Články » Nikdy neříkej nikdy
Nikdy neříkej nikdy
Panička v autě: „Celej den se vykecáváš na návštěvě a co ten nebohej pes? Vůbec nebyl na pořádný procházce. Zastav, tady je krásnej les, hoďku se s nim projdem.“
Páníček: „No, aby ses nezbláznila, byl celej den venku, hlavně ať Tě nenapadne ho tu pustit, nikdy tu nebyl, nezná to tu“.
Panička: „No, snad psa mám vycvičenýho dostatečně, viděl´s, že by mi někam zdrhal? NIKDY! Je to snad jeho procházka! Tebe taky nikdo nevede po lese na provaze!...“
Zastavili jsme u lesa a trasa vypadala úchvatně. Louky, pruhy lesů mezi nimi, podvečer po šesté, teplo ustupovalo, stín, vůně dřeva, šelest bříz kolem cesty, nádhera. Pejska jsem pustila a ten byl nadšený. Najednou mu před čumákem z roští vyskočil zajíc. Pes vystřelil a nereagoval na nic. Po pár minutách jsem začla být nervózní. S vykulenýma očima jsem četla ceduli o upozornění na obezřetnost a nebezpečí pohybu divočáků. Měl pravdu, nezná to tu, běžně neutíká.Volání. Pískání. Ječení. Výhrůžky. Sliby. Je důvěřivý. Žádnému zvířeti by neublížil.
Po dvaceti minutách se začal bořit svět. Kde je? Neztratil se? Nestalo se mu něco? Zasloužila bych provaz! Lítali jsme jak šílení. Hlídali jsme si místo, odkud utekl. Vždy jeden z nás stál poblíž něj. Psi se přeci na toto místo vrací! Po další čtvrt hodině by se v nás krve nedořezal. Zaslechli jsme výstřely. Jeden za druhým. Začla jsem lítat jak zběsilá a zjistila, že pásů lesu je za sebou několik, na loukách mezi nimi je to jeden posed za druhým. Střelba sílila. Bylo to jasné. Střelili ho! Kde leží? Je mrtvý? Trpí? Naříká? Zemřel na místě? Kde je? Bude umírat v bolestech pomalu? Uběhly dvě hodiny. Ač bez orientačního smyslu, rozhodla jsem se dělat stále větší kruhy, strach v hlase zesiloval, bezmoc, brekot, nenávist vůči sobě, vůči pánovi, který neměl zastavovat a měl mi dát pár facek, když jsem odepla vodítko.
Začlo se stmívat a já rychlou chůzí, s pícháním v boku, chvílemi během, s křehotavým hlasem stále volala a oddalovala se od místa útěku. Jakýkoliv šelest byla hrůza, kumulace napadení divočákem a vidinou trpícího zvířete neschopného pohybu, krvácejícího... a já nebudu schopna mu uprostřed lesa pomoci. Proč nezabili raději mě!?
Setmělo se. Les houstnul, ptáci utichli. Za pár minut byla hustá tma. Špinavá, zpocená, uřvaná, hladová, žíznivá. Nic nevadilo. Hrůza, beznaděj, bolest, strach a bezvládí.
Les zčernal, nebylo vidět na krok. Věděla jsem, že je konec. Je mrtvý nebo umírá. Kéž netrpěl a mrtvý byl. Můj nejlepší kamarád! Kvůli mě! Seděla jsem na zemi, už neschopna slova, kolem husté stromy, volání pána dávno neslyšela, kdoví, kde po hodinách mé chůze byl. Kolem mne rozrytá půda. Divné zvuky. Šelest, zvláštní dupot, praskání větví. Černá tma. Dva metry přede mnou přeci jen jakýsi stín.... Přestala jsem dýchat. Blížilo se to. Funění z nozder se blížilo. Zavřela jsem oči, aby tma byla ještě černější a ucítila náraz...... Aspoň se po smrti setkám s ním! Smrad se linul široko daleko, černá bahnitá lepkavá špína, jazyk u země. Objímala jsem ho a nikdy nezažila větší pocit úlevy. Přes pláč jsem nebyla schopna vyslovit zřetelně chválu a radost. Chytla jsem se za jeho obojek a vyrazili jsme. Vedl mne vzorně. Po hodině jsem zaslechla z dáli pískání. Pán. Poprvé se mi podařilo zapískat na všechny čtyři prsty a z plnýho hrdla zaječet: Je tady!
Panička v autě: „Kolik je hodin? Mrzí mne to. Je to neomluvitelný. Promiň!“
Pán: „Půl třetí ráno. Kdysi jsem tu byl na čundru. Jediná voda a mělký bažiny jsou tu vzdálený přes 20 km.“
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 6x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 04.06.2012 • Upraveno: 04.06.2012 • Přečteno: 73x
Schválili: Rexik 28.05.13 • Rex 16.10.13 • Nika 11.12.13
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Příběhy o psech
| 21.11.2011 | | Bady je prostě Bady 5 | 16x |
| 16.04.2011 | | cora za autem | 28x |
| 10.02.2012 | | Lejdynka v novém domově | 12x |
| 17.03.2011 | | Rozmazluji svého pejska | 263x |
| 18.03.2011 | | Rodinná legenda o dobytí Křivoklátu | 288x |
| 09.02.2012 | | Cesta do nového domova | 18x |
| 10.02.2012 | | Lejdynka a dovolená na Slovensku | 29x |
| 09.02.2012 | | Jak jsem přišla k Lejdynce | 12x |
| 22.04.2011 | | Jak jsem s paničkou chodil ke koním ... | 50x |
| 24.11.2011 | | Bady je prostě Bady 6 | 10x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 10.08.2016 | | Ti dva, co se nepoznali | 55x |
| 14.07.2016 | | Motivační dopis pejskaře | 32x |
| 28.03.2016 | | Kapka vzpomínek na rodičovství aneb výpis z žákajdy potomka pejskařů. A jak vodpovídá taťka a jak maťka. | 37x |
| 07.03.2016 | | Významný český král a bezvýznamný český pes | 16x |
| 27.04.2012 | | Takový obyčejný den | 90x |
| 21.03.2012 | | Jak skvělé, když na nás doma někdo čeká | 158x |
| 28.02.2012 | | Chov puberťáka | 98x |
| 03.02.2012 | | Proč škodí chemický posyp | 49x |