil zajíc. Pes vystřelil a nereagoval na nic. Po pár minutách jsem začla být nervózní. S vykulenýma očima jsem četla ceduli o upozornění na obezřetnost a nebezpečí pohybu  divočáků. Měl pravdu, nezná to tu, běžně neutíká.Volání. Pískání. Ječení. Výhrůžky. Sliby. Je důvěřivý. Žádnému zvířeti by neublížil.

Po dvaceti minutách se začal bořit svět. Kde je? Neztratil se? Nestalo se mu něco? Zasloužila bych provaz! Lítali jsme jak šílení. Hlídali jsme si místo, odkud utekl. Vždy jeden z nás stál poblíž něj. Psi se přeci na toto místo vrací! Po další čtvrt hodině by se v nás krve nedořezal. Zaslechli jsme výstřely. Jeden za druhým. Začla jsem lítat jak zběsilá a zjistila, že pásů lesu je za sebou několik, na loukách mezi nimi je to jeden posed za druhým. Střelba sílila. Bylo to jasné. Střelili ho! Kde leží? Je mrtvý? Trpí? Naříká? Zemřel na místě? Kde je? Bude umírat v bolestech pomalu? Uběhly dvě hodiny. Ač bez orientačního smyslu, rozhodla jsem se dělat stále větší kruhy, strach v hlase zesiloval, bezmoc, brekot, nenávist vůči sobě, vůči pánovi, který neměl zastavovat a měl mi dát pár facek, když jsem odepla vodítko.

Začlo se stmívat a já rychlou chůzí, s pícháním v boku, chvílemi během, s křehotavým hlasem stále volala a oddalovala se od místa útěku. Jakýkoliv šelest byla hrůza, kumulace napadení divočákem a vidinou trpícího zvířete neschopného pohybu, krvácejícího...  a já nebudu schopna mu uprostřed lesa pomoci. Proč nezabili raději mě!?

Setmělo se. Les houstnul, ptáci utichli. Za pár minut byla hustá tma. Špinavá, zpocená, uřvaná, hladová, žíznivá. Nic nevadilo. Hrůza, beznaděj, bolest, strach a bezvládí.

Les zčernal, nebylo vidět na krok.  Věděla jsem, že je konec. Je mrtvý nebo umírá. Kéž netrpěl a mrtvý byl. Můj nejlepší kamarád! Kvůli mě! Seděla jsem na zemi, už neschopna slova, kolem husté stromy, volání pána dávno neslyšela, kdoví, kde po hodinách mé chůze byl.  Kolem mne rozrytá půda. Divné zvuky. Šelest, zvláštní dupot, praskání větví. Černá tma. Dva metry přede mnou přeci jen jakýsi stín.... Přestala jsem dýchat. Blížilo se to. Funění z nozder se blížilo. Zavřela jsem oči, aby tma byla ještě černější a ucítila náraz...... Aspoň se po smrti setkám s ním! Smrad se linul široko daleko, černá bahnitá lepkavá špína, jazyk u země. Objímala jsem ho a nikdy nezažila větší pocit úlevy. Přes pláč jsem nebyla schopna vyslovit zřetelně chválu a radost. Chytla jsem se za jeho obojek a vyrazili jsme. Vedl mne vzorně. Po hodině jsem zaslechla z dáli pískání. Pán. Poprvé se mi podařilo zapískat na všechny čtyři prsty a z plnýho hrdla zaječet: Je tady!

Panička v autě: „Kolik je hodin? Mrzí mne to. Je to neomluvitelný. Promiň!“

Pán: „Půl třetí ráno. Kdysi jsem tu byl na čundru. Jediná voda a mělký bažiny jsou  tu vzdálený přes 20 km.“

 


Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Hodnocení
*****

Líbilo se: 7x Nelíbilo se: 0x Zveřejněno: 04.06.2012 Upraveno: 04.06.2012 Přečteno: 73x

Schválili: Rexik *** 28.05.13 • Rex *** 16.10.13 • Nika *** 11.12.13

Související články
Žádné související články
Další články z rubriky Příběhy o psech
25.06.2017*****První rok života35x
21.12.2011*****Lili a první vycházka14x
21.11.2011*****Bady je prostě Bady 516x
10.02.2012*****Lejdynka v novém domově12x
17.03.2011*****Rozmazluji svého pejska263x
26.02.2012*****Sindy32x
05.03.2012*****Nový domov46x
03.04.2011*****Svatba380x
12.12.2011*****Příběh o tom, jak jsem přišel k páničkovi a on ke mně. Jsem snad vymodlený?!24x
01.02.2012*****Jak jsme se dostali k plemeni chodského psa13x

Komentáře návštěvníků

x Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele

Další články tohoto autora
10.08.2016*****Ti dva, co se nepoznali53x
14.07.2016*****Motivační dopis pejskaře32x
28.03.2016*****Kapka vzpomínek na rodičovství aneb výpis z žákajdy potomka pejskařů. A jak vodpovídá taťka a jak maťka.36x
07.03.2016*****Významný český král a bezvýznamný český pes16x
27.04.2012*****Takový obyčejný den89x
21.03.2012*****Jak skvělé, když na nás doma někdo čeká158x
28.02.2012*****Chov puberťáka95x
03.02.2012*****Proč škodí chemický posyp48x

© HAFICI.NET - https://hafici.net/clanky/258-nikdy-nerikej-nikdy